Článek
Ne kazdé dítě, ale také rodič, jsou příznivci školní výuky plavání, která je v rámci tělesné výchovy povinná. Nejen, že jsou děti, které se vody bojí a nemají k ní kladný vztah, ale problém s výukou plavání mají i někteří rodiče. Zvláště ti, kteří prošli touto výukou za svých dětských let a nemají na to hezké vzpomínky. Někdo si z toho odnesl do života i trauma.
Jak hrozné bylo, když stálo dotyčné dítě na stupínku a muselo skočit šipku, i když mělo hrozný strach a vědělo, že se nedokáže potopit pod vodu aniž by si zacpalo rukou nos. Jenže to u šipky nešlo. Když ho pak křik plavčíka a dlouhá dřevěná tyč nuceně vybízely ke skoku, strach se ještě zhoršil. Do očí se vehnaly slzy a posměch ostatních dětí vše dorazil. Děcko by nejraději uteklo. Jenže v tom ho tyč pošťouchla natolik, že dítě už stabilitu neudrželo a pláclo sebou do vody tak rychle, že si nestihlo zacpat nos a sotva stihlo zadržet dech. Vynořilo se s kuckáním a vystrašeným výrazem. A co na to plavčík? Žádné slitování, žádné pochopení. Vztekle dítě seřval a nechal ostatní, aby se mu posmívali.
Jak po takovýchto vzpomínkách na školní plavání, mohou tito rodiče mít kladný vztah k povinné výuce školního plavání? Zvláště, když ví, že se pak sami v soukromí a klidu, plavat také naučili. Uvěřit tak chlácholení ostatních, včetně učitelů, že takto to již nechodí, že nebude dítě nikdo do ničeho nutit, že se mu nebude nikdo smát, že jsou tam plavčíci i učitelky, kteří na ně dohlíží, lze uvěřit jen těžko.
Co budou dělat až si dítě stoupne k bazénu, přepadne ho strach a za žádnou cenu nebude chtít do vody jít či tam skočit? Budou ho chlácholit a přemlouvat, aby to zkusilo a budou vymýšlet způsoby, jak ho do té vody dostat pod záminkou, že tím zbaví dítě strachu z vody. Jenže opak bude pravdou. Dítě může i „nevinné“ přemlouvání brát jako jistý druh nátlaku. A odpor k vodě tím neodbourá, ale spíše si ho vytvoří. A jako bonus si k tomu přinese domů bradavice, s kterými pak bude lítat na vypalování a ne jednou. Protože kdo si z plavečáku nepřinesl bradavice, jako by nebyl.
A přitom by stačilo tak málo. Nechat rozhodnutí o účasti na školním plavání na rodičích bez nutnosti dokládání důvodů a potvrzení od lékaře. Kdo chce, aby se jeho dítě účastnilo školní výuky plavání, tak by ho tam dal. Kdo by nechtěl, tak by tam chodit nemusel a škola by mu zajistila náhradní program. A spokojení by byli všichni. Rodiče a děti s kladným přístupem ke školnímu plavání by měli radost, že jejich dítě plavání navštěvuje. A rodiče se záporným vztahem ke školnímu plavání by byli také spokojeni, protože by se nemuseli stresovat z toho, že tam dítě za každou cenu musí. A jediné, co ho omlouvá jsou zdravotní důvody, na které musí mít potvrzení od lékaře. A nikdo by se mu nesmál, protože by to bylo nepovinné a záleželo by to jen na rozhodnutí rodičů.
V dnešní době, kdy je svoboda rozhodování téměř ve všem, je až s podivem, že tomu tak není u školní výuky plavání. Ať si rodiče sami rozhodnou, zda chtějí, aby jejich děti naučila plavat škola nebo je to naučí sami či jim zaplatí soukromý kurz. Ježdění na kole také škola povinně neučí. Kdo z rodičů chce, aby dítě umělo jezdit na kole, tak ho to naučí. S plaváním by to mělo být také tak. Ale nyní je to prostě povinné, tak choď a neremcej nebo přines papír od doktora. Ne každý je totiž příznivcem vody a koupání a má jiné životní priority.
Kdyby raději školy zařadili do povinné výuky základy sebeobrany, udělali by lépe. Dětem by tím dali mnohem více. V dnešním světě plném hrůz, válek, šikany ať již tělesné nebo psychické, by bylo přínosné, aby dítě, které se dostane do svízelné situace, se dokázalo v rámci možností ubránit a hlavně aby vědělo, jak na to. Rozhodně je to téma k zamyšlení.
Je jasné, že co člověk, to jiný názor. Každý den ale nechodíte plavat a zvlášť ti, kteří k němu nemají vztah. Ale každý den hrozí, že se vy nebo vaše dítě dostane do situace, kdy se bude muset někomu či něčemu bránit. A i základy sebeobrany by mohly být přeci v rámci tělesné výuky.
Je mnoho z těch, kdo tento názor nechápou či ho odsoudí, ale jistě se také najde někdo, kdo má stejné či podobné smýšlení. Takže suma sumárum, ano, škola by měla nabídnout výuku plavání, ale zda se dítě zúčastní či ne, o tom by měli rozhodovat rodiče dítěte, kteří by jen podepsali souhlas či nesouhlas. To by bylo férové. A odbouralo by to zbytečné starosti a stres některých dětí a rodičů.
Anketa
