Článek
Ivan Jandl se narodil v lednu 1937 v Praze. Ve třech letech prodělal dětskou obrnu a hrozilo mu, že zůstane upoután na lůžko. Díky odborné péči lékařů se však zotavil a jeho postižení se projevovalo pouze lehkým napadáním na jednu nohu. V dětství žil aktivně, hrál fotbal, učil se na klavír a projevoval výrazný dramatický talent. V roce 1945 úspěšně prošel konkurzem do Dismanova rozhlasového dětského souboru.
Právě na zkoušce tohoto souboru si ho v roce 1947 všiml americký režisér Fred Zinnemann. Ten tehdy cestoval po Evropě a hledal dětského představitele pro své chystané poválečné drama Poznamenaní. Hledal chlapce, který dokáže emoce vyjádřit bez velkého mluvení, pouze mimikou a pohledem. Jandl ho zaujal při herecké zkoušce, kdy do telefonu rázně vynadal rozhlasovému režisérovi, a roli okamžitě získal.
Světový úspěch
Snímek Poznamenaní se natáčel v roce 1947 ve švýcarských ateliérech a v troskách německých měst. Příběh byl o českém chlapci Karlovi Malíkovi, který po válce bloudí zničeným Německem, zatímco po něm pátrá jeho matka v podání operní pěvkyně Jarmily Novotné. Film měl po premiéře v roce 1948 obrovský celosvětový ohlas. O jeho obrovském talentu se tehdy s nadšením psalo v prestižním listu New York Times i v týdeníku Life. V březnu 1949 přišel chlapci telegram, že vyhrál speciální dětskou cenu Filmové akademie za nejlepší herecký výkon.
Do Ameriky pro Oscara a Zlatý glóbus však Jandla československé úřady nepustily. Mezi Východem a Západem začínala studená válka a úspěch českého dítěte v americkém filmu se komunistům nehodil. Prestižní ocenění mu nakonec dorazila obyčejnou poštou domů. O herce přitom stál celý svět, dopisy mu psaly tehdejší dětské hvězdy Shirley Temple nebo Brigitte Bardot, které se těšily na společné natáčení. Režim však veškeré zahraniční nabídky zablokoval s tvrzením, že musí zůstat pro potřeby domácí kinematografie.
Úmyslné zapomnění a zákaz studia
Místo velké kariéry přišel rychlý konec. Snímek Poznamenaní byl z politických důvodů stažen z distribuce jako projev buržoazní kultury. Jandl dostal od úřadů instrukce, jak má na dotazy ze zahraničí odpovídat, a jeho rodině bylo vyhrožováno represemi. V domácím filmu dostal už jen tři malé epizodní role, přičemž tou poslední byl letecký modelář ve filmu Vítězná křídla z roku 1950. Tím jeho filmová kariéra ve třinácti letech definitivně skončila.
Po maturitě na libeňském gymnáziu se Jandl dvakrát hlásil na DAMU. Přijímací komise ho však odmítla, oficiálně kvůli nedostatku divadelního vzhledu a počínajícímu plešatění, neoficiálně mu však přitížilo právě ocenění z USA.
Následovala léta střídání nejrůznějších profesí. Pracoval jako úředník, výtvarný redaktor, průvodčí na autobusové lince nebo telefonní technik. V roce 1965 nastoupil do Československého rozhlasu jako programový dispečer a později hlasatel, kde mohl uplatnit svůj hlas. V roce 1972 však musel instituci z politických důvodů opustit, protože byl členem Klubu angažovaných nestraníků. Skončil jako účetní revizor v podniku Potraviny.
Pamětní deska Ivana Jandla.
Zachránilo ho divadlo, zabilo zoufalství
Jedinou radostí v Jandlově dospělém životě bylo divadlo. Působil v pražském ochotnickém souboru Gong, kde se vypracoval na úspěšného dramaturga a režiséra. Pod jeho vedením zde začínaly osobnosti jako Jana Hlaváčová nebo Naďa Konvalinková. Vedle toho závodně hrál šachy a moderoval fotbalové zápasy TJ Lokomotiva Praha.
V soukromém životě však zůstával osamělý. Nikdy se neoženil, dospíváním ztratil dětský půvab a maskoval nejistotu humorem. Žil pouze s rodiči, a když mu zemřel otec a následně i maminka, odpadla poslední brzda. Zůstal v libeňském bytě úplně sám a své životní zklamání, stres a pocit zneuznání začal utápět v alkoholu. Situaci komplikovala těžká cukrovka a zhoršující se sluch. Předepsanou životosprávu Jandl naprosto ignoroval.
Zemřel opuštěný 21. listopadu 1987 ve věku padesáti let přímo ve svém bytě během diabetického záchvatu. Zabilo ho zoufalství z promarněného života. Sousedé v jeho pozůstalosti objevili obě prestižní filmové ceny schované v krabici od bot. Dnes už se bohužel nikdo nedozví, jak by se jeho kariéra vyvíjela, kdyby mu komunistický režim nezakázal točit další zahraniční filmy a neodřízl ho od světové slávy.
Urnu s popelem nejprve jeho známí uložili na Olšanských hřbitovech. Teprve v roce 2017 se o jeho památku přihlásila Herecká asociace, která ostatky slavnostně přenesla do svého čestného hrobu na Vyšehradě. Tehdy také získal pamětní desku v budově Českého rozhlasu a astronomové po něm pojmenovali nově objevenou planetku. Svou hvězdu na Zlínském chodníku slávy získal Ivan Jandl in memoriam v roce 2007.
