Článek
Rozvod rodičů, posměch kvůli nadváze i věčný boj se školou. Dětství Jiřího Schmitzera nebylo zrovna idylické. Na základce čelil šikaně, ke které se přidaly ještě problémy s učením. Sám později přiznal, že trpěl drobnou mozkovou dysfunkcí, kvůli které při psaní vynechával písmena a tečky. Škola pro něj byla neustálým zdrojem stresu a depresí.
Ani k divadlu se nedostal hned. V mládí hrál na baskytaru, učil se zámečníkem a nakonec odmaturoval na elektrotechnické průmyslovce. Teprve pak zkusil štěstí na DAMU, kam ho vzali na druhý pokus. Po škole v roce 1974 prošel ústeckým Činoherním studiem, Armádním uměleckým souborem i pražským Ateliérem, než v polovině osmdesátých let zakotvil v legendárním Studiu Ypsilon.
Od sporného vztahu k otci až po tragickou havárii
Zatímco diváci Schmitzera vnímali jako syna herce Jiřího Sováka, jejich soukromý vztah byl složitý. Po rozvodu rodičů byl Jiří svěřen do péče matky a kontakt s otcem byl soudně zakázán. Přesto se oba potkali před kamerou. Zahráli si spolu v komedii Marečku, podejte mi pero!, kde ztvárnili otce a syna, či v seriálu Chalupáři, kde vystupovali jako děda a vnuk. Ve sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem Schmitzer nadaboval mladší verzi postav svého otce.
Veškeré zbývající vazby přetnula tragická událost. V roce 1976 se Schmitzer po divadelním představení rozhodl sednout za volant pod vlivem alkoholu. Cestou domů srazil chodce, který na následky zranění zemřel. Soud mu vyměřil trest tři roky odnětí svobody za usmrcení z nedbalosti. Trest si odpykával ve věznici ve Vinařicích u Kladna, odkud byl po roce a půl za dobré chování propuštěn.
Jiří Sovák synův čin nedokázal přijmout, zcela se od něj odvrátil, vydědil ho a až do své smrti s ním nepromluvil. Nic na tom nezměnil ani fakt, že sám Sovák v minulosti v opilosti rovněž srazil člověka s tragickými následky. Schmitzer v roce 2000 nepřišel ani na otcův pohřeb, protože pociťoval křivdu za to, že se k němu otec v těžké chvíli otočil zády. Schmitzer měl navíc v roce 1980 pod vlivem alkoholu další havárii, při níž zemřel jeho spolujezdec, za což dostal trest dva a půl roku, ze kterého byl po patnácti měsících podmínečně propuštěn.
Nebezpečná vášeň pro výbušniny a úvahy o sexuologovi
V mladších letech měl nebezpečnou zálibu. Podomácku vyráběl granáty i různé třaskaviny, které odpaloval na veřejných místech. Touha po hluku a efektech ho samotného znejisťovala natolik, že v sedmdesátých letech vážně uvažoval o návštěvě sexuologa. Chtěl prozkoumat, zda jeho koníček nemá sexuální podtext, ačkoliv při samotných explozích žádné fyzické vzrušení neprožíval.
Kolega z divadla Zdeněk Dušek vzpomínal, jak Schmitzer po silvestrovském představení v Ústí nad Labem vyhodil z okna masivní podomácku vyrobený granát. Následná exploze zničila litinovou lampu na ulici a tlaková vlna vysklila sedmatřicet oken na vedlejší budově. Při jiné příležitosti odpálil třaskavinu přímo z okna půlnočního rychlíku jedoucího z Ústí nad Labem.
Čtyři Čeští lvi, osobitá hudba a stabilní rodina
Po návratu z vězení se Schmitzer zařadil zpět do uměleckého života a hrál v roli správce pivovaru v Menzelově filmu Postřižiny či hostinského ve Slavnostech sněženek. Během kariéry se stal čtyřnásobným držitelem ceny Český lev za hlavní roli ve filmech Bumerang, Kráska v nesnázích, Jako nikdy a Staříci. Víc těchto sošek v hlavní mužské kategorii získal v historii české kinematografie už jen Ivan Trojan.
Sám sebe nepovažuje jen za herce, ale i za muzikanta. Skládal hudbu pro divadelní představení včetně Národního divadla a složil doprovod k filmu Páni Edisoni. Vydal celkem čtyři autorská alba, objevil se také na deskách Bratří Ebenů a vystupoval na rockovém Trutnov Open Air Festivalu. V roce 2008 publikoval výbor ze svých textů v knize Kanimůra ze Šardonu a u mladší generace se zapsal recesistickým hitem Máte na to.
Celý život žije po boku manželky Ireny, se kterou vychoval dvě děti. Syn Jiří vystudoval teologii na husitské fakultě a věnuje se sociální práci, dcera Kristýna působí jako daňová poradkyně a umělecká manažerka.
