Článek
Dostat se ke kmeni Matsés, žijícího v odlehlé oblasti amazonského pralesa, není vůbec jednoduché. Vyžaduje to poměrně hodně energie, dostatek peněz a také nutnost najít skvělého průvodce, který zná jazyk a místo, kam vás zavede dobrodružná výprava. Je to především fyzicky náročný trek pralesem.
Z Brazílie je návštěva víceméně nemožná díky nezbytnosti povolení pro domorodá území. Z Peru je cesta jednodušší. Lodí nebo letecky se dostanete do města Iquitos. Poté vás čeká nejnáročnější několikadenní pochod pralesem, který není nejen kvůli tamní fauně, ale také kvůli vedru a vysoké vlhkosti, vůbec jednoduchý.
Překonáte- li úspěšně všechny nesnáze a nástrahy amazonského deštného pralesa, ocitnou se před vámi dřevěné domky postavené nad řekou na kůlech. Vesnice kmene Matsés.
Jednoduché domy s jednou místností, kde je ohniště a visící hamaky. Žijí tam usazení příslušníci kmene, kteří loví v okolních lesích, živí se rybolovem, sběrem plodin a zakládají zahrady s maniokem a banány.Vesnici vede náčelník a starosta obce v jednom. Matsésové jsou usměvaví a přátelští.
V roce 1969 navázali první kontakt s misionáři a od té doby se postupně jejich život měnil. Muži nosí trička a kraťasy a někde i zahlédnete barely s benzínem do motorů svých vydlabaných kanoí. Dovézt palivo po řece Javari však trvá i několik týdnů a letecká přeprava do pohraniční základny je velice drahá.
Národ Matsés čítá odhadem 2300 příslušníků. Jejich domovinou je prales, který jim po dlouhá staletí zaručoval svobodu a umožňoval kočovný způsob života. V posledních letech se však velká část Matsésů, až na výjimky, usadila na trvalém místě. I přesto je však několik skupin, které jsou na okraji civilizace nebo dokonce stále nekontaktované.
Tradiční obydlí, které slouží nejen jako domov, ale také jako komunitní centrum, kde se odehrávají různé rituály a slavnosti, se nazývá maloka. Je to velký dům s dřevěnou konstrukcí se slaměnou střechou a ze stěn z palmových rohoží, ve kterém je velké šero, takže chvíli trvá, než se v něm člověk rozkouká. Při oslavách se všichni Matsésové natřou červenou barvou.
Ženy mají kromě tetování na obličeji a těle ještě jednu velmi specifickou ozdobu. Aby se co nejvíce podobaly jaguárovi, nechávají si natrvalo dělat do nosu otvory, do kterých poté vkládají klacíky neboli vlákna z palmových listů, které připomínají kočičí vousky. Čím více vláken, tím atraktivnější a váženější žena je. Ty nejvýše postavené mívají do každé strany nosu zapíchnutých až 10 kokosových vláken!
Samotná procedura je poměrně náročná a bolestivá. Provádí se samozřejmě bez jakýchkoliv anestetik. Matsésové jsou však poměrně znalí v rostlinářství a tak na rány aplikují nejrůznější byliny, které mají postiženou pokožku vydesinfikovat a lokálně ji umrtvit.
Případné nejrůznější záněty mohou ženu připravit o čich nebo i o značnou část nosu, což zde není výjimkou. Jenže „kočičí ženy“ jsou pro zdejší muže nesmírně atraktivní a proto nic nenasvědčuje tomu, že by od bolestivé tradice ženy jen tak upustily.
Ovšem nejznámější tradicí Matsésů je obřad zvaný Kambo. Nejprve musí šaman odchytit žábu listovnici dvoubarvou (Phyllomedusa biocolor). Odchycenou žábu odnese na dané místo, kde jí přiváže za nohy mezi čtyři klacíky a různými způsoby jí dráždí. Vystresovaná žába vypouští kožní sekret, který je nebezpečím pro sběrače. Jed se z těla stírá klacíkem na kus dřeva, které se suší zahříváním nad ohněm pro další použití v budoucnu. Žába je poté opět vypuštěna na svobodu. Aby dodala další dávku lokální medicíny, je potřeba počkat další tři měsíce.
Žabí jed se účastníkovi obřadu vpravuje do řezných nebo vypálených ran na těle, většinou na rukou či rameni, které šaman připravil. Žabí sekret účinkuje velice rychle.
Jakmile jed vstoupí do krevního oběhu, člověk zvrací, má průjem, má silné bolesti hlavy, otéká mu obličej, zvyšuje se mu srdeční frekvence a upadá do halucinací a záchvatů. Je třeba pít a pod dohledem šamana se rituál mění ve vizi, která může vyjevovat budoucnost, ale také pomoci s různými nemocemi.
Sekrety z ran se odstraní po 15 až 20 minutách, čímž se ukončí akutní příznaky. Rituál kambo je třeba provádět vždy pod dohledem zkušeného šamana. Užívání kamba bez přípravy nebo svolení domorodých obyvatel se uživatel vystavuje vysokému riziku zdravotních problémů a dokonce i smrti. Takové počínání je hazard se životem.
Rituál Kambo
Dalším podobným obřadem je čichání „nënë“. Jde o tabákové listy a kůry stromu zvaného copuí nebo cacao de monte, které se usuší. Látky z usušené rostliny se vpraví do krevního oběhu fouknutím z dřevěné trubice do nosní dírky.
Při tomto obřadu, podobně jako u Kamba, účastník upadá do transu, někdy zvrací. Může dojít i k záchvatům a nečekaným vizím.
Rituál „nënë“ se praktikuje pro lepší pozornost lovců při lovu, na ochranu těla, odpočinek po náročném dni, zvýšení imunity i léčby neduhů. Důležitou součástí obřadu je zkušenost foukajícího, který s tabákem vpravuje do inhalujícího také svého ducha a sílu.
Pro národ Matsés je tradiční vírou stále animismus. Věří především ve zvířecí duchy, kteří určují úspěch lovu, ale také zdraví a blaho rodiny. Během obřadů šaman rozmlouvá s těmito zvířecími posvatnými bytostmi. V dnešní době duchovní svět vytlačuje křesťanství. Zajímavostí je, že Matsésové si novou a starou víru propojili a tak si stále uchovávají své tradice.
Zdroje:
Www.lideazeme.cz
Www.poznatsvet.cz
Www.cestovinky.cz
Www.objevim.cz
Www.en.m.wikipedia.org
Www.en.m.wikipedia.org
