Článek
Josef Kemr se narodil 20. června 1922 v Praze. Za svůj život ztvárnil stovky divadelních, rozhlasových, filmových i televizních rolí. Už jako čtrnáctiletý pronesl z filmového plátna svou první větu adresovanou Václavu Tréglovi v roli školníka: „Jdou vám šejdrem hodiny.“
Nezapomenutelně se zapsal do podvědomí rolí v televizním seriálu Chalupáři. Kde hrál společně s Jiřím Sovákem.
Jdou vám šejdrem hodiny.
Za své herecké výkony ho chtěl tehdejší režim několikrát ocenit titulem zasloužilý umělec. On však o žádné ocenění nestál. Do ÚV KSČ proto poslal dopis, ve kterém stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“
V roce 1993 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
„Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“
Jeho velikým přítelem a kamarádem byl Rudolf Hrušínský. Jejich přátelství trvalo až do osudného incidentu na počátku 90. let, kdy jednou Hrušínský poplácal po zadku přítelkyni Josefa Kemra, za což mu Kemr nemilosrdně uštědřil facku. Jejich přátelství skončilo. Před smrtí Josefa Kemra si to ale odpustili, jak vypráví přítelkyně Kemra v pořadu o herci. Jeho manželkou byla Eva Foustková.
„pozdrav pámbu“
Josef Kemr byl vskutku originální a nepřehlédnutelnou osobou. Byl hluboce věřícím a praktikujícím katolíkem. Pravidelně byl každou neděli v kostele. Do dveří vždy vcházel se slovy „pozdrav pámbu“.
Jezdil trabantem, v němž obvykle bylo jen sedadlo řidiče, zbytek zabíraly nádoby s jídlem, které rozvážel po Praze starým lidem. Nosíval zmuchlaný klobouček do čela, kulaté brýle a většinou dlouhý rozevlátý plášť. Byl také velmi šikovným hráčem na jakýkoliv strunný hudební nástroj. Pověstná byla jeho obří viola, která se sotva vešla pod bradu.
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám.
Jeho další velkou vášní byla historie. Měl v malíku životopisy i partitury svých oblíbených skladatelů Bacha, Beethovena či Brahmse. Byl velmi dobrým znalcem Prahy, ale svojí oblíbenou Malou Stranu vždy opouštěl se začátkem jara a odjížděl na venkov. Tam čistil a natíral kapličky podél cest. V listopadu 1989 vystoupil na tribuně, kde přednesl svoji řeč ukončenou citátem z Bible: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám“.
Jeho pestrý život ukončila rakovina žaludku, které podlehl 15. ledna 1995 ve věku 72 let. Do poslední chvíle se snažil hrát. I přesto, že byl po operaci žaludku zesláblý a na pokraji sil, nedopustil, aby se kvůli jeho indispozici film V erbu lvice o Zdislavě z Lemberka, nedokončil. Jelikož mu stav nedovolil opustit nemocnici, dohrával ho Kemr v zasedačce nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Premiéry filmu v dubnu 1995 se už nedočkal. Šedesátiletá herecká kariéra Josefa Kemra se završila. Byl vskutku neobyčejný a originální člověk a herec. A těžko se mu někdo vyrovná.
Zdroje:
Wikipedia.org
Web.archive.org
