Článek
Přestože se oba případy odehrávaly v odlišných obdobích, jiných zemích a za rozdílných politických okolností, někteří komentátoři mezi nimi vidí znepokojivé paralely. V obou situacích šlo o mimořádně závažná obvinění, která měla zásadní mediální dopad a silný politický přesah.
Dvě různé kauzy, podobný mechanismus?
Julian Assange čelil ve Švédsku obviněním ze sexuálních deliktů v době, kdy WikiLeaks zveřejnila utajované materiály Spojených států amerických. Tyto dokumenty obsahovaly například informace o válečných operacích v Iráku a Afghánistánu, video „Collateral Murder“, tisíce diplomatických depeší americké administrativy či informace o zákulisní diplomacii a špionáži mezi spojeneckými státy.
Julian Assange byl „nebezpečně blízko“ vydání do USA za odhalení amerických válečných zločinů.
Spojené státy následně usilovaly o jeho vydání. Část veřejnosti vnímala švédské vyšetřování jako možný nástroj, jak Assange dostat do jurisdikce USA. Jeho zastánci tvrdili, že švédská kauza byla politicky motivovaná nebo alespoň využitá jako prostředek tlaku. Švédské orgány tato tvrzení odmítaly a zdůrazňovaly, že šlo o standardní trestní řízení.
Je důležité připomenout, že vyšetřování ve Švédsku bylo nakonec zastaveno a Assange nebyl v této věci pravomocně odsouzen.
Z čeho byl obviněn Filip Turek?
V případě Filipa Turka podala jeho bývalá partnerka trestní oznámení, ve kterém ho vinila z dlouhodobého fyzického a psychického násilí. V mediálních výstupech se objevily popisy údajných incidentů, které měly zahrnovat například škrcení, fyzické napadení, vyhrožování a v jednom případě znásilnění po oznámení rozchodu.
Turek tato obvinění odmítl. Podle veřejně dostupných informací nebyl v této věci pravomocně odsouzen.
Obvinění byla zveřejněna v době výrazného politického napětí a vyvolala silnou mediální odezvu.
Filip Turek čelí trestnímu oznámení. Bývalá přítelkyně ho viní ze znásilnění
Právní standardy, anonymita a veřejná debata
V případech sexuálních trestných činů je běžnou praxí, že identita oznamovatelek zůstává chráněna. Tento princip má chránit oběti před sekundární viktimizací. Zároveň ale část veřejnosti upozorňuje na napětí mezi ochranou oznamovatelek a právem obviněného na plnou obhajobu v očích veřejnosti.
V právních systémech Švédska i České republiky – může být svědecká výpověď klíčovým důkazem. Odsouzení však vyžaduje, aby soud dospěl k závěru o vině bez důvodných pochybností na základě celkového hodnocení důkazů. Zejména ve Švédsku automaticky „postačovalo pouhé tvrzení“ bez posouzení věrohodnosti a dalších okolností.
Nicméně v mediálním prostoru často vzniká efekt, že samotné obvinění má okamžitý a devastující účinek – bez ohledu na výsledek řízení.
Diskutovaným tématem bývá i otázka falešných obvinění. Ta právní řády znají a umožňují jejich trestní postih, nicméně jejich skutečný výskyt pozoruhodně minimální, často jen za okolností, že se údajná oběť přiznala ke křivé výpovědi.
Mediální dopad a politický efekt
V obou případech – Assange i Turek – zazněla obvinění, která měla mimořádně silný reputační dopad. U Assange se kauza odehrávala paralelně s geopolitickým konfliktem mezi USA a WikiLeaks.
U Filipa Turka se obvinění objevila v době politického vzestupu a intenzivní veřejné debaty.
Část komentátorů proto hovoří o riziku, že závažná trestní oznámení mohou být – bez ohledu na jejich pravdivost – využita jako mocný nástroj politického boje. Jiní tento pohled odmítají a zdůrazňují, že každé obvinění musí být vyšetřeno bez ohledu na politický kontext.
Důkaz o dopadech: Petr Pavel ignoruje Ústavu. Ze zákona se stal trhací kalendář
Paralela s „čarodějnickými procesy“?
Přirovnání k historickým inkvizičním procesům je metaforou, nikoli doslovným srovnáním. Tehdy stačilo obvinění z hereze či čarodějnictví a společenský tlak vedl k odsouzení prostřednictvím církevních soudů.
Moderní právní státy mají stát na presumpci neviny a zásadě dokazování. Přesto mediální prostředí 21. století vytváří nový fenomén: veřejný „soud“ může proběhnout ještě před tím skutečným. Sociální sítě, titulky a okamžité reakce mohou mít dlouhodobý dopad na pověst jednotlivce.
Pokud by k odsouzení skutečně postačovalo pouhé slovní tvrzení bez jakýchkoli dalších standardních důkazů – bez fyzických stop, bez přesného určení data skutku, bez důkladného prověření okolností, bez konfrontace výpovědí, bez lékařských zpráv a bez ověřování věrohodnosti tvrzení – znamenalo by to návrat k justici založené na víře místo důkazů. Takový stav by připomínal dobu, kdy samotné obvinění stačilo k vynesení rozsudku, a společenská likvidace předcházela jakémukoli skutečnému dokazování.
Otevřená otázka
Otázkou tedy není, zda jsou jednotlivá obvinění pravdivá či nepravdivá – to přísluší soudům. Diskuse se vede spíše o tom, jak silný vliv mají trestní oznámení, mediální interpretace a politický kontext na veřejné mínění.
Paralela mezi Assangem a Filipem Turkem tak nespočívá v totožnosti případů, ale v širší úvaze: jak vyvážit ochranu obětí, práva obviněných a odpovědnost médií
