Článek
Osud Ivety Bartošové patřil k těm nejsledovanějším a zároveň nejsmutnějším v historii českého showbyznysu. Trojnásobná Zlatá slavice prožila život plný slávy, vyprodaných hal a velkých hitů, který se ale postupně změnil v osamělý boj s psychickými problémy, závislostmi a neúprosným tlakem médií. Pod maskou úspěšné hvězdy se skrývala citlivá žena, která celý život marně hledala klid a bezpečí.
Cesta na vrchol a první velká ztráta
Začátky její kariéry byly spojené s Petrem Sepešim, se kterým tvořila populární pěveckou dvojici. Společně nazpívali hity jako Knoflíky lásky nebo Červenám a stali se miláčky celého národa. V červenci 1985 ale tuto idylu tragicky ukončila nehoda na železničním přejezdu, při které Sepeši zahynul. Pro mladou zpěvačku to byl obrovský šok, ze kterého se vzpamatovávala dlouhé měsíce.
Časem se však dokázala vrátit k práci. V roce 1986 poprvé zvítězila v anketě Zlatý slavík, kde po devíti letech na trůnu vystřídala Hanu Zagorovou. Následovala série úspěchů a písně jako Léto, Málo mě zná nebo Tři oříšky znal téměř každý. Zpěvačka získala velké role v muzikálech a objevila se také na stříbrném plátně, například ve filmu Svatba upírů.
Klíčovým mužem této úspěšné éry se stal Ladislav Štaidl, který byl jejím profesním mentorem, životním partnerem a otcem syna Artura. Štaidl jí pomohl k největším úspěchům, vyprodaným sálům a statisícům prodaných desek. Po rozchodu se Štaidlem se ale její osobní život začal komplikovat. Své prohlubující se psychické potíže, úzkosti a deprese začala Bartošová řešit nebezpečnou kombinací alkoholu a uklidňujících léků.
Pokusy o návrat a divadelní neúspěchy
Na konci 90. let sice přišel úspěšný návrat díky hlavní roli v muzikálu Dracula a platinovému albu Ve jménu lásky, na který navázala účinkováním v projektech Monte Cristo, Pomáda nebo Miss Saigon. V roce 2003 ale přišel zásadní zlom s muzikálem Johanka z Arku. Zpěvačka tehdy odešla po pouhých jedenácti představeních, což vedlo k předčasnému ukončení celého projektu, a tehdejší producent toto obsazení označil za nejhorší obchodní krok v historii svého divadla.
Zdravotní stav zpěvačky se dál zhoršoval. V roce 2007 podstoupila několikaměsíční ústavní léčbu v psychiatrické léčebně v Kroměříži, kde se pokoušela zbavit závislosti na antidepresivech. O rok později se provdala za herce a producenta Jiřího Pomeje, což jí přineslo krátkodobý návrat na výsluní v anketě Český slavík i účinkování ve slovenské taneční show Let's Dance, ale závislosti se jí překonat nepodařilo. V roce 2011 šokovala veřejnost vystoupením v jednom z kasin, kde zpívala velmi špatně na playback, což jen potvrdilo její hluboký osobní i profesní úpadek.
Italská aféra a manželství za asistence kamer
Situace nabrala dramatický směr v létě roku 2013. Zpěvačka ve velmi vážném zdravotním stavu náhle odcestovala do Itálie se svým obdivovatelem Zdeňkem Macurou. Její tehdejší partner Josef Rychtář ji z Itálie odvezl zpět a podal na Macuru trestní oznámení kvůli únosu, které však policie později odložila jako bezpředmětné. V září téhož roku se Bartošová za Rychtáře provdala. V té době už byla pod neustálým tlakem bulvárních médií, která pro ni začala používat hanlivou přezdívku Džambulka, což bylo soukromé oslovení, které používal její manžel.
Tehdejší šéfredaktor jednoho z bulvárních webů Pavel Novotný později otevřeně přiznal, že zájem veřejnosti o soukromí nemocné zpěvačky byl tak obrovský, že média zcela ignorovala morální hranice. Podle jeho slov bulvár na jejím stavu dlouhodobě parazitoval a svými články ji fakticky tlačil k nejhoršímu konci, protože skandály zkrátka dobře prodávaly noviny a zvyšovaly návštěvnost webů.
Zpěvačce v jejím těžkém stavu nepomáhalo ani nejbližší okolí. Renomovaný psychiatr Cyril Höschl později upozorňoval na to, že Bartošová trpěla vážnou duševní nemocí a její předchozí pokusy o sebevraždu měly být jasným varováním. Místo odborné pomoci a klidu ji však manžel Josef Rychtář neustále vystavoval zájmu médií. Novináři potvrzovali, že Rychtář zpěvačku záměrně vodil před televizní kamery i ve chvílích, kdy byla viditelně pod vlivem silných léků a v naprosto nedůstojném stavu, aby tak zvyšoval vlastní publicitu.
Poslední dny a tragické rozhodnutí
Na začátku roku 2014 už byla zpěvačka ve stavu, kdy téměř nevycházela z domu. Kvůli vážné operaci zubů a celkové slabosti musela zrušit všechny naplánované jarní koncerty. V druhé polovině dubna poskytla svůj poslední televizní rozhovor pro TV Prima, kde diváky šokovala svou extrémní vyhublostí a vážnými potížemi s řečí, kdy jen velmi těžko artikulovala a hledala slova.
K tragickému rozhodnutí došlo v úterý 29. dubna 2014, v den narozenin jejího manžela. Policie během vyšetřování jednoznačně prokázala, že Bartošová odešla ze svého domu v Uhříněvsi k železniční trati úplně sama. Strojvedoucí projíždějícího vlaku do protokolu uvedl, že ženu v kolejišti uviděl na poslední chvíli. Okamžitě začal brzdit a houkat, ale zpěvačka na varování reagovala tak, že si lehla přímo napříč kolejemi, takže srážce už nebylo možné zabránit.
Následná pitva a toxikologické rozbory vyvrátily spekulace o tom, že by byla v době činu opilá nebo pod vlivem drog. V jejím těle se nenašly žádné tlumicí látky ani alkohol. Vyšetřovatelé také nenašli žádné stopy po zápase nebo napadení a potvrdili, že bezprostřední příčinou úmrtí byla devastující zranění způsobená vlakem.
Josef Rychtář po tragédii zveřejnil dopis na rozloučenou, který zpěvačka napsala svému synovi Arturovi. V něm synovi vzkázala, že je dospělý a neztratí se, poprosila ho o odpuštění a uvedla, že už nemá sílu pokračovat dál. Odkázala mu také dům a veškeré zbylé peníze. Tento dopis nesl datum 25. dubna 2014, což dokazuje, že svůj odchod ze světa plánovala nejméně čtyři dny dopředu.
V jejím domě se později našly osobní deníky plné kresbiček sluníček a smutných textů, ze kterých odborníci na písmo vyčetli hluboké vyčerpání, samotu a pochybnosti o tom, zda ji má vůbec někdo upřímně rád. Její předčasný odchod tak dodnes zůstává připomínkou toho, jak ničivý může být neustálý tlak showbyznysu a úplná ztráta soukromí.
