Idol z Ptáků v trní Richard Chamberlain byl miláčkem žen. V soukromí ale miloval muže

Světem filmu a televize prošel jako málokdo jiný. George Richard Chamberlain vyrůstal s rodiči v Beverly Hills. Jeho dětství ale poznamenal otcův těžký boj s alkoholismem. Po absolvování střední školy v Beverly Hills nastoupil na Pomona College, kde vystudoval historii umění a malířství. Právě na vysoké škole se poprvé dostal k divadlu při vysokoškolském představení hry George Bernarda Shawa a uvědomil si, že chce spojit život s herectvím.

Jeho sny však musely počkat. Po promoci v roce 1956 byl odveden do armády a absolvoval šestnáctiměsíční službu v poválečné Koreji. Život v uniformě a poslouchání rozkazů upřímně nenáviděl, přesto se do vlasti vrátil v hodnosti seržanta. Po návratu do USA spoluzakládal v Los Angeles divadelní spolek Company of Angels a učil se metodickému herectví u slavného Jeffa Coreyho. První drobné epizodní role získával ve westernech a seriálech jako Alfred Hitchcock uvádí nebo Gunsmoke, než přišel zásadní zlom.

Když v roce 1961 jako sedmadvacetiletý stážista v nemocničním dramatu Dr. Kildare porazil pětatřicet jiných uchazečů a nastoupil po boku zkušeného Raymonda Masseye, stal se přes noc miláčkem Ameriky. Jako mladý doktor léčil pacienty a lámal srdce ženám u obrazovek, do studia mu chodily tisíce zamilovaných dopisů týdně a na konto si připsal svůj první Zlatý glóbus i několik cen Photoplay pro nejpopulárnějšího herce. Vedle toho využíval svůj pěvecký talent, vydal úspěšné album Richard Chamberlain Sings a s ústřední písní seriálu Three Stars Will Shine Tonight se dostal do první desítky prestižního hudebního žebříčku Billboard Hot 100.

Po skončení seriálu v roce 1966 zažil mírné vystřízlivění, když jeho broadwayský muzikál Snídaně u Tiffanyho s Mary Tyler Moore skončil fiaskem ještě během předpremiér. Chamberlain se však nenechal zaskočit a během 70. a 80. let se vypracoval v absolutního panovníka televizního vysílání. Americký tisk ho pohotově pokřtil na krále minisérií a udělil mu titul Robert Redford obývacích pokojů.

Zářil v rozsáhlé minisérii Centennial, v historickém Šogunovi natáčeném přímo v Japonsku, za něhož získal další Zlatý glóbus, nebo v dobrodružném snímku Doly krále Šalamouna a jeho pokračování Ztracené město zlata, kde se objevil po boku tehdy začínající Sharon Stone. Zahrál si také v Peteru Weirovi oceňovaném australském snímku Poslední vlna či ve filharmonickém dramatu Divoké popudky, kde ztvárnil hudebního skladatele Čajkovského.

Vůbec největší divácký ohlas mu přineslo kultovní drama Ptáci v trní z roku 1983. Jako kněz Ralph de Bricassart sváděl na obrazovce těžký boj mezi celibátem a zakázanou láskou k mladé Meggie v podání Rachel Ward. Přestože autorka knižní předlohy Colleen McCullough nešetřila kritikou a prohlásila, že z adaptace se jí zvedá žaludek, ze třináctimilionového projektu se stal celosvětový fenomén s obrovskou sledovaností i v tehdejším Československu.

Tuto rozsáhlou sérii rolí doplňoval i akčními a zápornými postavami. Stal se vůbec prvním herním představitelem, který vdechl život špionu Jasonu Bournovi v televizním zpracování Agenta bez minulosti z roku 1988, zahrál si nepoctivého inženýra v katastrofickém hitu Skleněné peklo, ztvárnil Edmonda Dantèse v adaptaci Hrabě Monte Christa a představil se jako Aramis v celovečerní trilogii Tři mušketýři.

Ačkoliv ho filmové společnosti i časopisy neustále prezentovaly jako prototyp dokonalého a romantického muže, jeho soukromí vypadalo celá desetiletí úplně jinak. V tehdejším Hollywoodu platila přísná pravidla, musel dodržovat pravidla o mravnosti a jakýkoliv náznak homosexuality mohl znamenat okamžitý konec kariéry. Chamberlain se ocitl v podobné situaci jako jeho vrstevníci Anthony Perkins, Tab Hunter nebo Robert Reed z takzvané zlaté éry. Ti byli nuceni před veřejností a zvědavými novináři skrývat svou pravou tvář, podstupovat vykonstruované románky se slavnými herčkami nebo trpět v tajnosti, aby nepřišli o práci. Novináři se ho v rozhovorech neustále dotazovali na svatbu a děti, zatímco on sám žil v pocitu, že je s ním něco hluboce v nepořádku.

V 70. letech krátce chodil s hercem Wesleym Eurem, než při divadelní práci na hře Noc s leguánem potkal svou životní lásku, herce a producenta Martina Rabbetta. Přestože francouzský časopis Nous Deux už v prosinci roku 1989 vyzradil jeho tajemství, sám Chamberlain oficiálně potvrdil svou orientaci až v roce 2003 ve své autobiografii Zlomená láska. Tehdy přiznal, že jako stárnoucí muž už nemá potřebu budovat falešný obraz romantického hrdiny a po desetiletích strachu z odhalení může konečně volně dýchat.

Chamberlain se nikdy nespokojil pouze s nálepkou hezké tváře. Aby dokázal své skutečné dramatické schopnosti, odešel koncem 60. let do Velké Británie. Jako první Američan od časů Johna Barrymora z roku 1925 se odvážil vystoupit na britském divadelním jevišti v náročné roli Hamleta v Birminghamu a od místní přísné kritiky sklidil obrovské uznání. Na jeviště se vracel celý život. Exceloval na Broadwayi v muzikálech My Fair Lady a Za zvuku hudby, objížděl scény s inscenací Scrooge i s komediálním Spamalotem a zahrál si i v divadelním zpracování Exorcisty.

Na sklonku kariéry se rád objevoval v epizodních rolích populárních seriálů jako Will a Grace, Plastická chirurgie s.r.o., Zoufalé manželky, Leverage, Podfukáři, Bratři a sestry nebo v novém pokračování Městečka Twin Peaks. Věnoval se také poezii a vydal vlastní sbírku básní v žánru haiku.

S partnerem Martinem Rabbettem žil od 70. let v soukromí na havajském ostrově Oahu. Přestože se v roce 2010 dočasně rozdělili, když se Chamberlain v šestasedmdesáti letech přestěhoval do Los Angeles za další herní prací, zůstali si neuvěřitelně blízcí a žádný skutečný rozchod neproběhl. Později se k sobě na Havaj opět vrátili a sdíleli společnou domácnost.

Legendární herec, v jehož životě se propletla neuvěřitelná profesní sláva s dlouhou cestou k osobní svobodě, skonal na následky mrtvice ve svém domě ve Waimanalu na Havaji. Svírán láskou svého celoživotního partnera odešel pouhé dva dny před svými devadesátými prvními narozeninami. Místo květiných darů požádal jeho partner fanoušky o podporu veřejného rozhlasu NPR nebo havajského spolku pro ochranu zvířat.

Zdroje: Wikipedia, theguardian, ccn.prima, people, biography, elisa-rolle, radaronline