Článek
Léta trvající spor mezi dvěma advokáty má definitivní tečku. Poslanec a šéf strany PRO Jindřich Rajchl (SPD) neuspěl se stížností na svého kolegu Karla Jelínka. Přestože Rajchl ještě před dvěma lety mluvil o vítězství slušnosti, dnešní osvobozující verdikt kárného senátu ČAK odmítá přijmout. Na novináře, kteří o jeho prohře informovali, zaútočil urážkami o „produktech inkluze“ a „žumpě“.
Cesta od triumfu k porážce
Celý konflikt odstartoval v roce 2024 a jeho kořeny tkvěly v hlubokém ideovém rozporu ohledně zahraničněpolitického směřování země. Karlovarský advokát Karel Jelínek tehdy na sociální síti X vystoupil s nebývale ostrou kritikou Rajchlových proruských postojů, které vnímal jako bezpečnostní hrozbu. Ve svém příspěvku nešetřil silnými výrazy a Rajchla označil za „Jindolfa HeilRajchla“ a „ruskou svini“. Své vyjádření tehdy doprovodil varovným komentářem: „Mlčet k Rajchlovi znamená mlčet k tomu, že Rusko napadlo Ukrajinu a jde si pro nás.“
Jindřich Rajchl v Jelínkově expresivním slovníku okamžitě ucítil příležitost k profesní likvidaci svého soka. Argumentoval tím, že takové výroky hrubě snižují důstojnost advokátního stavu a porušují etický kodex. Na základě jeho podnětu se věcí začala zabývat Česká advokátní komora (ČAK). V první fázi procesu byl Rajchl mimořádně úspěšný – kárný senát se ztotožnil s jeho pohledem a Jelínkovi nepravomocně uložil citelný trest v podobě půlročního zákazu výkonu advokacie. Rajchl tehdy rozhodnutí kvitoval s uspokojením jako správné a adekvátní a prezentoval jej jako vítězství slušnosti nad vulgaritou.
Zlom však nastal v roce 2026, kdy se celá kauza dostala před odvolací orgán komory. Ten zcela obrátil kartu a na celý incident se podíval optikou svobody slova a politického soupeření. Kárný senát nakonec dospěl k závěru, že Jelínkova slova, byť velmi tvrdá a na hraně společenské přijatelnosti, byla v jádru legitimním politickým vyjádřením v rámci veřejné debaty. Kárná žaloba byla definitivně zamítnuta, což pro Rajchla znamenalo hořkou porážku. Z judikátu, který měl původně potvrdit jeho nedotknutelnost, se stal naopak precedent potvrzující, že i advokát má právo na ostrou politickou kritiku svých kolegů.
Útoky na novináře a procesní alibi
Jakmile se ukázalo, že Rajchl spor s kolegou Jelínkem definitivně prohrál, jeho dřívější úcta k nezávislému rozhodování stavovské komory se okamžitě vytratila. Místo pokorného přijetí verdiktu spustil na sociálních sítích agresivní kampaň, jejímž cílem bylo výsledek znevážit a odvést pozornost od podstaty věci. Rajchl začal budovat narativ o procesním pochybení, kdy tvrdil, že u řízení nebyl přítomen a o jeho konání údajně ani nevěděl. Z této absence pak vyvozuje krkolomný závěr, že ve sporu fakticky „nemohl prohrát“, protože nebyl jeho přímým účastníkem.
Tato rétorika však naráží na realitu fungování kárných řízení. Rajchl se pokusil veřejnost přesvědčit o své roli nezúčastněného pozorovatele, přestože to byl právě on, kdo celou mašinerii svým podnětem uvedl do pohybu. Na svém profilu nešetřil arogancí:
„Snad i pětileté dítě dokáže pochopit, že těžko můžu vyhrát či prohrát spor, jehož jsem se vůbec nezúčastnil,“ napsal Rajchl.
Svou frustraci si následně vylil na redaktorovi, který o jeho neúspěchu informoval. V sérii urážek zpochybnil inteligenci novinářů dotazy, zda nejsou „produkty inkluzivního školství“ nebo „pracovníky chráněné dílny“, čímž se opět uchýlil k dehonestaci skupin obyvatel, které s kauzou nijak nesouvisí.
Pravdou však zůstává, že role oznamovatele je v kárném řízení klíčová a Rajchlova snaha distancovat se od výsledku je pouze průhledným procesním alibi. To, že kárný senát po důkladném přezkoumání všech faktů jeho vidění světa odmítl a Jelínkovu kritiku posvětil jako legitimní, představuje pro poslance SPD jasnou profesní i politickou porážku.
Zapálená auta a „mafie“
Spor mezi oběma muži má však mnohem temnější rozměr než jen výměnu ostrých názorů na sociálních sítích nebo právní bitvy před kárným senátem. Celá kauza nese kriminální podtext, který vypovídá o nebývalé brutalitě provázející toto období. V květnu 2024, právě v době, kdy konflikt mezi oběma advokáty vrcholil a tlak na Jelínkovu profesní likvidaci byl nejvyšší, došlo k brutálnímu útoku na jeho majetek. V rekreačním areálu u Svatošských skal nedaleko Karlových Varů někdo úmyslně zapálil dvě osobní auta a přívěs pro přepravu koní, které patřily právě Karlu Jelínkovi.
Žhářský útok, k jehož vyšetřování musela policie nasadit i speciálně vycvičeného psa na vyhledávání akcelerantů hoření, nebyl podle Jelínka náhodným vandalismem. Advokát incident okamžitě spojil se svými aktivitami a veřejným vystupováním. „Tohle byla odpověď mafie, o které mluvím a píšu,“ uvedl tehdy rezolutně na adresu útoku, který mu způsobil značnou materiální i psychickou újmu. Událost byla policisty kvalifikována jako přečin poškození cizí věci a vyvolala vlnu solidarity i zděšení.
Ačkoliv nebyl konkrétní pachatel přímo usvědčen z vazeb na konkrétní politické hnutí, časová i tematická shoda s vyhroceným sporem s Jindřichem Rajchlem je nepřehlédnutelná. Incident názorně ilustruje extrémně toxickou atmosféru, která se kolem aktivit šéfa strany PRO a jeho příznivců dlouhodobě koncentruje. Ukazuje se, že verbální agresivita a cejchování názorových odpůrců jako „vlastizrádců“ či „ruských sviní“ ve veřejném prostoru může vytvářet podhoubí pro činy, které mají za cíl kritiky fyzicky nebo majetkově zastrašit.
Rajchl se stylizuje do role oběti, sám ale není žádným svatouškem
Zatímco se Jindřich Rajchl vytrvale snaží stylizovat do role pronásledované oběti systému, vládní servility a libtardů, pohled do registrů České advokátní komory nabízí diametrálně odlišný obraz. Poslanec SPD a šéf strany PRO rozhodně není žádným nováčkem v disciplinárních řízeních; naopak se zdá, že jeho profesní dráha je lemována konflikty s etikou a pravidly advokátního stavu. Jeho vlastní kárná historie usvědčuje jeho moralizování nad druhými z hlubokého pokrytectví.
Jedním z nejzávažnějších momentů byla kauza, v níž Rajchl čelil postihu za status obsahující nepřímé výhrůžky fyzickou likvidací. Tehdy se pod rouškou citování Ernesta Hemingwaye vyjadřoval o „zastřelení těch, kteří těží z války“, přičemž tímto způsobem cílil na ministryni obrany Janu Černochovou či šéfku Úřadu pro jadernou bezpečnost Danu Drábovou. Ačkoliv se nakonec díky účelové novele zákona o politických právech vyhnul původně uložené padesátitisícové pokutě za tento konkrétní výrok, kárný senát jeho rétoriku jasně označil za záštiplnou a urážlivou.
Jeho profesní pochybení však nekončí pouze u politických proklamací. V roce 2025 mu odvolací senát ČAK pravomocně potvrdil pokutu ve výši 25 000 Kč za pochybení, které přímo souviselo s výkonem jeho advokátní praxe a poskytováním právních služeb. Toto potrestání, byť jej Rajchl bagatelizoval a napadl správní žalobou, jasně dokazuje, že má problémy dodržovat stavovské předpisy i v čistě technické rovině své profese.
Jindřich Rajchl chtěl veřejnosti i svým voličům ukázat, že stojí na straně jediné pravdy a že má dostatečný vliv na to, aby své kritiky umlčel pomocí profesních trestů. Výsledek z letošního roku mu však vystavil definitivní a velmi hořký účet. U kárného senátu se svým útokem na Karla Jelínka neuspěl a namísto věcných argumentů, které by jeho postoj obhájily, mu zbyla jen bezmocná a agresivní rétorika na sociálních sítích. Jindřich Rajchl nám připomíná, že ani poslanecký mandát, ani hlasitý křik na Facebooku nezmění fakt, že v právním státě o pravdě nerozhoduje ten, kdo víc uráží, ale nezávislý tribunál.
