Článek
Vladimír Brabec měl k umění blízko už od dětství. Narodil se na pražském Žižkově do rodiny malíře a nadšeného ochotníka. Tatínek prošel těžkými zkouškami první světové války, kde na italské frontě ztratil pět sourozenců, ale lásku k divadlu i odolnost přenesl na syna. Malý Vladimír nejprve zpíval v Kühnově dětském sboru a už ve čtrnácti letech hrál v Divadle Akropolis i ve svém prvním filmu Křížová trojka.
Po studiích na DAMU, kde v ročníku potkal Petra Haničince, Janu Štěpánkovou či Josefa Zímu pod vedením legendárních profesorů Radovana Lukavského a Otomara Krejčoy, prošel scénami v Mostě a Burianovým Divadlem.
Jeho hlavním útočištěm se roku 1959 stalo pražské Národní divadlo. Na první scéně ztvárnil nezapomenutelné shakespearovské i charakterní postavy od Romea přes Petruccia až po Cyrana z Bergeracu či Polonia v Hamletovi. Vedle toho žil naplno i mimo jeviště. Skákal s padákem a v roce 1964 stál u zrodu Odboru přátel a příznivců Slavie, který zachraňoval slavný fotbalový klub ze dna druhé ligy.
Splněný sen, který se proměnil v noční můru
Největší zlom v jeho kariéře přišel začátkem 70. let. Brabec vždy toužil hrát detektiva, a tak přijetí úlohy kriminalisty v seriálu 30 případů majora Zemana vnímal jako životní příležitost. Získal sice obrovskou popularitu a na tehdejší poměry nadstandardní honorář 800 korun, ale daň za slávu byla jiná, než si představoval.
Ačkoliv do KSČ nikdy nevstoupil a po srpnu 1968 dokonce vážně uvažoval o emigraci, lidé si ho s komunistickou ideologií navždy spojovali. S sám později přiznal, že se při natáčení některých politických dílů vyloženě styděl a raději nepremýšlel o tom, co by se stalo, kdyby roli odmítl. Major Zeman ho sice podle jeho slov uchránil před nátlakem na vstup do strany, lidé mu ale účinkování v seriálu neodpustili ani po revoluci. Stával se terčem vyčítavých dopisů od anonymů a hořce nesl, že zničila pohled na veškerou jeho ostatní práci.
Jak role v seriálu zasáhly jeho kolegy
Práce na obřím seriálovém projektu zasáhla do života mnoha dalších osobností. Zemanova úhlavního protivníka, agenta Bláhu, si zahrál Radoslav Brzobohatý. Role mu byla přiklepnuta režisérem Sequensem i přes oficiální nepřízeň režimu a zákaz z trezorového snímku Ucho. Jenže Brzobohatý byl na obrazovce tak charismatický a u diváků oblíbený, že se komunistická cenzura zalekla. Místo plánovaného účinkování v celé druhé sérii nechala dramaturgie jeho postavu už ve čtrnáctém díle zastřelit, aby si veřejnost ještě více neoblibovala nepřítele režimu.
Své si odnesla i tehdy sedmnáctiletá Ivana Andrlová, která ztvárnila Zemanovu dceru Hanku. Nabídku od renomovaného režiséra tehdy brala jako obrovskou profesní šanci. Po roce 1989 však kultura prošla útlumem, o filmování ztratila zájem a z branže na čas úplně odešla. Spolu s tenistkou Marcelou Davidovou si otevřela úspěšné relaxační studio. K natáčení v původním rozsahu už se nikdy nevrátila, ale jak sama zdůraznila, za svou roli se neměla a nemá důvod národu omlouvat.
Jana Hlaváčová a Vladimír Brabec (Lucerna, Národní divadlo)
Pád větroně a infarkt přímo na jevišti
Život Vladimíra Brabce byl plný dramatických okamžiků, kdy se doslova podruhé narodil. V roce 1970 zažil dramatickou nehodu, když se s ním ve dvousetmetrové výšce zřítil větroň. Při nouzovém přistání těsně minul skupinu maminek s kočárky, přerazil sloup osvětlení a skončil v rozkvetlém švestkovém sadu u letňanského letiště. Ze zničeného stroje jako zázrakem vyvázl bez zranění.
Zdraví mu však pod náporem práce začalo selhávat. Obrovské nasazení při natáčení a souběžné hraní v divadle lednu 1975 vyústily v to, že přímo na jevišti v roli Cyrana z Bergeracu dostal svůj první infarkt. Později ho srdce zradilo ještě dvakrát. V roce 2002 zkolaboval u Národního muzea, kde ho zachránili náhodní kolemjdoucí medici, a v roce 2015 prodělal kolaps, po kterém ležel čtrnáct dní v kómatu.
Král dabingu, který do poslední chvíle toužil hrát
Zatímco filmové role po revoluci přicházely spíše výjimečně, například jako kancléř v historii či bezcharakterní král v pohádce Z pekla štěstí, v dabingu a v rozhlase se stal absolutní špičkou. Svým hlasem proslavil plukovníka Pottera v seriálu M*A*S*H, daboval Jacka Lemmona v komedii Někdo to rád horké, Seana Conneryho v roli Jamese Bonda, Leslieho Nielsena nebo Iana Holma v trilogii Pán prstenů. Za celoživotní mistrovství v dabingu si odnesl Cenu Františka Filipovského.
Přestože ho dabing živil a bavil, za své hlavní poslání považoval vždy divadelní a filmové herectví. V soukromí byl rodinný typ. S manželkou Naděždou prožil 62 let. Syn Pavel se stal režisérem, dcera Helena šla v otcových stopách jako herečka a známou osobností je i jeho vnučka, malířka Léna Brauner.
Když jeho manželka v roce 2016 podlehla mozkové příhodě, byl to pro něj počátek konečného úpadku sil. Vladimír Brabec dožíval v ústraní a do posledních chvil toužil ještě alespoň po jediné malé roli před kamerou. V září 2017 jeho boj se zdravím v sanatoriu Na Pleši definitivně skončil. V paměti české kultury tak zůstal neobyčejně talentovaný herec, jehož život i kariéru zásadně přepsala jedna jediná kontroverzní role.
