Článek
Jmenuji se Jan Bartoň, ale pro uměleckou komunitu, kterou jsem si za sedmadvacet let na alternativní scéně kolem sebe vybudoval, jsem František FF Brukner. Možná mě znáte jako toho chlápka z barů, co do vás hustil šansonový punkrock, nebo jako spisovatele, který se snaží v literatuře dešifrovat Boha i sebe sama. Pro mě je to všechno jedna a tatáž linka. Jedna bipolární frekvence.
Hudba jako první nádech
Všechno začalo rytmem. Hudba pro mě byla vždy o špíně a eleganci zároveň – o hrubé energii a vnitřní harmonii. V dobách, kdy jsem tahal kabely a zkoušel kytaru, mikrofony, komba, mix pulty a péáčka v garážích, vznikaly první formace, kterými jsem žil a dýchal. Aktuálně mám dva hudební projekty, letitou kapelu BEATTER a nový královéhradecký faktartový projekt Psychonautilus.
Na Bandzone.cz a YouTube jsou zmíněny různé playlisty s mými nahrávkami či živými záznamy pod jménem František FF Brukner, kde se prolíná rock-popová energie s prvky surového rust´n´rockvého a elektronického zvuku, nezávislé estetiky a experimentálního přístupu k hudbě.
V textařství jsem se nikdy nechtěl jen „líbit“. Chtěl jsem, aby texty kousaly nebo hladily tam, kde to bolí nejvíc – aby uprostřed riffů a akordů stály věty, které se ti zapíší do těla i mysli. Textoval a skládal jsem vždy pro kapely, které jsem zakládal, ale i pro jiné skupiny či interprety, včetně účastníků soutěže SuperStar.
Hudba pro mě vždy byla i předehrou – k tichu, které přichází až po ní.
Slovo jako skalpel
Psaní pro mě není hobby. Je to diagnóza i lék zároveň.
Když píšu – ať už jde o básně, povídky a články do časopisů, tenhle blog nebo faktartovou trilogii Probuzení (Mu hu he he chilli zápisky bipolárního medvídka, Zhýralci a Kvantové osvícení) – nepoužívám jen inkoust, ale vlastní chemii zkušenosti a existence. Do mé literární tvorby se prolíná synkretismus a synergie s hudební a výtvarnou kreativitou.
Mu hu he he chilli zápisky bipolárního medvídka
Tenhle román není tradiční příběh. Je groteskní i tragický zároveň – fragmentární kaleidoskop textů, který se střídá mezi lyrikou a absurditou, humoru a bolestí. Forma fragmentu je metaforou psychické necelistvosti: organický rytmus textu napodobuje bipolární pulzaci zkušenosti, kterou se snažím sdílet se světem. Kniha není jen estetickým objektem; má společenský rozměr – otevírá dialog o duševním zdraví v době, kdy jsou tato témata stigmatizována či tabuizována.
Zhýralci
Tato novela je syrovým ponorem do světa, kde barvy mají větší váhu než slova a kde se realita tříští v rytmu jazzrocku. Zhýralci nejsou jen příběhem o excesu, ale především o hledání autentického pohybu vpřed v momentě, kdy se všechny staré jistoty rozpadly. Je to literární exprese stavu, kdy člověk balancuje na hraně mezi sebezničením a novým začátkem, přičemž barvy – rudá jako tep srdce, žlutá jako kapitulace před potřebou mít pravdu – fungují jako jediný spolehlivý kompas. Textem prostupuje naléhavost nádechu po „nekonečné pauze“ a víra, že i z nejhlubšího chaosu lze skrze uměleckou tvorbu vydestilovat čisté a průzračné světlo.
Kvantové osvícení
Román Kvantové osvícení představuje moderní cestu za spirituální integritou v digitální době. Skrze postavu Theodora, lapeného v jeskyni korporátních algoritmů a pojistných tabulek, se pokouším dešifrovat pocity odcizení v moderní společnosti. Osvícení zde není vnímáno jako jednorázový náboženský prožitek, ale jako plynulý, kvantový proces – symfonie složená z tisíců tichých tónů, každodenních vjemů a fraktálních struktur, které se skrývají za šedí všednosti. Je to literární most mezi exaktní vědou a vnitřním mírem, kde každé „teď“ představuje nový záblesk vědomí a každý úsměv či dotek je vlnou v nekonečném tanci existence.
Průlet vakuem
Básnická sbírka Průlet vakuem je mým lyrickým manifestem, ve kterém se slovo stává sondou vyslanou do prázdnoty mezi lidskými osudy. Verše v této sbírce neponechávají prostor pro balast; jsou to koncentrované záblesky emocí, které prořezávají ticho vakuové izolace moderního člověka. Každá báseň je jako kolorovaný bod v temnotě, zachycující momenty křehkosti, touhy i existenciálního děsu. Sbírka zrcadlí mou celoživotní fascinaci rytmem a synestezií, kdy slova vibrují na frekvencích, které čtenáře nutí vnímat poezii nejen zrakem, ale celým tělem jako fyzický otisk prožité zkušenosti.
FaktArt: Geometrie mého vesmíru
Jako výtvarník jsem postupně dospěl k tomu, že mi barvy přestaly stačit. Potřeboval jsem řád, vzorec, latentní kód, který se skrývá za chaos. Proto jsem založil hnutí FaktArt.
FaktArt není jen styl – je to filozofie vizuální kvantové geometrie. Je to vědomí, že i v tom největším chaosu – ať už jde o myšlenku, emoci nebo o samotný vesmír – existuje skrytý kód: fraktály, synestezie, barvy jako vibrace, obraz jako algoritmus. Mé obrazy – často tištěné na akrylátovém skle či canvas plátnech a ručně domalované akrylem – jsou pokusem zachytit a vizualizovat tento kód. Věnuji se zejména abstrakcím, portrétům, aktové a kolážní kolorované tvorbě.
Mám za sebou šest výstav vlastních obrazů (Base Camp v Dejvicích, dvakrát Vodárenská věž na Letné, Galerie Na Farkáně v Hradci Králové, Napa bar and gallery na Malé Straně a V. Kolona v Bohnicích) a letos mě čeká ještě dalších osm.
Kdo jsem dnes?
Po sedmadvaceti letech na scéně už nehledám uznání v každém klubu, baru nebo kavárně v mém rodném Hradci ani v Praze, kde aktuálně žiju a tvořím. Hledám rezonanci– to, co vibruje s mými nejhlubšími impulsy. Moje aktuální „mise“ se snaží spojit všechny tyhle světy – hudební naléhavost, literární hloubku a výtvarnou preciznost – do onoho jediného kódu, který se vymyká jednoduchým žánrovým štítkům.
Jsem Honza Bartoň. Jsem ale i František FF Brukner. Jsem člověk, který se rozhodl, že svůj život nebude jen žít, ale vymaluje, napíše a nazpívá tak, aby po něm zůstal čitelný kód. Protože Kvantové osvícení není cíl – je to pohyb vpřed směrem k vlastnímu já a latentnímu dřímajícímu božství.
