Článek
Zmařené životy díky zbrani v rukách psychopata na střeše pražské Filozofické fakulty vyvolávají otázky. Kdo za to může a dalo se tomu nějak předejít? Nechť na tyto otázky zodpoví vyšetřovatelé. Dnes se opravdu nechci pouštět do žádného názoru. Nemám slov.
Dcera kolegy postrádala kamarádku
Jen si představím, co se odehrává v duši těch, kteří mají zraněného mezi blízkými a svírá mě tíseň. Nemluvě o těch, kteří přišli o člena rodiny. Nebo o spolužáka, kolegu, kamaráda.
Vlastně jsem nevěděl v onen den nic. Jen to, že je čtvrtek 21. 12. a já musím udělat nákup drobností pro blízké. Běžný předadventní čas, který jsem trávil lelkováním. Najednou pípnul telefon: „Tak Bára má jednu známou postřelenou, prý zabil doma tátu, sebral střelivo a šel na to,“ bylo 17:02. Nechápal jsem, co kolega píše, a tak jsem se mrknul ve frontě na zprávy z domova v mobilu.
Bára je dcera kolegy, ale vím, že studuje nějakou vysokou školu. Ve volném čase chodí tancovat. Baví ji to.
Večer jsem s kolegou probral věci po telefonu a shodli jsme se, že pachatel to neměl v hlavě v pořádku. Loučili jsme se a já vzkazoval jeho dceři, ať je v klidu, že se kamarádka určitě někde objeví, že může být na bezpečném místě a vstřebávat prožitý šok.
Lucii identifikovali jako poslední
Během noci jsem se v omezeném rozsahu z veřejných zdrojů snažil pochopit motivy nelogického činu pachatele, pak jsem šel spát.
Pátek 22. prosince v 9:23 hodin další textovka: „Tak Bára ještě spolu s kámoškama shánějí jejich kámošku z tancování Lucii Špindlerovou, jsou ve spojení i s její mámou…, nepřišla domů…, telefon nezvedá, všechny nemocnice obvolala a nic, jediní, co nejsou ještě identifikováni, jsou ti mrtví…, které by měli prý dnes oznámit, hrůza, co teď musí pozůstalí prožívat, naděje umírá poslední, ale byla v místnosti na lingvistice v první lavici, kam přišel, pustil dávku a šel dál… HRŮZA“
Zavolal jsem kolegovi a nabídl se, že zavolám na krizovou policejní linku, pokud to ještě nikoho ze skupinky kamarádek nenapadlo. Když je člověk ve stresu, stává se, že přehlédne jakoukoliv drobnost, na kterou by běžně nezapomněl.
Policejní operátoři mně potvrdili, že Lucie patří mezi pohřešované. Zeptali se mně na vztah, který k ní mám, tak jsem jen vysvětlil, že volám pro forma, abych mohl zprávu předat.
Vzpomínkové svíčky budou plápolat
10:45: „Tak rodiny to prý už vědí, ale její kluk Matyáš se jim už neozývá…“
V 15:18 mně kolega poslal otisk obrazovky, na které se ve 13:50 v diskusi objevila informace o tom, že na základě ověřené informace od rodiny a s jejím svolením se sděluje informace, že korektorka Lidových novin, studentka 1. ročníku češtiny v komunikaci neslyšících a kamarádka Lucie Špindlerová útok nepřežila.
Vyrovnávat se s tragédií musí nejen rodina a kolegové, partner, ale i spolužáci a kamarádi. Věřím, že za Lucii dnes bude rozsvíceno mnoho svíček u štědrovečerních stolů, aby blízcí zavzpomínali. Sám jsem ji neznal, jen vím o jedné z jejích kamarádek, ale i tak se cítím zasažen. Drásá mě představa, že Lucie si už s kamarádkami nezatancuje, i když ji to bavilo.
Žili jsme před masakrem, žít musíme i po něm. Během posledních 72 hodin jsem jako psychoterapeut poskytl v odpovědi na dotazy novinářů nástin profilu pachatele. Důležité jsou však potřeby vzpomínajících, kteří se s tragédií vyrovnávají. Pokud by kdokoliv z blízkých osob, poškozených útokem, měl zájem nebo potřebu využít psychoterapeutických služeb, do naplnění kapacity budou služby poskytnuty zdarma. Stačí se ozvat v reakci na tento článek.
