Článek
Dochází k totálnímu poškození důvěry jednoho v druhého. Ztrátě iluzí. A vzhledem k tomu, že jde o privátní mikrokosmos nejen hromady emocí, ale i ruksaku vzájemných závazků, neměl by mít nikdo ze zamilovaných klapky na očích.
ANO, je nevyzpytatelné
Kdo se chce vdávat nebo ženit, měl by v klidu zvážit předmanželskou smlouvu. S ní se totiž v časech krize lépe pracuje, emoce zůstávají stranou. O ty totiž jde často až v první řadě. Jak a kdy a kdo se bude starat o výchovu dítěte? Komu co vůbec patří a jak se dělí hypotéka?
Mladý muž, který se u mě nedávno zastavil, potřeboval léčit duši. Sice si už delší dobu všímal, že čas netráví se svojí vyvolenou, protože když rodiče jednoho i druhého mají narozeniny ve stejném období a chtějí mít své potomky každý pro sebe, cesty si rozdělí.
Považoval to tak za spravedlivé. Žena to vnímala jako jedno z mnoha slabých míst experimentu s názvem manželství, do kterého vstoupila. Chtěla si ho vyzkoušet. Mladý muž, který řekl před oddávajícím své ANO, vnímal toto slovo jako závazek do konce života.
Hnízdečko lásky na prodej
Vydělával více, každý měsíc tedy zaplatil hypotéční splátku na starším domku, energie také nechal na sobě. No a protože měl pocit, že jde o doživotní záležitost, chtěl si vzít další půjčku na rekonstrukci. Na ženě s nižším výdělkem nechal proces plnění ledničky a práci u sporáku.
Kosa padla na kámen, když se na svoji polovičku obrátil s prosbou o ručitelství u druhé půjčky. Dozvěděl se, že ručit nebude, protože se chce rozvést, už ji to s ním nebaví a chce si normálně užívat života.
Anketa
Předpokládá, že si barák nechá on, tak jí má co nejdříve vyplatit její polovinu. Jde přece o společný majetek. On nemá ani vindru, všechno dává do hypotéky a další půjčku plánoval. Domeček tedy bude/budou muset prodat. Vlastně ani neví, jak se to dělá, a tak řešení problému odložil až po schůzce s finančním poradcem.
City stranou
Pokud nedojde k dohodě, bude muset o vzájemném vypořádání majetku rozhodovat soud. Jeho verdikt nejde předjímat. Oba mohou být rádi, že nejsou ještě svázáni společnými potomky, to by ještě mohlo být tóčo! Přesto ji má stále rád a nechápe, proč se žena chce rozvádět, vysvětloval mně. Aby si to lépe představil, doporučil jsem mu, ať udělá experiment.
V klidu, o který se snaží, zněla má rada, může vybrat nějaký hrníček, který si spolu jako pár kupovali do domácnosti. Až bude o samotě, může si ho prohlédnout a zavzpomínat. Pak s ním může třísknout o zem, podívat se na střepy, smést je a vyhodit.
Udělal to o týden později, své vnitřní pocity mně popsal do mailu. Nejdříve se mu do toho nechtělo. Pak si dodal odvahy. Když si prohlížel střepy, uvědomil si, že slepit by hrníček už nešel. A oddechl si. Emoce byly pryč. Ví, že jednání o majetku nebude jednoduché, ale nějak dopadne. Na rozvádějící se manželce přestal být citově závislý.
Nejde o konec života. Každý z páru si nejspíše časem najde někoho, s kým bude lépe. Záležet však bude jen na každém z nich, jakým způsobem budou v novém svazku nebo dokonce manželství reagovat.
Zdroj:
