Franz Kafka bez cenzury: Bizarní dieta, přísně utajené aktivity a mýtus o nepoužitelném podivínovi

Pohledný, elegantní mladík s uhrančivým pohledem temných očí, který v noci píše děsivě prorocké texty a přes den oslňuje jako špičkový pojišťovací úředník. Přesto si většina z nás Franze Kafku představuje jako neurotického, asociálního asketu, který se bál vlastního stínu i doteku ženy. U příležitosti významného jubilea a neutuchajícího celosvětového zájmu o jeho osobnost však moderní badatelé boří staleté mýty. Kafka žil překvapivě divokým, rozporuplným a v mnoha ohledench nekonvenčním životem.

Rodinné zázemí Franze Kafky bylo plné extrémních protikladů, které hluboce poznamenaly jeho psychiku a staly se hlavním palivem pro jeho literární tvorbu. Jeho otec Heřman Kafka byl prototypem autoritativního, dravého patriarchy, který se vypracoval z absolutního dna. Jako syn chudého řezníka z jihočeského Oseka u Strakonic prožil dětství v kruté bídě, obklopen ryze českým prostředím. Sám musel od útlého věku pomáhat s obživou rodiny a jako podomní obchodník bosý obcházel zapadlé vesnice, kde prodával drobné galanterní zboží. Tyto kruté zimní zkušenosti, při nichž mu vážně omrzly nohy, v něm vypěstovaly bezcitnou ráznost, kterou později uplatňoval nejen ve svém úspěšném pražském velkoobchodě s textilním zbožím a v továrně na azbest, ale především při výchově svého nejstaršího syna.

Vysoce citlivý Franz vedle otce trpěl celoživotním komplexem méněcennosti, což mistrovsky popsal v nikdy neodeslaném Dopisu otci. Matka Julie, rozená Löwy, naopak pocházela z bohaté, intelektuálně a kulturně asimilované českožidovské rodiny z Poděbrad. Přestože svému synovi zajišťovala materiální komfort a stabilitu, v rodinných konfliktech stála téměř vždy loajálně za autoritativním manželem.

Finanční síla rodiny byla přitom enormní. Když Heřman v roce 1918 prodal velkoobchod, zakoupil pro své dcery činžovní dům v Bílkově ulici za půl milionu tehdejších korun – což v přepočtu na dnešní poměry představuje astronomickou částku přesahující 30 milionů korun. Franz sice vyrůstal v materiálním nadbytku, ale v permanentním emociálním chladu. V rámci pravidelného sčítání lidu uváděl otec střídavě jako svou obcovací řeč češtinu a němčinu, podle toho, co bylo pro jeho obchody v nacionálně napjaté Praze výhodnější. Franz se tak ocitl uprostřed schizofrenního světa, kde se dravý pragmatismus střetával s jeho křehkým vnitřním životem.

Oba Franzovi mladší bratři Georg a Heinrich zemřeli ještě jako nemluvňata, což na rodinu uvrhlo stín tragédie. Franz tak zůstal sám se svými třemi sestrami – Gabriele (Elli), Valerií (Valli) a Ottilií (Ottla). Všechny tři sestry se později staly oběťmi nacistického teroru a zahynuly v koncentračních táborech. Nejhlubší vztah měl Franz s nejmladší Ottilií. Když u něj v srpnu 1917 propuklo úporné chrlení krve a lékař určil jako příčinu tuberkulózu, odjel Franz na osm měsíců na venkov do Siřeme u Žatce, kde Ottla hospodařila na statku. Zde, v blízkosti monumentální sýpky, která mohla být inspirací pro román Zámek, prožil klidné měsíce. Ottla se později provdala za českého křesťanského právníka Josefa Davida. Aby po zavedení norimberských zákonů uchránila své dvě dcery Věru a Helenu, rozvedla se. Dcery holokaust přežily, ale Ottilie byla v srpnu 1942 deportována do Terezína. V létě 1943 se tam dobrovolně přihlásila jako ošetřovatelka k transportu polských dětí do Osvětimi, kde byla zavražděna v plynové komoře.

Kafkova touha mít plnou kontrolu nad vlastním tělem a myslí hraničila s čistou posedlostí a v mnoha ohledech předběhla dnešní moderní trendy biohackingu. Franz byl zapáleným vegetariánem, abstinentem, nekuřákem a striktně se vyhýbal dokonce i kávě a čaji. Pravidelně vesloval na Vltavě, plaval, jezdil na kole a miloval dlouhé pěší túry.

Jeho největší výstředností však byl tehdejší populární stravovací trend zvaný „fletsherování“. Tento princip spočíval v extrémně nespolečenském a zdlouhavém způsobu konzumace tuhé stravy: každé jedno sousto muselo být v ústech žvýkáno tak dlouho, dokud se úplně nerozmělnilo na konzistenci hladké, tekuté polévky. Teprve poté směla tato hmota sklouznout do žaludku.

Kafka byl skálopevně přesvědčen, že tento proces ušetří lidský organismus složitého a vyčerpávajícího trávení potravy. Svým blízkým tím však způsobol nemalé společenské utrpení. Když seděl u stolu se svou rodinou, jeho nekonečné žvýkání dovádělo ostatní k šílenství. Franz byl touto metodou tak zaslepen, že ji vyžadoval i po své první snoubence Felice Bauerové. V dopisech jí vyjadřoval hluboké pohoršení nad její „nezdravou berlínskou stravou“. Když mu v pozdějším věku lékaři kvůli pokročilé tuberkulóze nařídili jíst maso, Kafka psychicky trpěl – jeho sestra Ottla proto hrdinsky převzala jeho vegetariánský závazek na sebe, aby bratrovu svědomí ulehčila.

Jeho profesní dráha v Dělnické úrazové pojišťovně v ulici Na Poříčí byla protkána hlubokou ambivalencí. Na jedné straně si stěžoval, že úřednická práce odporuje jeho jedinému skutečnému životnímu poslání – literatuře. Na straně druhé byl jako koncipient a později vysoký tajemník pojišťovny nesmírně svědomitý, oblíbený a dosáhl zde velkého kariérního úspěchu. Jeho posudky byly psány s analytickou precizností. Právě zde, v kontaktu s neosobním byrokratickým aparátem, se rodil Kafkův specifický smysl pro odlidštění moderního světa. Jakmile však padla čtvrtá hodina odpolední, elegantní, vždy perfektně oblečený doktor práv vyrazil do víru velkoměsta.

Kafka s velkým potěšením navštěvoval pražské nevěstince a noční kluby. V tehdejší měšťanské společnosti patřilo k dobovému koloritu, že mladí chlapci z dobrých rodin přicházeli o panictví v kontrolovaném prostředí veřejných domů, přičemž první návštěvu nezřídka financovali sami rodiče.

Kafka si obzvláště oblíbil vyhlášený klub Eldorado. Svým přátelům doporučoval takzvanou „časnou snídani“ – což znamenalo návštěvu prostitutky bezprostředně po noci strávené na tahu s kamarády. Vedle profesionálních kurtizán Kafku fascinovala takzvaná „sladká česká děvčátka“ – chudé dívky, které přicházely do Prahy z venkova. Tyto slečny velmi ochotně vyhledávaly společnost štědrých německých synků z bohatých rodin. Spisovatelův přítel Max Brod vzpomíná, jak Kafka jednoho večera v Café Corso náhle zmizel do soukromého salonku s dívkou, které slíbil zaplatit měsíční nájemné, jen aby s ní mohl strávit noc.

Franz Kafka byl také vášnivým sběratelem tehdejší ilegální pornografie. Pravidelně odebíral dekadentní časopis Der Amethyst, který obsahoval erotické povídky a grafiky. Max Brod zde mimochodem uveřejnil povídku Česká služka o veselé nátuře posluhovaček. Franz vlastnil také vzácný svazek Hovory hetér s explicitními ilustracemi Gustava Klimta, které zachycovaly milující se dívky. Franz měl z otce takový strach, že tyto erotické poklady před rodiči zamykal do tajné knihovny a klíč si bral s sebou i na dovolenou.

Kafkovy vztahy se ženami byly plné dramatických zvratů. S Felice Bauerovou byl zasnouben hned dvakrát. Jejich pětiletý vztah byl však spíše dopisováním – za celou dobu se osobně setkali pouze sedmnáctkrát! Zatímco Kafka žil v Praze, Felice v Berlíně úspěšně řídila firmu. Tento vztah na dálku však Kafkovi nebránil v tom, aby rozehrál nebezpečnou hru s její kamarádkou Grete Blochovou, se kterou udržoval poměr během svých oficiálních návštěv snoubenky v Berlíně.

Tento tajný románek skončil absolutní katastrofou. Grete Blochová nakonec přinesla Felice kompromitující milostné dopisy, které jí Kafka posílal. Felice následně spisovatele poslala k čertu. Franz si z toho však těžkou hlavu nedělal a ještě téhož roku prožil krátký románek s mladou Švýcarkou v italských lázních Riva del Garda.

Největší záhada však přišla na konci roku 1914, kdy se Grete Blochové v Mnichově narodil syn Martin, který okamžitě putoval k pěstounské rodině. Kafka o tom zpočátku nic nevěděl. Malý Martin bohužel zemřel v pouhých sedmi letech. Grete se o Kafkově otcovství veřejně zmínila až o mnoho let později. Sama pak utekla před nacisty do Itálie, kde však byla později zatčena a v roce 1944 zavražděna v koncentračním táboře. Zda byl Martin skutečně jediným Kafkovým synem, zůstane navždy tajemstvím.

Mnozí historici dodnes spekulují, zda byl Kafka schopen normálního sexuálního života, a odkazují přitom na jeho dopis Mileně Jesenské, kde intimní sblížení přirovnává k pocitu, jako by nemohli dýchat. Krásná a emancipovaná Milena, jejíž erotický život byl velmi čilý, tomuto platonickému přístupu nerozuměla. Kafka se jí pokoušel své vnitřní bloky vysvětlit traumatickým zážitkem ze své vůbec první sexuální zkušenosti s prostitutkou v hotelu.

Napsal jí tehdy, že dotyčná žena „ve vší nevinnosti učinila maličkou ohavnost a řekla něco sprostého“. Co přesně onou „maličkou ohavností“ bylo, se můžeme jen dohadovat. Vyvolalo to v něm hluboký rozpor: sexualitu vnímal jako cosi živočišného, co dokázal realizovat pouze s lehkými ženami v nevěstincích, zatímco u žen, kterých si hluboce vážil, se jeho fyzická touha zablokovala. Jedinou výjimkou byla až v samotném závěru jeho života Dora Diamantová, po jejímž boku podle svědectví Maxe Broda konečně našel vytoužené štěstí.

Když Franz Kafka 3. června 1924 v rakouském Kierlingu umíral na tuberkulózu, zanechal svému příteli Maxu Brodovi jasnou závěť: veškerá neuveřejněná díla, deníky a korespondenci bez milosti spálit. Sám Kafka během svého života zničil odhadem až 90 % své vlastní tvorby. Max Brod však přání svého přítele ignoroval a nechal vydat nedokončené romány Proces, Zámek a Amerika.

Brod sice věděl, že drží v rukou texty obrovské hodnoty, ale paradoxně Kafkově modernitě z literárního hlediska sám příliš nerozuměl – sám psal ještě stylem 19. století a protestoval, když kritici přirovnávali Kafkův humor k Samuelu Beckettovi.

Jak ukazují moderní bádání, Kafka byl člověk z masa a kostí – muž s neuvěřitelným smyslem pro humor, milovník moderních technologií i nočního života, který se jen snažil najít pevnou půdu pod nohama v absurdním světě. Jeho vizionářské popisy neviditelné moci a systému, který člověka drtí, dnes uprostřed digitálního chaosu zažíváme naléhavěji než kdy dřív.

Zdroje: Wikipedia, novinky, seznamzpravy, stoplusjednicka, lifee,