Článek
Gérard Philipe se narodil v prosinci roku 1922 v Cannes do bohaté rodiny právníka a hoteliéra. Otec si přál, aby syn šel v jeho stopách, a nasměroval ho ke studiu práv. Gérard však vnímal svou budoucnost úplně jinak. Vnitřně ho to táhlo k divadlu, i když jako chlapec na veřejnosti vystupovat odmítal. Klíčovou roli v jeho životě sehrála matka a také babička, Vilemína Seligerová. Ta pocházela z městečka Dubá na Českolipsku a do Francie se odešla provdat za cukráře. Obě ženy chlapce v jeho snu podporovaly. Když se pak v rodinném hotelu v Grasse ubytoval slavný filmový režisér Marc Allégret, matka ho přesvědčila, aby mladíka vyzkoušel. Režisér byl okamžitě ohromen obrovskou energií a vnitřní sílou, která z nenápadného mladíka vyzařovala, a doporučil mu kvalitní učitele.
Aby učinil zadost pověrčivosti své matky, přidal si k původnímu příjmení Philip jedno písmeno navíc, aby jeho jméno a příjmení dohromady tvořilo šťastných třináct písmen. Netrvalo dlouho a stal se jedním z nejžádanějších herců. Během války se poprvé objevil v divadle i před kamerou. Když v roce 1945 ztvárnil šíleného císaře Caligulu ve hře Alberta Camuse, stal se přes noc senzací. Diváci v jeho tváři viděli naději a optimismus poválečné doby.
Gérard Philipe ve Varšavském národním divadle roku 1954
Otcova minulost a synovo svědomí
V době jeho vzestupu se rodina ocitla v krizi. Gérardův otec Marcel byl zastáncem národního socialismu a během války aktivně spolupracoval s okupanty. Po osvobození Francie byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Gérard pomohl otci uprchnout do Španělska, kde pak žil desítky let v exilu.
Tato rodinná tragédie hluboce ovlivnila hercův další život. Z mladíka, který se o politiku nezajímal, se stal člověk se silným sociálním cítěním. Zapojil se do odboje, vstoupil do odborů a stal se dokonce předsedou odborového svazu herců. Když nastoupil do slavného Národního lidového divadla pod vedením Jeana Vilara, prosadil si, že bude dostávat stejný honorář jako ostatní členové souboru a jeho jméno bude na plakátech tištěno v obyčejném abecedním pořadí.
Fanfán i vážný tragéd
Divadelním triumfem se pro něj stala role Cida v Corneillově dramatickém díle. Během jedné z posledních zkoušek však ve tmě spadl ze scény a vážně si poranil záda a kolena. Přestože nemohl chodit a představení odehrál prakticky vsedě nebo s oporou kolegy, jeho výkon vyvolal obrovské nadšení a zrodila se legenda.
Mezinárodní věhlas mu však přinesl především film. Ztvárnil téměř čtyři desítky rolí, často šlo o hrdiny velké světové literatury ve snímcích Ďábel v těle, Věznice parmská nebo Červený a černý. Nesmrtelnost mu však přinesla historická veselohra Fanfán Tulipán z roku 1952. Jeho rozverný, vtipný a neohrožený hrdina okouzlil diváky napříč kontinenty. Hercova fyzická zdatnost byla obdivuhodná. Odmítal kaskadéry, sám perfektně šermoval i jezdil na koni.
Návrat k českým kořenům
Československo navštívil v březnu roku 1955 se svým divadelním souborem a jeho návštěva vyvolala neuvěřitelný rozruch. Fanynky v Praze, Brně i Bratislavě oblehly divadla a způsobily šílenství. Místní režim jeho příjezdu nebránil, protože hercovo levicové smýšlení bylo známé. Samotnému Gérardovi byla země jeho babičky velmi blízká.
Během pobytu v Praze vystoupil v Karlínském divadle, na kulturním odpoledni recitoval po boku Miroslava Horníčka, besedoval se studenty filmové fakulty a jako doprovod ho doprovázela Irena Kačírková. V Brně dokonce stihl navštívit fotbalové utkání. Svým nesmírně skromným a vřelým vystupováním si získal srdce všech, kteří se s ním setkali.
Život mimo kameru
Na rozdíl od mnoha svých filmových kolegů si nepotrpěl na bouřlivé večírky ani románky s krásnými kolegyněmi. Veškeré nabídky k záletům odmítal a své soukromí úzkostlivě chránil. Jeho osudovou ženou se stala o pět let starší etnografka a spisovatelka Nicole Fourcade, která na jeho přání přijala jméno Anne. Byla věcná, inteligentní a stala se mu pevnou oporou.
Společně vychovávali dvě děti a nejraději trávili čas na venkovské usedlosti v Cergy u řeky Oisy nebo v jihofrancouzském Ramatuelle. Gérard miloval klid, přírodu a obyčejný život daleko od ruchu Paříže. Přátelé sice občas poznamenali, že po boku své vážné ženy ztratil část ze svého mladického veselí, jejich manželství však bylo hluboké a vyrovnané.
Nemoc, která přišla bez varování
V roce 1959 natáčel v Mexiku politické drama Horečka stoupá v El Pao pod vedením režiséra Luise Bunuela. Během práce v náročných podmínkách se cítil extrémně vyčerpaný a nápadně hubnul. Domníval se, že jde o pouhou únavu a tropickou infekci. Po návratu do Paříže se podrobil vyšetření a následné operaci. Lékaři mu diagnostikovali pokročilou rakovinu jater
Jeho žena Anne se po dohodě s lékaři rozhodla strašlivou pravdu před manželem utajit. Gérard věřil, že mu pouze operovali absces, a z lůžka plný optimismu plánoval další projekty, divadelní roli Hamleta i zimní dovolenou na horách. Nemoc měla velmi rychlý průběh. Zemřel 25. listopadu 1959, pouhých devět dní před svými sedmatřicátými narozeninami.
Zpráva o jeho náhlém skonu vyvolala ve Francii obrovský šok a tisíce lidí vyšly do ulic. Podle svého posledního přání byl pohřben na malém hřbitově v Ramatuelle, oblečený do černobílého kostýmu dona Rodriga z divadelního Cida. Legendární herec tak zůstal ve vzpomínkách milionů diváků navždy mladý, krásný a plný života.
