Článek
Česká politická scéna v lednu 2026 připomíná spíše scénář k thrilleru než stabilní demokracii ve středu Evropy. Na jedné straně stojí Pražský hrad s Petrem Pavlem, který se snaží hájit integritu úřadu, na straně druhé neformální aliance v čele s ministrem zahraničí Petrem Macinkou a vládním zmocněncem Filipem Turkem. Mezi nimi se jako stínový mentor tyčí muž, který deset let definoval hranice politické provokace: Miloš Zeman. Co se skutečně stalo v Lánech? A proč se u stolu se zákusky možná rozhodlo o budoucnosti české ústavy?
Estetika „Lidové monarchie“ a fastfoodu
Když 31. ledna 2026 dorazili Petr Macinka a Filip Turek k domu Miloše Zemana v Lánech, scéna byla pečlivě naaranžována. Hosté přivezli churros z KFC – gesto, které v sobě nese zemanovskou DNA lidovosti a odporu k „elitářskému“ stravování. Hostitel kontruje šampaňským, sacherem a laskonkami v knihovně, obklopen symboly své minulé moci.
Jenže pod vrstvou cukru a neformálních úsměvů se skrýval mrazivý politický kalkul. Tato schůzka totiž následovala jen pár dní poté, co prezident Petr Pavel zveřejnil údajně „vyděračské“ SMS zprávy, které mu Macinka zaslal skrze poradce. V nich Macinka vyhrožoval spálením mostů a extrémním případem kohabitace, pokud nebude Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí.
Otázka, která visí ve vzduchu, je jasná: Proč se dva zástupci vládní moci, kteří jsou v přímém střetu s hlavou státu, jedou radit právě k Miloši Zemanovi? Odpověď je prostá – jeli si pro licenci na rebelii.
Mentorát Miloše Zemana: Škola ústavního ohýbání
Miloš Zeman je největším žijícím expertem na to, jak „vykostit“ pravomoci prezidenta i vlády. Během svých dvou funkčních období opakovaně ukázal, že litera Ústavy je pro něj pouze doporučením. Vzpomeňme na rok 2019 a kauzu Michala Šmardy (ČSSD), kterého Zeman odmítl jmenovat ministrem kultury s tím, že na to nemá schopnosti. Tehdy se ústavní právníci bouřili, ale Zeman zvítězil – donutil sociální demokraty nominovat někoho jiného.
Dnes v roce 2026 vidíme totéž v bleděmodrém, jen v obrácených rolích. Petr Pavel odmítá jmenovat Filipa Turka s odkazem na jeho minulost a „nedostatečnou kvalifikaci“ pro rezort životního prostředí. Macinka s Turkem v Lánech nehledali jen útěchu, ale konkrétní procedurální rady. Zeman totiž ví, kde jsou v českém systému trhliny.
Možná taktika, která se v Lánech „pekla“:
Možná taktika, která se v lánském ústraní „pekla“, má hned několik rozměrů zaměřených na systematické oslabování prezidentského úřadu. V první řadě jde o paralýzu české diplomacie. Macinka coby ministr zahraničí může efektivně blokovat jmenování velvyslanců, o které Petr Pavel stojí, což Zeman v televizi už stihl kvitovat jako nezbytné „ozdravení“ zahraniční služby. Ruku v ruce s tím jde frontální útok na Ústavní soud, kdy Macinka po návštěvě v Lánech začal otevřeně napadat tuto instituci za údajné měnění ústavního pořádku, čímž oživuje klasický zemanovský narativ o delegitimizaci soudců. Celou strategii pak rámuje psychologická hra na „ješitného prezidenta“. Zemanovo veřejné označení Pavla za ješitu a kritika za zveřejnění SMS zpráv slouží jako mediální manuál pro Macinku a Turka: přestat vystupovat jako agresoři a stylizovat se do rolí obětí, kterým arogantní generál bez dovolení nahlíží do soukromého soukromí.
SMS kauza: Nešťastná naivita, nebo promyšlený tah?
Macinkovy zprávy o „spálení mostů“ vešly okamžitě do dějin politického marketingu. Mnozí je označili za neuvěřitelně naivní (třeba komentátor Karel Pučelík), jiní za vyloženě gangsterské. Ale v kontextu lánské schůzky dostávají jiný rozměr.
Zeman v televizi poznamenal, že gentlemani nečtou cizí dopisy. Tím v podstatě Macinku ex post legitimoval. Pro voliče Motoristů, kteří slyší na silácká gesta a odpor k systému, je Macinkův tón sympatický. Že ho Pavel „vysvítil“ (zveřejnil), hraje ve výsledku Motoristům do karet. Stávají se z nich disidenti ve vlastní vládě.
Polemika o skutečných cílech: Jde vůbec o Turka?
Je Filip Turek skutečně tak nepostradatelným odborníkem na životní prostředí, aby kvůli němu vicepremiér riskoval trestní oznámení za vydírání? Pravděpodobně ne. Turek je v této hře spíše beranidlem.
Polemika, kterou je třeba otevřít, zní: Není lánská schůzka začátkem kampaně pro rok 2028? Miloš Zeman sice tvrdí, že si jen povídali o rozpočtu, ale jeho podpora „sebevědomé obhajoby národních zájmů“ a útok na „zelené ideologie“ jsou jasným programovým prohlášením. Zeman si v Turkovi a Macinkovi pěstí své dědice. Jsou to lidé, kteří ovládají sociální sítě, mají silnou fanouškovskou základnu a sdílejí Zemanův odpor k mainstreamovým médiím a bruselské politice.
Pokud se jim podaří Petra Pavla zablokovat natolik, že zbytek jeho funkčního období bude jen nekonečnou sérií soudních sporů a vládních krizí, otevřou si cestu k ovládnutí Hradu v příštích volbách. Filip Turek jako „anti-Pavel“ je pro tuto roli ideální – je vizuálně výrazný, rétoricky zdatný a díky Zemanovi teď má i auru toho, kdo se nebojí vyjednávat s legendou.
Symbolika knihy Spiknutí: My proti nim
Jedním z nejvýraznějších detailů návštěvy bylo, že si hosté odnesli knihu Spiknutí, kterou jim Zeman podepsal. Tato kniha pojednává o tom, jak se během Zemanovy nemoci pokusil Senát a tehdejší opozice aktivovat článek 66 Ústavy a zbavit ho pravomocí.
Předat tuto knihu Macinkovi v momentě, kdy ho Pavel předává bezpečnostním složkám k prošetření, je mistrovský kus politického marketingu. Zeman tím vzkazuje: Mě chtěli zničit, teď chtějí zničit vás. Jsme na stejné lodi. Je to budování mýtu o pronásledovaných politicích, který na českého voliče historicky funguje.
Kohabitace jako zbraň hromadného ničení
Termín „kohabitace“ (soužití prezidenta a vlády z opačných táborů) se v Česku dosud bral jako nepříjemná, ale zvládnutelná demokratická komplikace. Macinka a Zeman jej však transformují v aktivní zbraň. Pokud vláda (nebo její část) odmítá s prezidentem mluvit a jezdí si pro noty k jeho předchůdci, státní mechanismus se začíná zadírat.
Andrej Babiš v této situaci hraje roli „hodného policisty“. Sice označil Macinkův tón za nešťastný, ale z vlády ho neodvolá. Babišovi vyhovuje, že Macinka a Turek dělají „špinavou práci“ a testují Pavlovy nervy, zatímco on sám může vystupovat jako státník, který volá po jednání u kulatého stolu.
Lány opět středobodem
Miloš Zeman opět dokázal, že i bez funkce dokáže ovládnout veřejný prostor. Schůzka v Lánech nebyla o jídle. Byla to demonstrace vzniku nové politické osy: Babiš (v pozadí) – Zeman (ideolog) – Macinka/Turek (exekutoři). Tato osa má jediný cíl: Izolovat Petra Pavla, udělat z něj „prezidenta bez vlivu“ a připravit půdu pro návrat zemanovsko-babišovského pojetí moci.
Pavel je nyní v těžké situaci. Pokud ustoupí a Turka jmenuje, ukáže slabost. Pokud neustoupí, čelí „vypálené zemi“, kterou mu slíbil Macinka a kterou mu v Lánech Zeman pomohl narýsovat. Jedno je jisté – bitva o rok 2026 se nebude rozhodovat na tiskových konferencích Hradu, ale v tichu lánských pracoven u talíře laskonek a krabice churros.
