Článek
Waldemar Matuška se narodil v roce 1932 v Košicích jako Vladislav Matuška do rodiny pražského rodáka a bývalého legionáře Františka a vídeňské operetní zpěvačky Mii Malinové. Rodina se brzy přesunula do Prahy, kde vyrůstal ve Spálené a Klimentské ulici a zpíval v Husově sboru. Na školní léta nevzpomínal kvůli známkám rád a ze zpěvu dostal dokonce třikrát čtyřku. Hudební talent po matce ale nezapřel. Naučil se hrát na kytaru, tenorové banjo i kontrabas. Vyučil se sklářem v Poděbradech a pracoval v karlovarské huti Moser. Kvůli slabší tělesné konstituci však u řemesla nezůstal a střídal různé profese. Pracoval jako knihovník v Karlových Varech či osvětový tajemník v Chebu, přičemž už v roce 1956 si nechal narůst svůj typický plnovous.
Cesta ke slávě, slavné role a osudové ženy
Hudební dráhu odstartoval v roce 1957 v pražském klubu Reduta s Mambo kvintetem. Odtud už vedla přímá cesta do divadla Semafor. Zpočátku v něm sice musel přespávat na vyřazené oponě a oficiálně pracoval jako rekvizitář, brzy z něj ale byla hlavní hvězda. Následoval přestup do Rokoka a velký vzestup. V letech 1962 a 1967 vyhrál Zlatého slavíka a roky byl jediným vážným soupeřem Karla Gotta. Současně zářil na stříbrném plátně i v televizi. Zahrál si v muzikálech Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe, Noc na Karlštejně, v kultovním dramatu Všichni dobrí rodáci a jeho hlas dodnes zní v znělkách seriálů Chalupáři nebo Doktor z vejminku.
V soukromí ho potkala obrovská tragédie i několik bouřlivých vztahů. S první manželkou Jiřinou přišli kvůli chybě lékařů při očkování o narozená dvojčátka, zůstal jim pak syn Miroslav. Matuškovo druhé manželství nevyšlo a po pětiletém partnerském vztahu s herečkou Jitkou Zelenohorskou potkal svou životní lásku. V roce 1976 se oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou, se kterou měl syna Waldemara.
Třicet let pod dohledem StB a divoké večírky
Tajná policie sledovala Matušku téměř třicet let od poloviny 50. let. Komunistům zpočátku vadila hlavně jeho rodina. Všichni tři bratři žili v Německu a příbuzní se tam navíc v roce 1950 pokoušeli sami odstěhovat. Udavači do spisu hlásili, že ve zkušebně odmítal cvičit budovatelské písně, choval se jako provokatér a na zdi měl portréty Masaryka a Beneše. Postupem času se hlášení zaplnila pikantnostmi z jeho soukromí, opileckými výtržnostmi a večírky v hotelech. Jeden z udavačů tvrdil, že se na festivalu v Karlových Varech vyspal s italskou ikonou Ginou Lollobrigidou. Režim reagoval dočasnými dvanáctiměsíčními zákazy vystupování a cenzurou. Důvodem zákazů v letech 1964 až 1965 byly i opilecké výtržnosti, které však mohl mít na svědomí jeho dvojník, pravděpodobně nasazený StB.
Osudové nedorozumění kvůli Antichartě
Lidové drby a tlak režimu si vybraly svou daň v rodině. Jedním z nejhorších momentů zpěvákova života byl trvalý rozchod s bratrem Jarkou. Bratr totiž podlehl omylu, když na fotografii z podpisu Anticharty uviděl vedle Karla Gotta sedět vousatého muže. Myslel si, že jde o Waldemara, a označil ho za kolaboranta. Ve skutečnosti šlo o muzikanta Františka Hackera ze skupiny K.T.O. Matuška ten den koncertoval v Německu a k podpisu se vůbec nedostal. Toto nedorozumění už mezi sebou do smrti neurovnali.
Ze dne na den zmizel z radia i obrazovek
Od roku 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů a pěstoval si image věčného tuláka. Zahrál si i přísného hajného Kalinu v muzikálu Trhák a uváděl vlastní pořad Dobrý večer s Waldemarem. V 80. letech však jeho popularita klesala a výslechy na StB i cenzura přesáhlypřes hlavu. Poslední kapkou byl požadavek předkládat přesný scénář koncertů včetně průvodního slova a požadavek přetextovat chystané album Jsem svým pánem.
V srpnu 1986 po turné v USA s manželkou Olgou požádali o politický azyl. Pro režim to byl obrovský šok. Zpěvákovi byl odebrán titul zasloužilého umělce, připravované album bylo sešrotováno a jeho písně i filmy byly staženy z vysílání. U seriálu Chalupáři musela být zpívaná znělka nahrazena instrumentální verzí, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka bylo odstraněno jeho jméno z titulků a postižena byla i kapela K.T.O., která dostala dočasný zákaz činnosti. Jeho byt na Václavském náměstí získal František Janeček.
Domov na Floridě a návraty na Vyšehrad
Zpěvák si v Americe rychle získal přízeň krajanů a během tří měsíců zpíváním v češtině si vydělal na dům na Floridě. Po roce 1989 se do Česka rád a pravidelně vracel koncertovat, byť soudní spor o navrácení zabaveného pražského bytu prohrál. Vystoupil například na TrutnOFF Open Air Festivalu v roce 2002 nebo na silvestrovských show s Karlem Gottem. V pozdějších letech ho trápily těžké zdravotní problémy s astmatem, srdcem a kostní dření. Zemřel 30. května 2009 na Floridě na zápal plic a selhání srdce. Na jeho pohřeb přišlo dvanáct tisíc lidí a jeho urna byla uložena na Vyšehradském hřbitově v Praze.
