Konec legendární Belugy. Ze slavného letadla vzikne unikátní škola

Když se poprvé objevila na obloze, mnozí si mysleli, že jde o žert konstruktérů nebo tajný projekt z jiné planety. Airbus Beluga ST však nebyla výsledkem estetického rozmaru, ale čisté inženýrské nutnosti. Toto letadlo, které budilo úžas i úsměvy po celém světě, se stalo symbolem evropské spolupráce. Právě teď se ale jeho motory zastavily naposledy. Příběh stroje, který dokázal „spolknout“ trup jiného letadla, končí v hangáru v britském Broughtonu. Ale tam, kde jiní vidí šrot, Airbus vidí budoucnost.

V severním Walesu na letišti Broughton se 29. ledna 2026 na několik okamžiků zastavil čas. Přesně v 11 hodin dopoledne se pod nízkou oblačností a typicky šedým britským nebem objevil nezaměnitelný silný profil letounu, který léta fascinoval davy. Svůj poslední komerční let z francouzského Bordeaux zde dokončil stroj s registrační značkou F-GSTF, kterému nikdo z letištního personálu ani posádky neřekl jinak než „Tango Foxtrot“.

Když kola letadla naposledy políbila ranvej a motory začaly utichat, bylo jasné, že nejde o běžnou logistickou operaci. Byl to konec jedné éry. Tento pátý a poslední exemplář původní flotily Beluga ST svým dosednutím definitivně uzavřel kapitolu, která po tři desetiletí tvořila páteř evropského letectví. Bez těchto „létajících velryb“ by moderní nebe vypadalo úplně jinak – právě ony totiž umožnily Airbusu vyrábět letadla v takovém tempu a měřítku, jaké známe dnes.

Emoce neskrýval ani ten nejpovolanější – muž v kokpitu. „Létání s Belugou bylo vždy naprosté privilegium, ale přivést ST5 domů do Broughtonu naposledy, to bylo jiné. Když jsme dělali finální nálet a klesali na přistání, všichni v kabině jsme si až příliš jasně uvědomovali tu historii, kterou máme za zády,“ popsal bezprostředně po přistání dojatý pilot Didier Puxeddu. Pro něj to nebyl jen konec šichty, ale rozloučení s legendou, která nyní zůstane pevně připoutána k zemi.

Příběh Belugy je fascinujícím příkladem toho, co se stane, když inženýři dostanou zadání, kde krása nehraje absolutně žádnou roli. Airbus totiž čelil unikátní logistické noční můře. Jeho výroba je rozesetá po celém kontinentu jako obří skládačka: křídla vznikají v Británii, ocasní plochy ve Španělsku a sekce trupu v Německu. Všechny tyto gigantické díly se však musí nakonec potkat na finální montážní lince ve francouzském Toulouse nebo německém Hamburku.

V 70. letech tento problém Airbus řešil bizarně – používal flotilu upravených Boeingů Super Guppy. Bylo to paradoxní: největší konkurent Boeingu musel spoléhat na jeho vysloužilé stroje ze 40. let, aby vůbec mohl stavět svá vlastní letadla. S rostoucí výrobou ale stařičké stroje přestaly stíhat a náklady na jejich údržbu astronomicky rostly. V roce 1991 tak padlo definitivní rozhodnutí: Airbus si postaví vlastního nákladního obra.

Konstruktéři vzali jako základ standardní širokotrupý Airbus A300, ale kompletně ho „vykuchali“. Aby se do útrob vešly obří díly, museli provést radikální řez: pilotní kabinu posunuli o celé patro níž, pod úroveň podlahy nákladového prostoru. Právě díky tomu získalo letadlo svůj ikonický vzhled s „vysokým čelem“.

Nad kabinu pak instalovali obří, vzhůru se vyklápějící vrata, která fungují podobně jako u hatchbacku vašeho auta. Celý trup byl nahrazen obrovskou konstrukcí ve tvaru podkovy o průměru 7,4 metru. Výsledek byl sice esteticky diskutabilní, ale funkčně geniální. Tato létající jeskyně pojme náklad o váze 40 tun – což je pro představu hmotnost dospělého keporkaka – a bez mrknutí oka v ní zmizí celé sekce trupů moderních dopravních letadel.

Beluga ST nebyla jen podnikovým náklaďákem pro převoz křídel. Byla to skutečná hvězda speciálních misí, která za svou kariéru absolvovala přes 13 300 letů. Díky svému unikátnímu nákladovému prostoru se stala první volbou pro transporty, které byly pro všechna ostatní letadla světa neřešitelným problémem.

Jedním z jejích nejkřehčích úkolů byla v roce 1999 přeprava národního pokladu Francie – nejslavnějšího obrazu Eugèna Delacroixe „Svoboda vede lid na barikády“. Obří plátno o rozměrech zhruba 3 na 4 metry muselo cestovat z Paříže do Tokia. Aby nedošlo k poškození mistrovského díla, byla Beluga vybavena speciálním tlakovým kontejnerem s antivibračním zařízením, který obrazu zajistil pohodlí jako v bavlnce.

Beluga však pravidelně mířila i ke hvězdám. Stala se klíčovým hráčem ve vesmírném programu, když na svých bedrech vozila obří telekomunikační satelity na floridské Kennedyho vesmírné středisko. V jejích útrobách se dokonce přepravoval evropský modul Columbus pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).

Kromě vědy a umění sbírala tato „velryba“ i světové rekordy. V roce 1997 zapsala zápis do historie za nejtěžší náklad přepravený vzduchem, když v jednom kuse odvezla masivní chemickou nádrž pro nákladní loď. O šest let později pak překonala další milník: uskutečnila svůj nejdelší charterový let, kdy během 25 hodin čistého času (včetně zastávek na palivo) dopravila tři kompletní vrtulníky z Evropy až do vzdálené australské Melbourne.

Příběh Belugy ST má v sobě i nečekanou „detektivní“ linku, která v leteckém světě stále vyvolává mnoho otázek. Původní plány Airbusu byly totiž velmi ambiciózní. Když začala flotilu ST nahrazovat novější generace XL, měla stará pětice strojů dál vydělávat miliony v rámci nově založené divize Airbus Beluga Transport. Logika byla neneprůstřelná: trh s nadrozměrnou přepravou se po tragickém zničení ukrajinského letounu Antonov An-225 Mrija během války ocitl v hlubokém nedostatku kapacit. Belugy měly tuto prázdnou díru na trhu zaplnit a vozit satelity nebo vrtulníky pro soukromé zákazníky.

Jenže pak přišel šok. Přestože byla poptávka obrovská, Airbus tento projekt po pouhých 14 měsících od jeho spuštění záhadně a bez velkých vysvětlení „zařízl“. Divize byla zrušena a pětice unikátních letadel osiřela. O důvodech se v kuloárech jen spekuluje – od extrémně vysokých nákladů na údržbu starší platformy A300 až po fakt, že Airbus v době rekordních objednávek na nová letadla prostě nechtěl tříštit pozornost na vedlejší byznys.

Místo aby ale poslední pátý exemplář „Tango Foxtrot“ skončil neslavně v drtičce na staré železo nebo na odlehlém vrakovišti v poušti, čeká ho role „učitelky“. Airbus se rozhodl pro unikátní krok: letadlo zůstane v britském Broughtonu a promění se ve špičkové vzdělávací centrum pro budoucí vědce a inženýry (tzv. STEM facility).

V praxi to znamená, že britské školy a studenti dostanou příležitost, jaká nemá ve světě obdoby. Budou moci procházet přímo útrobami tohoto nebeského obra, zblízka studovat jeho unikátní konstrukci a na vlastní oči vidět, jak se dají v letectví posouvat hranice možného. Pro Airbus je to sice konec jednoho byznysu, ale zároveň investice do budoucích pilotů a konstruktérů, které chce touto „živou legendou“ inspirovat k velkým snům.

Pro fanoušky velkých strojů a bizarních leteckých tvarů však nebe nad Evropou nezůstane prázdné. Starou generaci ST sice čeká odpočinek v hangárech a učebnách, ale na její místo už nastoupil skutečný král – Beluga XL. Tento nástupce sice vypadá na první pohled podobně, ale nenechte se mýlit. Pod „kůží“ jde o úplně jiné a mnohem výkonnější zvíře.

Nová generace vychází z modernějšího a robustnějšího Airbusu A330. Nabízí o neuvěřitelných 30 % více nákladového prostoru než její předchůdkyně. Pro Airbus to byla nutnost: moderní dálkové letadlo Airbus A350 má křídla tak obrovská, že se do staré Belugy ST prostě nevešla. Nová verze XL je však bez problému spolkne obě najednou. Aby Airbus podtrhl hravost tohoto stroje, nechal na jeho příď namalovat obří oči a široký úsměv, takže letadlo nyní vypadá jako skutečná, veselá velryba prohánějící se v mracích.

Od poloviny roku 2027 už bude evropské logistice i obloze vládnout výhradně tato nová flotila. Stará Beluga ST tak sice odchází do důchodu, ale dělá to v momentě, kdy její odkaz doslova přerostl v něco ještě většího a modernějšího.

Zatímco většina starých letadel končí neslavně na vrakovištích v nevadské poušti, kde z nich po letech zbydou jen rezavějící kusy trupu, z Belugy se stane interaktivní škola, která bude formovat příští generaci pilotů, mechaniků a inženýrů.

Líbí se vám tento způsob „recyklace“ technických legend, kdy se ze stroje za 5 miliard stane unikátní učebna? Nebo je vám spíše líto, že tento bizarní a charismatický stroj už neuvidíme v plném nasazení v komerčním provozu?

Zdroje: Wikipedia, planes.cz, airbus.com, iflscience, x.com