Článek
Havajské království existovalo od konce 19. století, vládl mu nejprve král Kamehameha Veliký, který sjednotil ostrovy Havaj, Oahu, Maui, Molokai a Lanai. Na počátku 19. století se ke království připojily ještě Kauai a Nihau. Lahaina, kterou současné požáry na ostrově Maui prakticky celou spálily, byla centrem království za vlády krále Kamehamehy III mezi roky 1820-45.
Američané se o společenství ostrovů začali zajímat už na začátku 19. století – příznivě jej hodnotili křesťanští misionáři, a to jak pro konverzi domorodců, tak i pěstování cukrové třtiny. Američtí investoři tak začali ve velkém skupovat půdu a v roce 1876 Havaj domluvila prodej cukru do USA bez cel.
K roku 1885 už ale většinu cukrových plantáží vlastnili Američané na úkor místních a právě plantážnická bělošská elita se čím dále více snažila ovládnout místní politiku a ovlivnit budoucnost ostrova. USA se navíc zamlouval Perlový přístav na ostrově Oahu, anglicky nazývaný Pearl Harbor. A tak přišel puč.
Americké ovládnutí Havaje a konec Havajského království
V roce 1887 byla přijata tzv. Bajonetová ústava – plantážníci totiž krále Davida Kalakaua donutili k jejímu podepsáním s puškou u hlavy. Ústava ochromila domorodou vládu a vůbec monarchii, volební právo měli nově pouze bělošští majitelé plantáží. Pearl Harbor se stal americkou námořní základnou.
V roce 1893 přišel další krok: svržení posledního domorodého monarchy, královny Liliuokalani. Za svržením monarchie stála malá skupina plantážníků, které navíc pomohl americký vyslanec na Havaji. Ten bez svolení americké vlády a proti vůli prezidenta Clevelanda královně vyhrožoval invazí, pokud neodstoupí.
Bílá elita vyhlásila Havajskou republiku a chtěla, aby americká vláda co nejrychleji havajské ostrovy anektovala. Havaj měla skvělou pozici pro obchod s Asií, pro námořnictvo, ale anexe byla potenciálně protiústavní, nemorální. Nevědělo se, zda by se z domorodců a dalších místních nestali američtí občané, což v éře segregačních zákonů a dalších zákonů omezujících migraci z Asie nepřipadalo v úvahu.
Anexi Havaje nakonec přinesla americko-španělská válka v roce 1898. O dva roky později už Havaj získala status nezávislé vlády. Prvním guvernérem teritoria se stal Sanford B. Dole – jestli si kvůli jménu vybavíte ovocnářskou filmu Dole, tak ano, ta na Havaji historicky vlastní obří ananasové plantáže.
Dopady americké vlády a připojení k USA
Americká přítomnost v průběhu 19. století způsobila obrovský úpadek populace, ze 400 tisíc na 40 tisíc. Anexe přinesla zákaz výuky a používání havajštiny ve školách, jazyk dnes podle UNESCO patří mezi ohrožené a hovoří jím jen asi 26 tisíc lidí. Američané jeden z ostrovů začali používat k testování bomb.
Snaha o připojení havajského teritoria k USA nakonec trvala dalších skoro 60 let. V roce 1919 se o návrhu zákona o havajském státu ani nehlasovalo. Teritorium tak nezískávalo federální finance na školství, infrastrukturu a zdravotnictví. Volební právo bylo nadále omezené, vládla bělošská elita.
Po bombardování Pearl Harboru bylo na havajských ostrovech vyhlášené stanné právo, které trvalo tři roky. Americká armáda a místní vláda totiž nedůvěřovali místnímu, částečně japonskému obyvatelstvu.
Situaci změnila až studená válka. Na přelomu 40. a 50. let se v Kongresu objevilo několik zákonů o připojení Havaje k USA. Až v roce 1956 získal zákon podporu jižanských segregacionistických senátorů, kteří se báli polynéského a japonského obyvatelstva teritoria. Havaj se stala státem v červenci 1959.
Omluva americké vlády za anexi a zabrání půdy
Domorodé obyvatelstvo však dodnes není s anexí a vznikem státu srovnáno. Místním dlouhodobě vadí turistifikace ostrovů, omezení domorodé kultury včetně jazyka, přítomnost americké armády a testování bomb na posvátném ostrově Kahoolawe. Ostrov Lanai zase z 98 % vlastní zakladatel Oracle.
Americký Kongres se havajským obyvatelům oficiálně za anexi ostrovů a zabrání 1,8 milionů akrů půdy omluvil v roce 1993. Omluvil se i za upření práva domorodců na sebeurčení. Zároveň však omluva nevytváří nárok původního obyvatelstva na reparace či jakoukoli finanční náhradu.
Na Maui momentálně dál hoří obří požáry, jedná se historicky o jeden z nejhorších požárů, k jehož síle pomohla i skutečnost, že zemědělství se dlouhodobě orientuje jen na ananasové plantáže a cukrovou třtinu. Zatímco turisté byli evakuováni, tisíce místních jsou bez domova a musí se s katastrofou vypořádat.
Kdybyste měli zájem, tak královna Liliuokalani napsala v r. 1898 autobiografii, přístupná je zde: https://digital.library.upenn.edu/women/liliuokalani/hawaii/hawaii.html.
K tématu existuje taky fajn video: https://www.youtube.com/watch?v=C2bjjwv4134&ab_channel=TED-Ed.
