Článek
Jinými slovy, podobá se to na povrchu, podobá se to uvnitř, tedy to souvisí a jedno jest. A pokud to třeba úplně hned smysl nedává, což se třeba může stát, když jde o jména, vymyslí se nějaký příběh, který to vysvětlí, jako třeba o tesaném prahu a jedné nejmenované metropoli.
Lidová etymologie je něco na způsob partyzánského hnutí mimo zákony jazykového vývoje, které se tu a tam vynoří a něco zapálí, poničí, nebo přetře na veselo – a někdy si počíná tak zákeřně, že by to ani nemusel profesionál poznat, kdyby nebyl skoro na místě činu.
Z rozinky třeba udělala hrozinku, jako by nejen souvisela, ale přímo pocházela od hrozen, a z elfského Baranduin ‚hnědá řeka‘ udělalo hobití Brandivínu, což snad bylo nějak bližší jejich naturelu. Někde prostě žádná souvislost není, jen podobnost (i když brandy je hnědá a teče).
Vezměme třeba takové Všetaty včera a dnes. Někdo by se mohl snadno domnívat, že ve Všetatech mají všichni tátu – což biologicky vzato je navíc pravda. Chlubili se snad kdysi, že u nich nejsou nemanželské děti? Kdepak. Ono tat souvisí s českým tajit, latinským (jen jedenkrát doloženým) statod ‚ukradniž‘, chetitským tajazijaš ‚ten od zlodějiny‘ čili nakonec totéž co staroirské táith ‚zloděj‘.
No prosím, jak by se řeklo (asi) slovensky, všetci kradnú.
Jak se lze na základě takých etymologií mýlit, ukážeme si na příkladu. Tak třeba by se mohlo zdát, že když zrovna mne bůhví proč napadly tři historické osobnosti, které mají ve jménu BAB, že by snad mohly mít něco společného. Jenže – co by to jako mělo být?
Dobře, Alibaba vynikal v astronomii – byl hvězda mezi zloději. Babinský, což byl náhodou taky loupežník, měl ve své cele na Špilberku dalekohled a rád se díval, jak je na Venuši hustá atmosféra. Ale Babiš, který třeba také dojde věčné slávy, do téhle party vůbec nepatří – vždyť podle něj je planetou i Slunce, a to se přece nikam netoulá, žádný planétés, tulák, jak by řekli Řekové, to není! Stojí pěkně skoro ve středu sluneční soustavy a vše se okolo něj točí.
Vidíte, jak snadno by se člověk mohl zmýlit? Zhola nic společného nemají a to BAB je prostě náhoda. Nakonec by v téhle partě klidně mohla být i Němcové Babička, a to byla žena počestná a o hvězdy se nestarala.
Ono to bab je vůbec zajímavé slovo. Slovo? No, ano. Semitské. Třeba Alibaba by mohl být Ali Báb, tedy Ali Brána, protože báb je arabsky ‚brána‘. Neb, pokud bychom šli hlouběji, báb iši by byla babylónsky, totiž akkadsky brána dřeva.
Nakonec i tady máme pěknou lidovou etymologii, která přerostla v docela hezký etymologický mýtus. Totiž, jistě jste slyšeli o Babylonské věži. Jak by ne? Jsou toho plné noviny. Ekonom Dominik Stroukal nedávno třeba mluvil o tom, že kdykoli lidstvo staví nejvyšší stavbu (aniž to asi i ví, třeba i centimetr může mít fatální dopady), dojde ke krachu. Zdůvodnil to tedy náklady na stavbu, ale my víme, že to je jinak.
Čtvero řeč matoucích věží podle umělé inteligence. Zdroj: Midjourney AI
Babylónská věž šla k zemi, protože Elohim nechtěl či nechtěli, aby mu (či jim) koukali Babylónci do koupelny. Elohim svou stydlivost nakonec vyřešil(i) celkovou neviditelností, ale ne dříve než potrestal(i) lidstvo zmatením jazyků a umožnil(i) tak vznik srovnávací jazykovědy a rekonstrukce jazyků předpotopních, a postarali se mi o cosi jako živobytí.
Mýtus o Babylónské věži je tak zažitý, starý a všem samozřejmě známý, že by člověk až zapomněl, že ho někdo musel jednou vymyslet. Přitom jsou pořád mezi námi tací, co si podobný příběh vymyslí na fleku a druhý den už ho s nábožnou vírou opakuje polovina populace.
Teď si představte, co se takovým nevinným žertem může stát třeba za dva tisíce let! Roli opět sehrála lidová etymologie. Totiž pro Židy bábel znělo jako by bylo odvozeno od bilbél, jež je podobně zvukomalebně motivováno jako české blábolit, nebo řecké barbaros, tedy blekotat, mumlat, plést páté přes deváté, mluvit z cesty, jako kdyby vlastně nebyl Babylón ale Blábolón, což by pak značilo, že ani není Alibaba, ale Aliblába, Blábolinský – no a tak dál.
Jedna neortodoxní religionistická škola dokonce tvrdí, že nešlo ani tak o zmatení jazyků, jako o jejich míchání – představují si to asi tak, že najednou každý míchal dohromady dva či více jazyků a co říkal, nedávalo smysl ani v jednom.
Ovšem pro Akkady, kteří v Babylóně bydleli, to bylo jméno celkem průzračné: Bábilim, tedy ‚brána bohů‘, přičemž to il- je totožné s al- v Alláh, se všemi těmi el v Gabriel, Rafael (ale ne v archanděl a dokonce ani v hřídel či jiných slovech na -el), a samozřejmě v Elohim. Je to nakonec pořád ten samý bůh. Takže je jasno a dobádáno?
Chyba lávky (mosty tehdy ještě přes Eufrat nebyly)! Moderní věda se přiklání k názoru, že to Babilu je ve skutečnosti taky lidová etymologie. Město totiž patrně ani nezaložili, ani nepojmenovali semitští Akkadové, ale patří do starší fáze a Akkadové si pro něj vymysleli tuhle etymologii, protože to znělo uznejte úplně báječně.
Je docela dobře možné, že to pochází ještě z předsumerského Báb-Išá-Ulum, neboli hnízdo čápa, protože právě čápi byli v té době okolo Eufratu velmi hojní. Čáp eufratský dorůstá až padesáti metrů a staví si obrovská, až z Bruselu viditelná hnízda, jak o tom psal Jaroslav Hašek ve Světě zvířat, ročník 1906, číslo 17, strana 22 vlevo dole.
