Článek
Malajské hlavní město Kuala Lumpur bývá největším dějištěm oslav, kde se každoročně vydává na patnáctikilometrový průvod k chrámu v jeskyni Batu více než milion lidí. Tamilský hinduistický svátek Thaipusam se slaví první úplňkový den tamilského měsíce Thai, shodující se s hvězdou Pusam. Svátek se slaví na památku vítězství hinduistického boha Murugana nad démonem Surapadmanem.
První den oslav je před chrám vytlačena na obřím vyzdobeném kočáře socha boha Subramaniana a lidé mu přinášejí obětiny ve formě kokosových ořechů, mléka a květin. Subramanian je zde považován za boha peněz a prosperity.
Haldy kokosových ořechů jsou rozmístěny v ulicích i podél trasy průvodu. Všichni pak rozbíjejí kokosy o silnici před projíždějícím kočárem. Když se ozve píšťalka, přijedou malé bagříky odklidit rozlámané skořápky ořechů, aby mohl průvod plynule pokračovat dál. Čím blíže je průvod centru města, tím více jsou ulice v obležení blikajících stánků s hlasitou hudbou.
Thaipusam - Socha Boha
Co však dělá Thaipusam tak zajímavým a jedinečným, jsou sebeobětovači, kteří přinášejí Bohovi obětiny svým utrpením a tím si získávají jeho obdiv.
Měsíc před nejedí maso a chodí obléknuti v prostém žlutém šatu. Poslední noc před svátkem tráví v chrámech, kde meditují a brousí si háky a zmenšená kopí zakončená trojzubcem, aby si je pak mohli nechat zapíchat do těla a obličeje.
Fyzické utrpení považují hinduisté za jeden z nejčistších darů, jaké může člověk božstvu obětovat. Za zvuku bubnů při propichování vykřikují „Wéey Hey“, což aktéry přivádí do transu a díky tomu proniknou do kůže ostré hroty kopí a háků bez kapky krve. Rány jsou v místě propíchnutí zasypány posvátným popelem.
Druhy propichování jsou různé. Někteří si nechávají propíchnout ústa od koutku ke koutku tlustou jehlicí a menší napříč skrz jazyk. Jiní mají mnoho háků zapíchnutých v zádech připevněných na provazy, které pak drží další napnuté, anebo jsou ověšeni desítkami malých nádobiček na mléko uchycených na tělo háčky, připomínajíc vánoční stromeček.
Objevují se i lidé s obrovskou konstrukcí připevněnou na těle, vyzdobenou hinduistickými symboly. Nejextrémnější a nejpozoruhodnější praxí je nošení Vel kavadi, přenosného oltáře vysokého až 2 metry a vážícího až 30 kg, zdobeného pavími pery, který je připevněn k tělu oddaného pomocí několika špejlí a kovových háčků zapíchnutých do kůže na hrudi a zádech.
Těmto obětinám se říká Kavadi. Nesením Kavadi oddaní prosí Boha Murugan o pomoc, obvykle jako prostředek k vyrovnání duchovního dluhu nebo jménem milované osoby, která potřebuje pomoc nebo uzdravení.
Účastník sebeobětování
Běžně se objevují také alegorické vozy tažené na provazech s háky zapíchanými do zad účastníků sebeobětování. Není výjimkou, že se procesu obětování nezúčastňují jen dospělí, ale i děti. Můžete proto klidně zahlédnout alegorický vůz, který táhne otec s desetiletým synem, pro kterého to musí být vyčerpávající utrpení. Ověšen nádobkami na mléko, v puse i jazyku má jehlice a k tomu má v zádech zaseknuté háky, kterými táhne velký vůz ve vedru a tlačenici.
Najdou se i tací, kteří mají skrz tvář provlečené řidítko bicyklu, nebo rikši, jež tlačí vedle sebe. To však již nepatří k náboženskému sebeobětování, ale spíše se chtějí zviditelnit a být na co nejvíce fotografiích.
Celý den i noc pak proudí skupinky k chrámu, kam přináší své obětiny. Tam jim jsou poté odborně odstraněny háky i špícholáky a rány po nich posypány posvátným popelem. Zpátky již všichni šťastně odcházejí s rodinou, pro kterou byla většinou pouť vykonána, a ta je na ně patřičně hrdá. Na další rok si zajistili přízeň Bohů.
