Článek
Ten den se ve městě rozlilo téměř 9 milionů litrů melasy, které se valily ulicemi vlnou vysokou až 4,5 m a rychlostí přes 50 km/h. Incident si vyžádal 21 mrtvých a 150 zraněných, kteří uvízli v tuhnoucím sirupu nebo je zranily padající budovy. Pach z melasy byl následně cítit ještě roky.
Příčiny nehody: vysoká spotřeba a nekvalitní nádrž
První světová válka si vyžádala zvýšenou výrobu průmyslového alkoholu, často vyráběného z karibské melasy, hlavně na výrobu dynamitu a dalších výbušnin. Firma United States Industrial Alcohol si proto na severu Bostonu v roce 1915 postavila patnáctimetrovou nádrž na melasu, ale s kvalitou nádrže si příliš starostí nedělala.
Ocel, z níž byla nádrž vyrobená, obsahovala málo manganu a při teplotách pod 15°C se stala křehkou. Už tak přitom nádrž neustále skřípala a melasa z ní opakovaně vytékala. Na nýty byl přílišný tlak. Viditelné díry a opakovaná varování o nevhodném stavu nádrže navíc firma ignorovala. Katastrofa přišla poté, co nádrž čerstvě naplnili po okraj.
Nádrž se krátce po poledni 15. ledna 1919 roztrhla a začala se z ní řinout vlna obsahující skoro 9 milionů litrů lepkavé melasy. Smetla všechno, co jí stálo v cestě, včetně stožárů, budov, zvířat a lidí. Dvě děti hrající si v blízkosti nádrže zahynuly – jedno se v melase udusilo, druhé zasáhl urvaný vlakový vagón.
Vlna po dvou blocích, cca 800 metrech spouště, ustala. Zůstala po ní masa poničených budov a uvízlých lidí. Policisté, hasiči a vojáci z nedaleké lodi okamžitě přispěchali na pomoc. Některé osoby záchranáři hledali ještě pár dní po incidentu, protože prudce klesla teplota a melasa ztuhla.
Jednu oběť vylovili z bostonského zálivu až po čtyřech měsících, přičemž voda v zálivu byla hnědá kvůli melase až do letních měsíců. Událost šokovala Boston natolik, že v novinách přebila i uzákonění prohibice ve stejný den a mírovou konferenci ve Versailles.
Na majitele nádrže přišlo 119 žalob, ale firma se bránila tvrzením, že šlo o sabotáž – nádrž se nacházela v italsko-irské čtvrti a v té době zemí otřásaly incidenty italských anarchistických skupin. Proces trval 5 let, předvedeno bylo tisíc svědků a firma nakonec obětem/pozůstalým vyplatila cca 8 milionů dolarů (současná hodnota).
