Článek
Jde nebo by mělo jít i o ryzí soukromí, do kterého nikomu nic není. Člověk se může divit, ale pokud není přímým účastníkem, měl by nad tím mávnout rukou. Jak si kdo ustele, tak si lehne.
Domácnost je společné hospodaření
Z tohoto důvodu nehodlám rozebírat, co si myslím nebo nemyslím, ale otevřu možné problematické věci obdobných soužití. Je totiž úplně jedno, jde-li o kluka s holkou na hromádce, dvě mamky nebo dva kluky. Do toho je každému houby s octem!
Anketa
Pokud však láska svede dva aktéry v životě k sobě a ti se rozhodnou založit společnou domácnost, neměl by nikdo zapomínat na paragrafy s rozhodnutím spojené! Nejde totiž už jen o kupování lístků do divadel nebo do kina či zacvaknutí útraty v restauraci za kafe. Jde o společnou domácnost!
Ta se vyznačuje soužitím dvou nebo více fyzických osob, které společně uhrazují náklady na své potřeby. Jídlo, pití, energie, nájem nebo hypotéka, dovolené, ošacení. Záleží, jak se mezi sebou lidé dohodnou.
Vlastník nemovitosti je v katastru
Úplně přirozená a běžná věc však dále není zcela jednoznačně ošetřena v oblastech, které mohou vzniknout ze společně vlastněného majetku. Společné auto se napůl pilou nerozřízne, stejně tak byt nebo chalupa.
Pokud by nešlo o svazek na vodě, ale sezdaný pár v manželství, vztahy jsou z hlediska práva „čistší“. Vzniká institut společného jmění manželů, které se pak dá dobře dopočítat a rozdělit, i když v některých případech jde o soudní bitvu na léta letoucí, pokud nedojde k rozumné dohodě.
Muž a žena žijící na hromádce mohou být spoluvlastníky. Stejně však bohužel i registrovaní partneři, kde zákon opomíjí vznik společného jmění. Vlastnictví tak svědčí jen tomu z páru, který je zapsán v registru vozidel nebo katastru nemovitostí, i když se na jeho pořízení přímo či nepřímo mohl podílet i druhý člověk ze společné domácnosti.
Právo na štěstí nekončí
Během trvání společné domácnosti mnozí lidé třeba vybaví domácnost. Společně koupí otopná tělesa, nainstalují bojler, koupí televizi, aby ji spolu mohli sledovat zachumlaní do pelíšku. Vše klape tak, jak má.
Problém nastává ve chvíli, kdy se jeden ze spolubydlících rozhodne toto spolubydlení opustit a jít si svou cestou hledat štěstí někde jinde. Může si do kufru přibalit bojler nebo přímotop, vanu či sprchový kout a vydat se o dům dál?
Nemůže, tak jednoduché to není. I spoluvlastník musí respektovat to, že věc má sloužit užitku druhého. Rozdělení majetku je tak dobré vložit do rukou právníka. Šrámy na duši, které mohou při jednáních o majetku vznikat, může částečně rozptýlit psychoterapeut. Jde o běžnou formu krizové intervence, která s sebou přináší vytvoření náhledu na vzniklou situaci a hlavně znovunalezení životní jistoty. Ani s koncem společné domácnosti totiž nekončí právo člověka na štěstí.
Přesto je rozchod a opuštění společné domácnosti bolavým místem. Po prvotním šoku může přijít fáze hněvu, kterou střídá smutek s beznadějí. Důležité je přenést se přes tyto kritické momenty do tvorby nových perspektiv pro budoucno.
