Babišův bič na náctileté: Sítě jsou mor, do patnácti budou pod zámkem

„Je to strašně škodlivé a musíme ochránit naše děti.“ Těmito slovy, pronesenými s nečekanou razancí ve svém pravidelném videu, odpálil premiér Andrej Babiš (ANO) debatu, která v českém veřejném prostoru nemá obdoby. Nejde přitom o pouhé politické proklamace – vládní špičky začaly zcela vážně rýsovat legislativní stopku, která by po vzoru Francie či Austrálie odstřihla děti mladší 15 let od platforem jako Instagram, TikTok nebo Facebook.

Podle vicepremiéra Karla Havlíčka (ANO) už nejde o to, zda zakročit, ale jak rychle. Vláda podle něj „nebude nic prodlužovat“ a konkrétní návrh zákona chce mít na stole ještě letos. Havlíček v televizních debatách nešetří silnými výrazy: sociální sítě označuje za novodobý „mor“, který se nekontrolovaně šíří a devastuje nejen dětské životy, ale i jejich křehké duševní zdraví. Podle vládní vize se Česko nachází v bodě zlomu, kdy je digitální prevence otázkou národní bezpečnosti. „Tady není čas ztrácet čas, musíme jednat, než bude pro celou jednu generaci pozdě,“ varuje Havlíček.

Celá iniciativa působí rozporuplně vzhledem k tomu, jakým způsobem Andrej Babiš svou politickou kariéru buduje. Premiér je v českém prostředí průkopníkem přímé digitální komunikace – jeho videa a příspěvky oslovují statisíce uživatelů a tvoří páteř PR hnutí ANO. O víkendu se tento kontrast projevil naplno: zatímco v sobotu v televizi Nova diváky aktivně vybízel k odběru svých kanálů, hned v neděli na Facebooku prohlásil, že sociální sítě jsou pro děti „zlem“.

Kritici z řad opozice i mediálních analytiků upozorňují, že hnutí ANO využívá tyto platformy primárně k jednostranným monologům, které nepouštějí ke slovu žádnou oponenturu. Babiš zde pravidelně útočí na tradiční média a buduje si vlastní informační ekosystém. Snaha zakázat sítě dětem do 15 let tak podle některých hlasů může působit jako pokus o kontrolu prostoru, ve kterém se premiér sám pohybuje bez omezení.

Vláda však tento rozpor odmítá a argumentuje odbornými stanovisky. Podle Karla Havlíčka není cílem cenzura, ale ochrana veřejného zdraví a prevence před vznikem digitálních závislostí, které u dětí prokazatelně vedou k duševním poruchám. Z pohledu ANO jde o čistě pragmatický krok: stát musí zasáhnout tam, kde technologie začínají otevřeně škodit nejzranitelnější skupině obyvatel, bez ohledu na to, jak moc jsou tyto nástroje užitečné pro politický marketing.

Zatímco záměr zní pro mnoho rodičů lákavě (v internetových anketách zákaz podporuje přes 60 % lidí), technické řešení budí u politiků i ochránců soukromí odpor. Hlavní otázkou zůstává, jak efektivně ověřit věk uživatele, aniž by stát nebo nadnárodní korporace získaly totální kontrolu nad digitální identitou každého surfaře.

V praxi by totiž jakýkoliv funkční zákaz vyžadoval povinné prokazování totožnosti při každém přihlášení. Ve hře jsou varianty jako nahrávání skenu občanského průkazu, využívání bankovní identity nebo biometrické skenování obličeje (tzv. video selfie), které by umělá inteligence porovnala s věkovými tabulkami. Právě tyto metody se aktuálně testují v Austrálii a Francii, ale v Česku narážejí na silné výhrady napříč politickým spektrem.

Názory na to, kde končí ochrana dětí a začíná nepřípustný dohled státu, se dramaticky liší:

Debata se tak víc než o samotnou škodlivost sítí (na které panuje shoda) vede o to, zda je česká státní správa schopna zavést systém typu „eObčanka“ i do komerční sféry, aniž by tím ohrozila bezpečnost dat miliónů lidí. Odpůrci připomínají, že každé centralizované ověřování identity je lákavým cílem pro hackery, a že vynucování zákazu může vést děti k masivnímu využívání VPN služeb, čímž se dostanou do ještě méně kontrolovaných částí internetu.

Česko se svým záměrem rozhodně není osamoceným ostrovem. Vlnu restrikcí odstartovala Austrálie, která loni v prosinci přijala jeden z nejpřísnějších zákonů na světě – plošně zakázala přístup na sítě dětem mladším 16 let. Provozovatelům, kteří pravidla poruší, hrozí likvidační pokuty dosahující v přepočtu stovek milionů korun. Francie mezitím schválila hranici 15 let a testuje technologické systémy, kde věk uživatele ověřuje umělá inteligence skrze biometrický sken obličeje nebo digitální doklady. Podobnou cestou se vydává i Dánsko, Španělsko či Velká Británie, kde sílí politický tlak na ochranu mladistvých před algoritmy vyvolávajícími závislost.

Proti tomuto represivnímu proudu se však staví významné mezinárodní instituce. UNICEF ve svých varováních upozorňuje, že samotný technický zákaz je jen „náplastí“ na mnohem hlubší problém a v praxi může být dokonce kontraproduktivní. Pro mnoho dětí, zejména těch ze znevýhodněných poměrů, z izolovaných komunit nebo pro ty, kteří se potýkají se sociální úzkostí, představují sítě zásadní okno do světa. Jsou pro ně zdrojem informací, nástrojem sebevyjádření a často jedinou cestou, jak navázat bezpečné sociální kontakty.

Experti z OSN zdůrazňují, že pokud stát dětem digitální prostor sebere, aniž by jim nabídl adekvátní náhradu v podobě dostupných volnočasových aktivit a psychologické podpory, může je uvrhnout do ještě hlubší sociální izolace a deprese. Navíc hrozí, že se dospívající přesunou do méně regulovaných, „temnějších“ koutů internetu (tzv. dark webu nebo šifrovaných skupin), kde budou mimo jakýkoliv dohled rodičů i státu.

Otázkou tedy zůstává, zda je plánovaný český zákon skutečně promyšleným štítem pro duševní zdraví mladé generace, nebo jen politickým gestem v boji o kontrolu nad prostorem, kterému státní aparát zatím jen obtížně rozumí.

Myslíte si, že by stát měl mít právo určovat, od kolika let smí děti na internet, nebo by tato zodpovědnost měla zůstat výhradně na rodičích?

Zdroje: ČT24, iDnes, seznam zprávy, novinky, iRozhlas, hospodářské noviny