Článek
Už během 1. světové války se na 1800 kvalifikovaných afroamerických zdravotních sester hlásilo do Červeného kříže, který dodával sestry pro armádu. Ten je odmítl, jelikož nebyly členkami Americké asociace zdrav. sester. Ta totiž černošky kvůli rase nepřijímala. Nakonec jich bylo osmnáct přijato, aby se postaralo o vojenské pacienty během pandemie španělské chřipky.
Černošské zdravotní sestry v 2. světové válce
Po začátku 2. světové války začal armádní sbor zdrav. sester ve velkém nabírat, ale když se přihlásily černošky, dostaly odpověď, která potvrdila druhořadé postavení Afroameričanů: „Vaše přihláška nemůže být přijata, protože armádní regule neobsahují opatření k náboru černošských sester.
Černošské občanskoprávní organizace, zejména černošská asociace zdravotních sester, se pustily do práce a dokázaly prosadit přijetí 56 černošských sester do armády v roce 1941. A to na segregovaných základnách Fort Livingston a Fort Bragg, pojmenované po důstojníkovi Konfederace.
Ze 40 tisíc zdrav. sester v armádě USA sloužilo do roku 1944 pouhých 300 černošek, armáda si držela striktní kvóty navzdory velkému zájmu kvalifikovaných černošek. Když v roce 1945 přibývalo raněných vojáků a prezident Roosevelt potřeboval 18 tisíc dalších sester, zcela ignoroval 9 tisíc hlásících se černošek.
Až setkání černošských organizací s Eleanor Rooseveltovou pomohlo a kvóty na počet černošských zdravotních sester byly zrušeny. Celkem na 500 (z celkových 59 tisíc) jich nakonec odsloužilo během 2. světové války v Barmě, Anglii, Libérii, jihozápadním Pacifiku a napříč tábory a základnami v USA.
Druhořadé úkoly a postavení: i Němci se měli lépe
Nízký počet černošských sester byl jedna věc. Úkoly byly věc druhá. Sloužily totiž na segregovaných základnách, kde černošští vojáci plnili podřadné úkoly a práce.
Většina černošských sester však opakovaně dostávala jiný úkol: starat se o nacistické válečné vězně v zajateckých táborech.
Mezi lety 1942 a 1946 Spojené státy na svém území věznily 371 683 válečných vězňů nacistického Německa z bitev na evropských a severoafrických bojištích. Vyhrazeno pro ně bylo na 600 táborů. Pracovali na farmách, ve fabrikách, konzervárnách atd. Někteří se z USA vrátili až roku 1948.
Původně se o zajatce staraly bělošské sestry, ale v některých táborech začalo docházet k přílišnému sbližování mezi Američankami a Němci, a tak armáda posílala na místo černošské sestry. Sice tam nebylo příliš práce, zajatci byli zdraví, ale černošky chtěly pomáhat americkým raněným, ne nacistům.
Tábory na jihu a jihozápadě země navíc dodržovaly segregační zákony: černošky musely jíst v segregovaných jídelnách, nebyly zvány na důležitá setkání ani společenské události. Ve městech u táborů a základen nemusely být obslouženy, nebo musely vzít zavděk druhořadými službami a výrobky.
V mnoha ohledech se vlastně zajatí Němci měli lépe než černošské sestry. Místní, strážní a vojáci i důstojníci se k nim chovali uctivě. Měli čisté ubytování, solidní stravu. Nebylo na ně nahlíženo jako na druhořadé. Sami se přitom divili, do jaké míry v USA existuje rasová segregace.
Celkem v armádě během 2. světové (proti nacismu a nacistickému rasismu) sloužilo 6500 černošek. Jen pár stovkám sester však kvůli rasové segregaci umožnili sloužit zemi, přestože se jich tisíce hlásily do služby. Dostávaly podřadné úkoly, staraly se o nacistické zajatce, ne o raněné Američany. K desegregaci armády a asociace zdravotních sester došlo až v roce 1948.
Láska mezi černošskou a nacistou
Slíbil jsem červenou knihovnu (s nádechem rasismu): sestra Elinor Powell se během služby v arizonském zajateckém táboře seznámila s Němcem Frederickem Albertem. Ten se do Elinor při práci v kuchyni v táboře zamiloval na první pohled. Měli spolu dítě, po konci války byl Frederick deportován.
Frederick se pak do USA vrátil, s Elinor se vzali a zkoušeli žít v Bostonu, odkud Elinor pocházela. Ale nikdo nechtěl mezirasový pár za sousedy, Frederick nemohl jako Němec po válce sehnat práci. A tak se přestěhovali do Německa. Tam Elinor trpěla, lidé na ni zírali, pokřikovali, tchýně ji nesnášela. Aspoň, že byla Frederickova rodina bohatá.
Zase se vrátili do USA, zkoušeli to ve Filadelfii, ale jejich děti nechtěli vzít do školy v sousedství, protože matka byla černoška. Nakonec se jim podařilo usadit se v Connecticutu ve čtvrti, kde vedle sebe žili gayové, židé, umělci… a černoška s Němcem.
