Článek
Juettner byl z Rakouska, do USA emigroval ve třinácti letech a New Yorkem se následně protloukal jako pozlacovač rámů a údržbář. Taky navrhl foťák a žaluzie, ale patenty nikdo nekoupil. V roce 1937 mu však zemřela žena, děti už byly odstěhované, a tak se v 61 letech uprostřed Velké hospodářské krize ocitl sám, prakticky na mizině.
Juettner tak po městě začal sbírat haraburdí a veteš. Ale postupně se rozhodl pro padělání. Vyfotil jednodolarovou bankovku, podobu bankovky převedl na zinkovou destičku a detaily designu dokreslil ručně. Na ruční tiskárně pak podomácku začal tisknout padělky jednodolarových bankovek.
Padělky Juettner nikdy nepoužil dvakrát na stejném místě, za týden utratil maximálně 15 dolarů. Nakupoval po celém Manhattanu, v hospodách, obchodech v metru. Padělky přitom vypadaly komicky: tvář prezidenta Washingtona byla odlišná, jeho jméno zkomolené, papír levný a nekvalitní, čísla bankovek neseděla.
První padělek tajná služba získala hned druhý den Juettnerovy padělatelské kariéry a založila na něj složku č. 880. Federální agenti si mysleli, že si z nich někdo dělá srandu. Padělat jednodolarovky přece nikomu nemohlo stát za to, navíc v tak příšerné kvalitě.
Přestože byly padělky otřesné kvality, jejich autor agentům unikal. Během měsíců nashromáždili skoro 600 vzorků, ale vůbec netušili, kdo by mohl být pachatelem, oním tajemným Mužem č. 880. Během dekády vyšetřování agenti vyvěsili 200 tisíc varovných plakátků v 10 tisících obchodech na Manhattanu. Ale pachatele stále nemohli dostihnout…
Hon se začal prodražovat, a v roce 1947 už šlo o nejdražší vyšetřování padělání v dějinách USA. Jenomže pak přišel požár v domě, kde Juettner bydlel, a bankovky i nástroje na padělání skončily vyhozené na ulici, kde je nalezla parta kluků, jejichž rodiče později uvědomili tajnou službu.
Agenti zjistili, kde kluci bankovky a nástroje, včetně destiček, našli a vydali se zatknout podezřelého. Jenomže když vrazili do bytu Emmericha Juettnera, nečekal tam na ně úlisný podvodník se zbraní, ale 73letý vychrtlý, skoro bezzubý, byť žoviální důchodce, který se navíc ke všemu okamžitě přiznal.
Juettner skončil před soudem, kde mu hrozilo až 30 let vězení. Stařík tvrdil, že nikdy nenakoupil za více než dolar, takže nikoho neokradl o více než dolar. Žoviálnost a bezprostřednost Juettnera na soudce zapůsobila a padělatel od soudu odešel pouze s trestem 1 rok a 1 den. A pokutou ve výši 1 dolar.
Juettnerův příběh nejhledanějšího a zároveň nejnešikovnějšího padělatele posloužil jako námět oscarovému snímku Mister 880 s Burtem Lancasterem, který nakonec padělateli vynesl více peněz než kariéra zločince. Zemřel v roce 1955 ve věku 79 let.
