Macinka vzal peníze Ukrajincům, dětem i národním parkům. A škrtat chce dál!

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) rozjel rozpočtové „hry o přežití“. Pod heslem úspor a „tekoucí zelené krve“ likviduje projekty, které Česko budovalo desítky let. Od humanitární pomoci přes ochranu přírody až po veřejnoprávní rozhlas – Macinkovy škrty zasahují nejzranitelnější doma i v zahraničí.

Prvním a nejviditelnějším terčem Macinkova úřadování se stal Program Ukrajina. Ministr prakticky ze dne na den škrtl půl miliardy korun, která měla v letech 2026–2030 směřovat na základní lidské potřeby v nejpostiženějších oblastech, jako je Dněpropetrovská oblast. Peníze, které měly opravit šest ukrajinských nemocnic, vybudovat vodárenské věže nebo zajistit psychosociální podporu válečným veteránům, jednoduše zmizely z rozpočtu. Ministerstvo zahraničí přitom tyto škrty nekonzultovalo s partnery a organizace, které měly pomoc distribuovat, se o zrušení dotačních výzev dozvěděly až z formálních dopisů bez udání důvodu.

Výsledek je pro humanitární sektor zdrcující. Organizace jako Adra, Charita ČR či Diakonie ČCE musely okamžitě zastavit projekty, které přímo ovlivňovaly životy desetitisíců lidí. Například jen Adra odhaduje, že kvůli tomuto rozhodnutí zůstane bez pomoci 25 tisíc civilistů, kteří se spoléhali na dodávky potravin, pitné vody nebo pevných paliv před zimou. „Je to signál pro Ukrajinu i Evropu, že se česká vláda již nechce podílet na stabilizaci a rekonstrukci. Česká republika se opět stává černým pasažérem,“ varuje Petr Drbohlav, ředitel pro východní partnerství organizace Člověk v tísni.

Tím však Macinkovo tažení proti humanitárním hodnotám nekončí. Ministr seškrtal také celkovou flexibilní obálku pro humanitární pomoc světu ze 165 milionů na pouhých 50 milionů korun. Tento krok zbavuje Česko schopnosti operativně reagovat na nenadálé krize. Podle exministra Jana Lipavského jde o „Macinkovu mstu na lidstvu“, která stát paralyzuje. V praxi to znamená, že Česko už nebude schopno bleskově vyslat pomoc například při ničivých požárech v Řecku a Španělsku nebo při zemětřesení, protože o každém milionu bude muset v čase krize zdlouhavě zasedat celá vláda.

Na resortu životního prostředí, který Petr Macinka ovládal jako „dvojministr“, naordinovali Motoristé národním parkům drastickou dietu. Nejde přitom o drobné úpravy – Národní park Šumava přišel o 40 % svého provozního rozpočtu, když mu státní příspěvek klesl ze 182 na 107 milionů korun. Podobně je na tom KRNAP, který počítal se 145 miliony, ale tento škrt ho srazil na 111 milionů. Podle mluvčích parků tyto peníze nebudou chybět jen v kancelářích, ale přímo v terénu. V ohrožení je údržba turistických cest, informačních center, a dokonce i existence šumavského hasičského sboru.

Macinkova odpověď na kritiku je přímočará: parky mají sahat do svých rezervních fondů. Ministr přitom ignoruje fakt, že tyto prostředky si správy parků poctivě šetřily posledních patnáct let pro případy nenadálých katastrof, jako jsou větrné smrště, sněhové kalamity nebo kůrovcové rány. Rezervy jednou dojdou. Pokud parky tyto peníze „projedí“ na běžný provoz, zůstane česká nejcennější příroda v případě dalšího velkého požáru, podobného tomu v Českém Švýcarsku, zcela bez finančního krytí.

Odborníci navíc varují před nebezpečným precedentem, který připomíná současné dění na Slovensku. Strategie je podle nich jasná: finančně parky vyhladovět a následně je pod záminkou „samofinancování“ donutit k masivní těžbě dřeva. Pokud stát parkům nedá peníze na výplaty strážců a péči o krajinu, nezbude jim nic jiného než začít kácet i v zónách, které měly zůstat divočinou. „Je to faktická likvidace a jasný vzkaz, že Motoristé ochranou přírody pohrdají,“ komentoval situaci exministr Petr Hladík s tím, že nedostatek strážců v terénu navíc otevírá dveře nekontrolovanému vandalismu.

Ministr Macinka společně s vládním zmocněncem Filipem Turkem (Motoristé sobě) neškrtají jen v tabulkách, ale i v lidských životech. Přímo v útrobách ministerstva životního prostředí probíhá personální pogrom. Podle uniklých e-mailů dostali ředitelé odborů příkaz jmenovitě označit tři až pět lidí na každém oddělení, kteří mají úřad opustit. Cíl je přitom zřejmý: totální paralýza agend, které Motoristům ideologicky nevyhovují.

Nejtvrdší rány dopadají na sekce, které mají v názvu slova jako „klima“, „dekarbonizace“ nebo „udržitelnost“. Pokud na menším oddělení, kde často platí pravidlo „jeden člověk na jednu agendu“, odejdou tři experti, daná činnost fakticky končí. „Je to msta za Green Deal. Pokud tyto lidi vyhodí, nebudeme mít nikoho, kdo by v Bruselu připomínkoval evropskou legislativu, aby pro Česko nebyla likvidační,“ varují experti z úřadu. Rozvrat odborného aparátu navíc ohrožuje i schvalování staveb – podvyživená oddělení EIA (posuzování vlivu na prostředí) nebudou schopna dodržovat zákonné lhůty, což může paradoxně zabrzdit i klíčové infrastrukturní projekty.

Kromě úředníků se Macinka zaměřil i na nejmladší generaci. Ministr potvrdil stopku pro 70 milionů korun určených na environmentální vzdělávání (EVVO). Peníze, které léta pomáhaly Skautům, Brontosaurům nebo ekologickým centrům jako Lipka či Tereza učit děti o ochraně přírody, jsou pryč. Macinkův vzkaz těmto organizacím byl mrazivý: „Budou si muset najít úplně jinou obživu.“

Tento krok dopadne především na školy a rodiny ze sociálně slabších skupin, pro které se ekologické olympiády, projekty jako Ukliďme svět nebo terénní výuka stanou nedostupnými. Zatímco se klimatická agenda pod taktovkou Filipa Turka mění v „technickou ochranu“ zaměřenou na hájení spalovacích motorů, státní podpora výchovy k respektu k přírodě byla prakticky vygumována. Podle poradce prezidenta Ladislava Mika je výsledkem stát, který rezignoval na své zákonné povinnosti i na budoucnost vlastních dětí.

Jedním z nejkontroverznějších a historicky nejcitlivějších kroků Petra Macinky je plán na úplnou likvidaci zahraničního vysílání Českého rozhlasu (Radio Prague International). Službu, kterou si československý a později český stát platí nepřetržitě od roku 1936, hodlá ministr v roce 2027 zcela „vynulovat“. Zatímco vysílání přežilo nacistickou okupaci i totalitní režimy, v éře Motoristů sobě má skončit kvůli úspoře pouhých devíti milionů korun. Macinka tuto částku označil za „neexistenční“ a vzkázal, že v éře internetu považuje státní podporu za zbytečnou.

Radio Prague International dnes funguje jako moderní multimediální platforma v sedmi jazycích, která ročně oslovuje osm milionů lidí napříč všemi kontinenty – od krajanů v Latinské Americe až po diplomaty v Bruselu. Pro menší zemi, jako je Česko, jde o klíčový nástroj tzv. veřejné diplomacie. Skrze rozhlas stát vysvětluje své postoje k mezinárodním otázkám a buduje svou reputaci. Podle mluvčí rozhlasu Lidije Erlebachové odebírají newsletter stanice téměř všechny zahraniční ambasády v Praze.

Macinka navíc při svých škrtech naráží na legislativní bariéru: zahraniční vysílání ukládá rozhlasu přímo zákon. Ministr však v debatách nejeví ochotu k diskuzi a plánuje zákon jednoduše změnit, aby se stát mohl povinnosti platit zbavit. Zatímco naši sousedé a velmoci do stanic jako BBC World Service nebo Deutsche Welle masivně investují, Česko se pod Macinkovým vedením z mezinárodního éteru stahuje. Exministr Tomáš Petříček varuje, že úspory na nástrojích, které ovlivňují vliv a jméno země v zahraničí, jsou v dnešním měnícím se světě fatální strategickou chybou.

Petr Macinka z pozice vicepremiéra rázně smetl ze stolu poslanecký návrh na zvýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun. Přestože navýšení částky o 50 tisíc korun a zavedení flexibilnějšího čerpání mělo pomoci rodičům lépe sladit pracovní život s péčí o dítě, Macinka v připomínkovém řízení neuhnul ani o píď. Argumentuje „napjatými státními financemi“ a dodatečnými náklady ve výši 20 miliard korun, které si stát podle něj v roce 2026 nemůže dovolit.

Návrh přitom nepočítal jen s penězi „na ruku“, ale i s výrazným prodloužením otcovské dovolené až na 12 měsíců a navýšením daňových úlev na vyživované děti. Zatímco opoziční i koaliční poslanci varují, že stávající systém nutí i vysokopříjmové rodiče čerpat příspěvek déle, než by chtěli, Macinka a jím vedený resort zahraničí v připomínkách suše konstatovali, že jakékoliv navyšování sociálních výdajů vytváří neúnosný tlak na rozpočet. Ironií zůstává, že ministerstvo práce a sociálních věcí sice navýšení prioritizuje, ale kvůli Macinkově odporu a tlaku na úspory se reálná pomoc odsouvá až na rok 2027.

Nabízí se otázka, zda je dosavadní „úklid“ na resortech zahraničí a životního prostředí skutečně jen začátkem rozsáhlejšího plánu, jak naznačují některé kroky Petra Macinky, nebo zda jde o izolované korekce kurzu. Po paralyzování ekologických sekcí a omezení humanitární pomoci vyvstává diskuse, zda se pozornost Motoristů sobě nezačne upínat k dalším pilířům státu, přičemž zrušení zahraničního vysílání Rozhlasu může být jen předzvěstí širšího tlaku na financování veřejnoprávních médií jako celku. Lze spekulovat, že další na řadě budou „měkké“ výdaje od kultury po rozvojovou spolupráci, pokud se prosadí strategie označující vše bez okamžitého zisku za zbytečný luxus. Česko se tak ocitá v situaci, kdy se možná mění z moderního spolupracujícího státu v izolovaný ostrov, který v zájmu úspor riskuje schopnost čelit klimatické budoucnosti i ztrátu mezinárodní prestiže. Otázkou zůstává, jak dlouho budou tento směr tolerovat koaliční partneři a kde leží hranice, za níž už tyto škrty začnou nevratně poškozovat samotné základy české společnosti a funkčnost státní správy.