Článek
Donora, pouhých 45 kilometrů od Pittsburghu, byla ještě na konci 19. století farmářským městečkem. Ale v roce 1902 zde vybudovala ocelárny s více jak desítkou pecí firma Carnegie Steel, k roku 1915 přibyla zinkovna. V té době už měla Donora největší objem nákladní železniční dopravy v zemi.
V roce 1918 už ocelárna American Steel & Wire Company musela zaplatit první pokutu za ohrožení zdraví místních obyvatel kvůli znečištění. Místní se bránili soudní cestou i ve 20. letech proti odpadu vytékajícímu z oceláren. Žaloba přišla i proti znečišťování ovzduší firmou Zinc Works.
Firmy však soudní řízení protahovaly, místní se málokdy dočkaly satisfakce, natož řešení: když měla zinkovna modernizovat pece, aby produkovaly méně kouře, plán zrušila kvůli vysokým nákladům. A pak přišel říjen 1948, kdy město na pět dní zahalil i kvůli silné inverzi hustý smog. A místní zpanikařili.
Vražedný smog
Mlha měla žlutou barvu, lidé neviděli na krok. Halloweenská promenáda vypadala, jako kdyby v ní chodili opravdoví duchové. Ale hlavně v pátek 29. října 1948 začali na ošetřovnu v zinkovně přicházet první pacienti. K večeru byla lůžka plná. Lidé nemohli dýchat, kašlali, sípali.
Pak už lidé začali umírat. Místní hasiči sice chodili po městě mezi pacienty s velkou kyslíkovou nádrží, ale nemohli obsloužit každého. V sobotu už místní pohřební ústavy nestíhaly, došly jim rakve, květinářstvím květy. Nemocnice byly přeplněné, některým obyvatelům s respiračními obtížemi úřady doporučily evakuaci.
Město nakonec před katastrofou zachránil déšť, jinak by podle odhadů místo dvaceti mrtvých mohlo být tisíc. Ostatně na 6 tisíc z celkové populace 14 tisíc se toxickým smogem přiotrávilo. Zinkovna a ocelárna přitom byly dále v provozu, nakonec zinkovna rozhodla o týdenní uzávěře. Zodpovědnost však nepřijala.
Vyšetřování a ochrana ovzduší
První vyšetřovatelé katastrofy byli z města vyhnáni ozbrojenými místními. Ti totiž v drtivé většině v zinkovně a ocelárně pracovali, radní měli pozice v nižším managementu. Nakonec se však místní i vedení firem dohodlo na požadavku federálního vyšetřování, protože státním vyšetřovatelům nevěřili.
Federální úřad United States Public Health Service do města vyslal 25 vyšetřovatelů. Ti hovořili s každou třetí domácností, instalovali stanice měření kvality ovzduší, přivezli s sebou meteorology, doktory. A následně vydali zprávu, 173 stran dlouhou, která neukázala na žádného konkrétního viníka.
Místní i tak podali žaloby a American Steel & Wire se s nimi nakonec mimosoudně vyrovnala, aniž by přijala jakoukoli zodpovědnost za incident. Studie z roce 1961 následně ukázala, že po incidentu se v městečku zásadně zvýšil počet úmrtí na rakovinu a kardiovaskulární onemocnění.
Smrtící smog v Donoře nakonec měl jeden zásadní pozitivní dopad: v roce 1950 prezident Truman, i kvůli Donoře, svolal národní konferenci k znečištění ovzduší a zatáhl tak federální vládu do řešení oblasti znečištění, respektive životního prostředí. V roce 1963 už Kongres schválil první federální zákon o čistém ovzduší, po němž následovaly další - v roce 1970 pak prezident Nixon nechal založit agenturu EPA, tedy Úřad pro ochranu životního prostředí.
