Hlavní obsah
Názory a úvahy

Další nález z ministerské chodby?Turek předložil zákon Babišovi na míru

Foto: © European Union, 1998 – 2026, Attribution, via Wikimedia Commons

Filip Turek se probral k nečekané sněmovní aktivitě. Spolu s ANO a SPD navrhuje změny ve střetu zájmů, které mažou dotační hříchy Agrofertu a premiéru Babišovi šijí nová pravidla přímo na míru.

Článek

Vládní zmocněnec pro klima a poslanec Filip Turek dosud ve sněmovních lavicích platil spíše za neviditelného zákonodárce s podprůměrnou docházkou. Podle statistik chyběl přibližně u třetiny všech hlasování. Teď se ale probral k nečekané a mimořádně nebezpečné aktivitě. Společně s poslanci z ANO a SPD předložil novelu zákona o střetu zájmů. Na první pohled jde o nudný právní detail, ve skutečnosti však otevírá stavidla pro miliardový dotační byznys vrcholných politiků. A co je nejkouzelnější? Samotnému premiérovi Andreji Babišovi šije nová pravidla přímo na míru.

Lex Babiš? Spíše amnestie pro Agrofert

Dosavadní verze zákona o střetu zájmů, lidově zvaná lex Babiš, stála na jednoduchém, transparentním a hluboce logickém principu: pokud sedíte ve vládě a spolurozhodujete o směřování celé země, vaše firmy nemají nárok na státní dotace, investiční pobídky ani veřejné zakázky. Tečka. Tato legislativa nevznikla z plezíru, ale jako přímá reakce na bezprecedentní situaci, kdy se na vrcholu české politiky ocitl jeden z největších podnikatelů v zemi. Cílem bylo postavit pevnou zeď mezi veřejným zájmem a soukromým ziskem a zabránit tak extrémně nebezpečnému koncentrování politické, mediální a ekonomické moci v jedněch rukou. Ve vyspělých demokraciích se totiž už dávno nevychází z naivní představy, že riziko korupce vzniká pouze tehdy, když politik osobně podepíše papír s kulatým razítkem ve prospěch své vlastní firmy. Samotné propojení vládní moci a obřího byznysu je systémovým rizikem.

Turkův spolupodepsaný návrh ale celou tuto filozofii moderního protikorupčního práva posílá k ledu a nahrazuje ji pofidérní šedí. Nově by totiž plošný zákaz čerpání dotací pro firmy členů kabinetu úplně skončil. Omezení by dopadalo pouze a jenom na ten úřad, který daný politik přímo řídí. V praxi by to znamenalo absurdní divadlo: pokud by například ministr zemědělství vlastnil obří potravinářský holding, nesměl by žádat o peníze na svém vlastním resortu. O miliardové dotace, státní úlevy nebo obří veřejné zakázky z ministerstva průmyslu, životního prostředí nebo pro místní rozvoj by se ale mohl ucházet s naprosto čistým štítem.

Právní experti i nezávislé organizace jako Transparency International proto okamžitě začali bít na poplach. Varují, že novela vede k faktickému vyprázdnění a likvidaci celého smyslu zákona. Argument předkladatelů, že ministři nemají reálnou možnost ovlivňovat rozhodování jiných resortů, je totiž naprosto lichý. Vláda přece z ústavy nefunguje jako soubor izolovaných ministerstev, která spolu nemluví. Je to kolektivní politický orgán. Její členové ruku v ruce rozhodují o legislativních prioritách, schvalují státní rozpočet, určují strategické směřování dotací, ovlivňují personální obsazení klíčových dozorčích úřadů a schvalují vládní nařízení, která nastavují specifická kritéria pro přímé platby. Představa, že se členové jedné vládní koalice nedokážou mezi svými resorty dotačně pohlídat, je pro každého, kdo viděl politiku alespoň z rychlíku, vyloženě úsměvná.

Aby toho nebylo málo, autoři novely navíc potichu nahrazují dosavadní široký právní pojem „ovládající osoba“ mnohem užším termínem „skutečný majitel“. Tato zdánlivě nudná slovní hříčka je ve skutečnosti dalším drsným zúžením pravidel. V praxi totiž umožní, aby lidé s obrovským, fakticky rozhodujícím vlivem na chod firem proklouzli sítem kontrol, aniž by se na ně jakákoliv omezení vztahovala.

A teď přichází ta největší finta: Jak by na tom byl podle nové legislativy samotný premiér? Podle navrhovaného znění zákona by se na předsedu vlády omezení střetu zájmů nevztahovala prakticky vůbec. Premiér totiž z logiky své funkce sice celou vládu vede, ale sám přímo neřídí žádné konkrétní ministerstvo.

Pokud by tedy tato legislativní tvořivost prošla, firmy spojené s Andrejem Babišem by mohly bez jakýchkoliv zábran luxovat stomilionové dotace ze všech vládních resortů a zákon by na ně byl krátký.

Předseda STAN Vít Rakušan to v úvodu mimořádné schůze Sněmovny, kterou opozice k dotačnímu byznysu svolala, popsal velmi ostře. Babiš je podle něj jako podvodný skořápkář, který jednou rukou lidem dává, valorizuje a populisticky slibuje, a druhou rukou si bere až trojnásobek zpět pro svůj soukromý byznys. Rakušan natvrdo spočítal, že holdingu bylo kvůli Babišově střetu zájmů v letech 2017 až 2021 neoprávněně vyplaceno z unijních fondů masivních 7 miliard korun.

Návrh navíc drasticky zkracuje lhůtu pro zpětné prověřování a vymáhání neoprávněně vyplacených dotací – ze stávajících deseti let na pouhé čtyři roky. Jak okamžitě upozornila opozice i právníci Transparency International, jde o účelový krok namířený na dotace pro Agrofert z let 2017 až 2021. Právě v této době totiž holding čerpal podpory, které jsou dnes předmětem sporů a kontrol.

Pokud by lhůta zůstala desetiletá, stát by mohl tyto miliardy legálně vymáhat zpět až do konce příštího roku. Jenže pokud projde Turkem zaštiťovaný návrh, celá řada běžících řízení a přezkumů jednoduše spadne pod stůl, protože lhůta promlčení vyprší. Novela tak fakticky zavádí tichou dotační amnestii. Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel k tomu před poslanci dodal, že v právním státě je naprosto nepřípustné, aby se zákony ohýbaly ve prospěch jediného člověka a aby se z veřejného rozpočtu stala soukromá pokladna pro holding premiéra. Stát a jeho legislativa se zkrátka nikdy nemají přizpůsobovat soukromým zájmům uchazečů o moc a chránit jejich pochybně nabyté zisky před nezávislou kontrolou.

Zákon na objednávku, nebo další nález z ministerské chodby?

Jestli jde v případě této novely o legislativní práci na přímou politickou objednávku z Průhonic, o tom můžeme v tuto chvíli samozřejmě jen hlasitě spekulovat. Nabízí se ještě jedna otázka: Je vůbec Filip Turek skutečným autorem, nebo alespoň ideovým iniciátorem tohoto složitého právního textu?

Při pohledu na jeho dosavadní sněmovní bilanci totiž jeho náhlý, bleskový zápal pro hlubokou analýzu správního práva, dotačních nuancí a korporátních struktur působí poněkud exoticky. Turek dosud patřil k nejméně aktivním zákonodárcům v celém parlamentu. Jeho jméno svítilo u pouhých sedmi pozměňovacích návrhů ke stavebnímu zákonu a podepsán byl pod jedinou novelou o rozhlasových poplatcích, kterou navíc prokazatelně odpracoval a táhl stínový mozek ANO Patrik Nacher. Kdo ví, možná pan vládní zmocněnec složitý text o střetu zájmů ani nečetl, natož aby ho psal. Možná mu ho prostě jen někdo zkušenější z dotačního oddělení Agrofertu podstrčil do desek, nebo ho čistě náhodou našel ležet na zemi na chodbě Ministerstva životního prostředí.

S hledáním záhadně pohozených dokumentů na chodbách má ostatně pan vládní zmocněnec pro Green Deal velmi bohaté zkušenosti. Nedávno se například chlubil tím, že na chodbě ministerstva našel interní příkazní smlouvu nepohodlného klimatického experta Martina Abela. Ukazuje se tedy, že na chodbách českých ministerstev se v poslední době válí opravdu nevídané věci.

Účet zaplatí daňoví poplatníci. Premiér raději pláchl

Důsledky této politické hry přitom nejsou teoretické. Evropská unie už Česku jasně vzkázala, že kvůli nevyřešenému střetu zájmů premiéra proplácení dotací holdingu Agrofert pozastavuje. Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) přesto pod vedením ministra Martina Šebestyána za SPD uvolnil stavidla a holdingu už vyplatil téměř 200 milionů korun. Protože Brusel tyto peníze odmítá proplatit, visí tato stomilionová sekera přímo na bedrech českých daňových poplatníků.

Opozice kvůli tomuto hazardu s veřejnými penězi svolala mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny. A jak na to reagoval samotný premiér Andrej Babiš? Z jednání se omluvil z pracovních důvodů. Raději odjel do Plzně slavnostně zahajovat stavbu nemocničního pavilonu.

Ministr zemědělství Šebestyán pak před poslanci Babiše věrně bránil s tím, že osobní zájem premiéra je vyloučen a po dobu trvání správy fondu prý nejsou vypláceny žádné benefity. Jenže realita z Bruselu hovoří jinak. Evropská komise aktuálně žádá českou stranu o detailní právní posouzení struktury tohoto svěřenského fondu. Evidentně Babišovu tvrzení „věřte mi, já jsem to vyřešil“ unijní orgány ani v nejmenším nevěří.

Turek jako užitečný nástroj

Filip Turek se začíná vybarvovat jako politicky nebezpečný hráč. Nikoliv proto, že by byl geniálním a pracovitým legislativcem. Nebezpečný je v tom, jak ochotně propůjčuje své jméno k demontáži protikorupčních pojistek.

Zatímco premiér se schovává před opozicí v Plzni, Turek kryje záda celému holdingu. Pokud jím spolupodepsaná novela projde, bude to znamenat jediné: absolutní legalizaci systémového střetu zájmů, smazání starých dotačních hříchů a definitivní vítězství Agrofertu nad právním státem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz