Článek
Carrie Buck se narodila ve virginském Charlottesville v roce 1906, chudá matka ji vychovávala sama. Carrie tak trávila spoustu času na ulici, čehož si všimla rodina Dobbsových, která požádala soud o opatrovnictví čtyřleté holčičky. Carrie začala chodit do školy, známky měla solidní, ale po šesté třídě už ji Dobbsovi ze školy stáhli a zapřáhli do práce.
Carrie pracovala u Dobbsových, ale ti ji ještě pronajímali do dalších rodin coby služku. Ve čtrnácti letech shledal soud matku Carrie slabomyslnou: kvůli předchozím obviněním z prostituce, žádnému prokazatelnému zaměstnání a neexistujícím příjmům ji soudce označil za slabomyslnou a svěřil ji do péče ústavu zvaného Kolonie pro slabomyslné a epileptiky.
V ústavu prošla fyzickými testy, které diagnostikovaly revmatismus, zápal plic a syfilis. Rovněž prošla Binet-Simonovým testem, který jí stanovil hodnotu IQ 50 a označil ji na škále mentální retardace za „debila“. O čtyři roky se s Carrie, svojí dcerou, které vyjdou podobné výsledky, v ústavu setká.
Zrada Carrie
V roce 1924 se ke stejnému soudu a soudci dostala Carrie. Soud měl posoudit žádost Dobbsových o hospitalizaci Carrie, která podle nich začala vykazovat znaky epilepsie a slabomyslnosti. Pravda však byla ta, že Carrie otěhotněla v důsledku znásilnění ze strany synovce paní Dobbsové. Rodina chtěla ostudu ututlat, a tak se rozhodla chudou a na nich existenčně závislou dívku zničit.
Dobbsovi přitom využili celospolečenské nálady, obliby eugenického hnutí a paniky ohledně narůstajícího počtu slabomyslných Američanů. Ještě v roce 1904 bylo se slabomyslností institucionalizováno 17.3/100 tisíc lidí. V roce 1921 už to bylo 46.7. Byly pro ně budovány segregované ústavy a školy. Hlavním cílem přitom bylo je vydělit ze „zdravé“ společnosti.
Oblíbeným cílem bojovníků proti slabomyslnosti se staly mladé ženy: amorální, promiskuitní, přenášející nemoci a opakovaně rodící defektivní potomky. Údajně ohrožovaly morální a demografický vývoj země. Slabomyslnost prý byla zdrojem prostituce, rostoucí kriminality a chudoby.
Carrie se tak kvůli svému pohlaví, sociální situaci a těhotenství (mimo manželství) stala jednoduchým cílem Dobbsových. Před soudem ji navíc nikdo nezastupoval, ani jí nepomáhal. Dva doktoři – včetně rodinného lékaře Dobbsových – Carrie diagnostikovali coby „slabomyslnou nebo epileptičku“. Jejich metodologie nebyla zveřejněna ani zpochybněna.
Soudce poslal Carrie do Kolonie, přičemž dívka musela nejdříve porodit – dceru Vivian přitom dostali do péče manželé Dobbsovi, v osmi letech zemřela na koliku. V Kolonii prošla Carrie testy, které neprokázaly žádné onemocnění. V zápise stálo, že je „nedůvěryhodná“ a „morální delikvent“. IQ test ji vyhodnotil jako polovičního „debila“.
Sterilizace u Nejvyššího soudu
Ve stejné době přijal stát Virginie zákon o povinné sterilizaci slabomyslných (mnohé státy už jej dávno měly). Ředitel Kolonie, Dr. Albert Priddy, byl zapáleným eugenikem a pomáhal zákon o sterilizacích prosadit. Nejraději sterilizoval a segregoval ze společnosti ženy, které považoval za promiskuitní, za nymfomanky.
Priddy si však chtěl nechat zákon posvětit soudy a pro svůj test si vybral právě Carrie kvůli její rodinné anamnéze a těhotenství před 18. rokem života. Taková žena by podle Priddyho do budoucna stála daňové poplatníky, a bylo proto v zájmu státu podobné pacientky sterilizovat. Carrie tentokrát už měla právní zástupce - ti však zastávali eugenické názory.
Případ Carrie Buck se nakonec dostal až k Nejvyššímu soudu USA, který v roce 1927 rozhodl v poměru 8:1 ve prospěch povinných sterilizací. Stanovisko soudu sepsal Oliver Wendell Holmes, Jr., jeden z nejvýznamnějších soudců v dějinách USA, a zapálený eugenik: „Tři generace imbecilů stačí“, protože tací „vysávají sílu státu“.
Sterilizace Carrie Buck tak získala posvěcení soudu a její případ otevřel dveře k vlně sterilizací napříč USA. Historici hovoří o desítkách tisíc legálně sterilizovaných (především) ženách z chudých poměrů a etnických menšin. Carrie byla krátce po sterilizaci z Kolonie propuštěna, dvakrát se provdala a nakonec se dožila 77 let.
Carrie jako inspirace pro nacisty
Děsivý dovětek k příběhu je tento: během norimberských procesů s nacisty němečtí doktoři citovali na obranu nacistických zvěrstev mimo jiné právě posvěcení sterilizací Nejvyšším soudem USA v případu Carrie Buck.
Případ jsem v tomto textu silně zjednodušil a zmírnil, protože detaily jsou ještě mnohem děsivější. Pro zájemce tím pádem doporučuju text Imbeciles od Adama Cohena a pak samozřejmě TV filmové zpracování případu s názvem Against Her Will.
