Krvavý masakr v babické škole: Režim popravil i ochrnutého. Jak s historií lhal Major Zeman?

Temné stíny Babic a okolních obcí na Třebíčsku nepřestávají děsit ani po mnoha desetiletích. Tragédie, která se v malé vesnici na Vysočině odehrála jedné červencové noci roku 1951, se stala spouštěčem největší a nejbrutálnější vlny komunistického teroru zaměřené proti venkovskému obyvatelstvu, soukromým zemědělcům a katolické církvi. Smrt tří funkcionářů přímo ve školní budově posloužila státní moci jako ideální záminka k masovým justičním vraždám, týrání a likvidaci celých rodin.

V noci na 2. července 1951 vnikla do babické školy ozbrojená skupina vedená Ladislavem Malým. Tento muž o sobě tvrdil, že je agentem americké tajné služby CIC a že přichází organizovat protikomunistický odboj. Výsledkem nočního přepadnutí byli tři zastřelení funkcionáři místního národního výboru a jeden těžce zraněný. Historici se na postavě Ladislava Malého dodnes neshodnou. Podle jedné z hypotéz šlo o labilního dobrodruha a alkoholika, podle jiné o provokatéra řízeného Státní bezpečností. Režim totiž potřeboval brutální incident, kterým by byl definitivně zlomen odpor místních sedláků proti kolektivizaci. Přeživší funkcionář po letech naznačil, že střelba v budově školy vůbec nemusela být plánovaná a spustila se spontánně ve chvíli, kdy se jeden ze zaskočených členů výboru pokusil sáhnout do kapsy pro vlastní zbraň.

Bezprostřední reakce režimu na události v Babicích byla nemilosrdná. Vysočina a jižní Morava představovaly regiony se silnou katolickou tradicí a mnoha nezávislými hospodáři, kteří odmítali kolektivizaci. Krvavý incident tak komunistickému aparátu posloužil jako ideální záminka k zastrašení celého venkova.

Následná bezpečnostní akce nabrala obřích rozměrů. Do honu na členy skupiny se zapojily stovky příslušníků Státní bezpečnosti, Veřejné bezpečnosti i vojáci. Honitba vyvrcholila obklíčením v žitném poli u Bolíkovic. Při nepřehledné přestřelce byl Ladislav Malý spolu s dalším členem skupiny zastřelen, zatímco jednadvacetiletý Stanislav Plichta utrpěl těžké zranění, kvůli kterému ochrnul na spodní část těla. Těžké postižení ho před oprátkou nezachránilo. Režim ho nechal v nemocnici vyléčit jen proto, aby ho mohl v květnu 1953 popravit. Na jihlavské šibenici pak ochrnutý Plichta umíral pětadvacet minut.

První monstrproces z řady babických soudních řízení začal pouhých deset dní po střelbě ve škole. Dne 12. července 1951 se ve velkém sále Dělnického domu v Jihlavě rozběhla dokonalá divadelní inscenace před Státním soudem. Sálu předsedal soudce Vojtěch Rudý a žalobu zastupoval dělnický prokurátor Emil Eichler. V síni byly jako rekvizity vystaveny doličné předměty v podobě zbraní a nákresů. Mezi obžalovanými byli vedle přímých účastníků střelby záměrně zařazeni místní zemědělci, živnostníci a dva katoličtí kněží, babický farář Václav Drbola a farář z Horního Újezdu František Pařil. Přítomnost duchovních v procesu byla ryze účelová a měla před věřící veřejností zcela zdiskreditovat církev.

Celý proces doprovázela masivní a pečlivě zorganizovaná propagandistická kampaň v tisku i rozhlasu. V denících byly otiskovány výpovědi obžalovaných, které se lidé před soudním líčením museli pod nátlakem a mučením naučit nazpaměť. Aparát KSČ vyvolal v podnicích, školách a družstvech masovou psychózu, na jejímž základě do Jihlavy dorazily stovky zmanipulovaných dopisů požadujících pro obviněné nejvyšší tresty. Tisk dokonce zneužil i dopis internovaného brněnského biskupa, kterým byli oba kněží degradováni, ačkoliv biskup neměl o průběhu soudu žádné pravdivé informace a text byl formulován pod přímým tlakem Bezpečnosti.

Rozsudky byly vyhlášeny 14. července 1951. Sedm lidí bylo odsouzeno k trestu smrti a zbylí obžalovaní dostali mnohaleté tresty odnětí svobody od dvaceti let po doživotí. Majetek všech odsouzených byl zabaven. Bleskové odvolací řízení trvalo pouhých devatenáct dní a prezident republiky odmítl udělit milost. Popravy sedmi odsouzených byly vykonány třetího srpna 1951 na nádvoří jihlavské věznice. Těla byla okamžitě zpopelněna a Státní bezpečnost nařídila popel vysypat do společného hrobu. Odvážný vedoucí brněnského krematoria však rozkaz neuposlechl, urny schoval ve sklepě a v roce 1968 je v tichosti předal pozůstalým.

Rozsah perzekucí spojených s Babicemi se zdaleka nezastavil u prvního procesu. Celkově bylo v souvislosti s těmito událostmi v navazujících řízeních odsouzeno přes 150 osob, přičemž součet uložených trestů odnětí svobody přesáhl 1360 let. Jedenáct lidí bylo popraveno, mezi nimi i další oblíbený kněz Jan Bula, který byl zatčen ještě před samotnou střelbou v Babicích. Desítky rodin označených za kulaky byly v rámci akce Kulak násilně vystěhovány ze svých domovů a jejich majetek byl zabaven ve prospěch státu a zakládaných družstev.

Snaha komunistické moci ospravedlnit tyto zločiny pokračovala i v následujících desetiletích. Historie byla bezohledně překrucována v tištěných brožurách a později v normalizační kinematografii. Nejkřiklavějším příkladem ideologické manipulace se stal populární televizní seriál 30 případů majora Zemana, konkrétně epizody Vrah se skrývá v poli a Štvanice. Režisér Jiří Sequens natáčel tyto díly ve středočeské obci Vojkov, z níž udělal fiktivní Plánici. Filmaři tehdy dokonce pro větší věrohodnost stříleli přímo do zdí tamní školy a děti se pak vedle zasádrovaných děr učily ještě několik let. Seriál zobrazil protikomunistický odboj jako krvavé řádění fašistů a vesnických boháčů a z obětí státního teroru udělal přisluhovače nacismu. Během natáčení v osudovém roce 1968 navíc došlo ke sporu mezi ministerstvem vnitra a stranickými ideology, v jehož důsledku musela být polovina dílu Štvanice přetočena, aby se zabránilo odhalení nekalých praktik Státní bezpečnosti.

Po pádu komunistického režimu byly všechny nespravedlivé rozsudky nad oběťmi babických procesů v plném rozsahu zrušeny. Popravení kněží Jan Bula a Václav Drbola se dočkali morální satisfakce a v roce 2026 byli blahořečeni jako mučedníci, kteří položili život za svou víru a bližní. Tragédie v Babicích tak dodnes zůstává nezhojenou ranou. Žádný ze soudců, prokurátorů ani příslušníků Bezpečnosti, kteří stáli za tímto státem organizovaným terorem, nebyl za své činy v polistopadové éře právně potrestán.

Zdroje: Wikipedia, ct24, rozhlas, iDnes, pamestnimista, seznamzpravy, iDnes, totalita