Přestaňte si stěžovat a odhoďte chmurnou náladu

Veselým příběhem jenž vtipy je provázen, rozesmějem ústa svá a nálada bude radostná.

Je krásný, volný den a muž jménem Franta, přemýšlí, jak by si ho mohl zpříjemnit. Mohl bych zavolat kamarádům, že zajdeme do posilovny. Zacvičíme. Pokecáme. To bude fajn. Za chvíli už odhazují věci na hromadu a vrhají se k posilovacím strojům. V tom zazvoní mobil.
Muž ho zvedne a žena v telefonu říká: „Miláčku, můžu si koupit ten kabát za 1500?“
„Jasně, že můžeš.“
„A ten mercedes za 1500000?“
„Ano, ten taky.“
„Ty jsi báječný.“ rozplývá se žena radostí.
„A ten dům za 5000000?“
„Samozřejmě, že ano.“
„Díky miláčku, jsi úžasnej!“
Muž zavěsí a říká: „Pánové, čí to byl mobil?“

Všichni se zahledí na zvednutou ruku s mobilem. Jeden z dotyčných se k němu přihlásí: “ Jo, to je můj. Proč?“ „Ále…“ začne nesměle Franta a pak mu nakonec převypráví celý rozhovor. Nejdřív se kamarád naštve a má chuť ho něčím přetáhnout po hlavě. Po chvíli vychladne a společně se tomu zasmějí.

„Kluci a chcete slyšet, co se přihodilo mě?“ Zeptá se kamarád Jirka. Ostatní přikývnou.
Jel jsem nedávno ze služební cesty vlakem v kupé lůžkového vozu. Najednou ke mě přistoupila neznámá žena a zeptala se, zda si může přisednout. Řekl jsem, že jo. Nejdříve jsme byli trochu rozpačití, ale nakonec jsme se dohodli, že ona bude spát na horním lůžku a já na tom spodním. Ulehli jsme a usnuli.
Uprostřed noci mě dotyčná žena probudila a říká: „Prosím vás, promiňte, že otravuji. Mohl byste požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc?“ Zalesklo se mi v očích a šibalsky jsem na ní mrknul: „Mám lepší nápad. Co si zahrát na to, že jsme manželé..?“
Žena se usmála: „No, vlastně proč ne.“
A já na to: „Dobře, tak neotravuj a jdi se zeptat sama.“
„Měli byste vidět ten její výraz,“ ukončí své vyprávění Jirka. Ostatní se smějí a chlapácky ho poplácavají po rameni.

A jelikož bylo pár dní před vánoci přišly na přetřes i vánoční odměny.
„Chlapi, co uděláte s vánočními odměnami?“ zeptá se jeden z nich.

Franta pracující v německé E-bance, říká: “ Z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.“
Jirka pracující v Daimler Chrysler povídá:" Za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.“

„A co ty?“ obrátí se na Lojzu, který pracuje v Čechách. Ten nesměle odpoví: „Za vánoční odměny si koupím svetr.“
Ostatní se ho ptají: „A co zbytek? “
„Zbytek mi na něj přidají rodiče…“ špitne. Všichni pozvednou obočí s výrazem „what?“ Jirka se cítí trapně a poníženě. „Já už musím jít..“ oznámí a vypaří se jako pára nad hrncem.

Po cestě domů si všimne inzerátu na kurz jak vydělat za minutu 100 000,- Kč. Hodilo by se mu si přilepšit nějakou tu kačku, aby nebyl před kamarády jako úplná socka, pomyslí si. Daný den tedy dorazí na kurz. Přichází přednášející a povídá: „Dobrý den, vítám vás na kurzu na téma „Jak vydělat za minutu sto tisíc.“ Kolik je vás tu? Sto. Kolik jste zaplatili za vstup? Tisíc. To je vše. Děkuji za pozornost.“ Lojza naštvaně odejde. Hlavně se to nesmí nikdy dozvědět kluci, že jsem takhle naletěl, přemítá v hlavě.

Aby se uklidnil, tak si po příchodu domů zapne počítač. Jako první se podívá na Facebook, protože Facebook je jako lednička. Chodíš tam každých 10 minut, i když víš, že tam nic není.

V tom ho vyruší synek a ptá se ho: „Tati, zasáhne naši rodinu finanční krize?“
A tatínek odpovídá: „Finanční krize zasáhne ty, kteří mají peníze. My budeme prostě v hajzlu…“
A jeho nálada klesne ještě více pod nulu.

V břiše mu hlasitě zaškrundá. Odebere se tedy do kuchyně, aby něco pojedl. V hrnci vidí jídlo. Celkem voní, tak si ho nandá na talíř. Na chuť je poněkud horší. Začne se v tom šťourat a když manželka vstoupí do místnosti osmělí se zeptat: To je zase z plechovky?“
„Ano, zlatíčko. Na plechovce byl tak roztomilý pejsek a navíc na ní stálo: »Pro vašeho miláčka«, tak jsem neodolala.“

Lojzovi se zvedne žaludek. Prudce vyskočí až povalí židli a plácne sebou na postel. Hůř už snad být nemůže, posteskne si.

Když se jakštakš uklidní, vstoupí do ložnice dcera a ptá se: „Tati, mám ti vyprávět o mé první jízdě v autoškole, nebo si o tom zítra přečteš v novinách?“

Lojza vytřeští oči a bez odpovědi vyběhne ven. Nadýchat se čerstvého vzduchu není vůbec špatné, pomyslí si. Ale pivko by bylo lepší, rozhodne se a zamíří do oblíbené hospody.

Shodou náhod tam sedí Franta s Jirkou. Hned na něho mávají. Přisedne si k nim a objedná si pivo. Franta s Jirkou se triumfují, kdo má dražší mobil, počítač, hodinky, auto, motorku, dům. Jeden se vychloubá nad druhým až je z toho Lojza natolik otrávený, že po několikátém pivu odchází domů.

Když vyjde ven, stojí tam policajtka a zrovna vypisuje blokovou pokutu. Lojza posílen alkoholem k ní přistoupí a řekne: „Ale no tak, zlato, to takovýmu fešákovi, jako jsem já, nemůžeš dopřát ani malou přestávku?“ Ignoruje ho a dál vypisuje pokutu.Nazve ji nenažranou policajtkou. Podívá se na něho a začne vypisovat další pokutu za sjeté pneumatiky.Tak ji nazve blbou šlapkou. Tu začne psát třetí pokutu! Tak to jde dalších 20 minut. Čím víc jí nadává, tím víc pokut napíše.
Ale jemu je to jedno, je tam pěšky.

Vzteklá policistka zastrčí všechny pokuty za stěrač a odejde. Lojza zaostří svůj zastřený zrak na spzku. To auto je Frantovo!

Alespoň se snad na chvíli přestane vychloubat, pomyslí si Lojza. A s pocitem zadostiučinění se vrátí domů.
Doma ho vítá manželka se slovy:
"To se nestydíš mít takovou opici?"
„Ale Maruš, vždyť já se za tebe nestydím,“ odpoví a usne.

Zdroj bestpage, cyberserver