Článek
Je to samozřejmě vrcholně neprofesionální, ale pokud očař přesvědčuje své děti, aby jedly více mrkve, že jim jinak hrozí, že bez karoténu oslepnou, je to sice zneužití důvěry, kterou v ně společnost vkládá jakožto v odborníky, ale cíl je, řekněme, bohulibý, a tedy lze nad očařem oko přimhouřit. Jiná věc je ale, pokud totéž dělá například historický lingvista (poznámka: nefunguje to beztak…). Naopak dosáhnout nějakého zásadního (byť jen výchovného) cíle nenápadným ohýbáním pravdy etymologické, to je už kumšt. Ne snad, že by se to nedělo – dokonce by se dalo říci, že tahle disciplína byla součástí výbavy každého schopného rhétora už od dob Sókratových. Nakonec v dialogu Kratylos, pro lingvisty zcela zásadním, se hned na začátku Sókratés poťouchle vymlouvá, že k otázce původu slov toho nemůže mnoho říci, protože má za sebou jen rychlokurz za teď nevím kolik drachem (to bývalo platidlo), zatímco lépe proškolení jedinci dokážou rafinovanou manipulací s podobami a významy slov vysvětlit cokoli z čehokoli, a s poukazem na to, že přece tohle je pravý slova význam, položit oponenta na lopatky. Samozřejmě, někdy je cílem řečníka obecenstvo dovést do takového stadia nudy, že zvednou ruku pro cokoli, jen aby se to týrání skončilo. A to pak místo etymologie používá se tautologie, jako když by – já nevím – když by někdo se vás snažil o něčem přesvědčit tím, že hovězí je hovězí, kuřecí je kuřecí, a že proto jehněčí je hnědší. A že to ví nejlíp, protože pochází z takového kraje, kde hlavy jsou hlavy a vepřové vepřové.
Nuda?
No právě – když si dítě naříká, že se nudí, je třeba mu naznačit, že nudit se jest sloveso zvratné, tedy že původcem děje je sám podmět. „Nudíš se, Wolframe? – A proč pak si to děláš?“ A někdo by jistě poznamenal, že nudit se je zvratné jen formálně, a že prostě slovesa s významem nějakého tělesného stavu či pocitu tíhnou k tomu se takto chovat (třeba chovat se?). Tedy takzvané reflexivum tantum. A někdo jiný zas něco jiného, a výsledkem by byla pro většinu nudná disputace. To nechceme. A vůči dítěti je to vyloženě nefér, protože to ještě lze snad přesvědčit, že slova mají nějaký pravý smysl.
Nuda, uchopena správně, je velmi zábavná, ba inspirativní. Půjdeme-li ke kořenům, asi byste neuhádli, že jde o praindoevropské *neuH, jehož význam ale teprve musíme vymámit z dalších příbuzných, a ty příbuzné zase najít podle významu. První věc je, že zatímco české nudit značí, co značí, a oběť může klidně při tom odpočívat v křesle (třeba ve sněmovně, a v nevhodný okamžik se prostě jen protahovat), ruské nudiť je spíš ‚nutit‘ či ‚obtěžovat‘, čili vyžaduje od oběti aktivní pasivitu, ba odbojnost, aby bylo lze (výhledově i lzelo) to dělat správně.
Ono -d- je ovšem přípona, jako v křivda, pravda a tak. Nu, da! A podle určitých indicií zdá se, že to nebylo původně *d, ale *dh, protože potom naší nudě odpovídá krásně angl. need ‚potřeba‘ či dokonce ‚nouze‘ a německé Not ‚nebezpečí‘. Samotná nouze je jen nuda změkčená příponou -jā, tedy dříve *noudjā. Bacha tedy.
Tenhle kořen, u nějž je jasné, že bude slovesný, se objevuje i bez těchto přípon, a přitom si velmi pěkně zachovává svoji radostnou povahu. Uchoval se v českém unavit a staročeském naviti ‚týrat‘, což působí jako sloveso tranzitivní, přechodné, utvořené podobně jako trápit k trpět, nebo vrátit k vrtět, čili naviti k – no k čemu vlastně? Světe div se – to sloveso jsme si v době obrozenecké vypůjčili z ruštiny, a zní nýt, od čehož nyvý a unylý. Čili tak nějak klempírovat, chořet, postonávat. Unavit tedy značí ‚dostat někoho do nyvého stavu‘.
A pokud to umíte skutečně dokonale, můžete někoho unudit až do návy, což po staročesku byl výraz pro podsvětí. Však se píše u Hájka z Libočan „Libuše a Přemysl oba odešli do Náwy a pohřbeni jsú“. Když si vezmete, čeho se nedožili… Případně výraz označoval hrob, jinde u Slovanů mrtvolu, u Baltů dokonce prostě smrt. A hlavní postavou Návu byl by jistě nějaký Pekelník s velkým P, neboli jak by se asi řeklo anglicky, Heller. (Neřeklo, jak mne ujistil slovník, ale bohužel až po tom, co jsem to nedopatřením zveřejnil…).
A pokud se nyní už opravdu nudíte tak, že z váš pot řine, zmáhá vás únava, a máte obavu, že už se dál nudit sami nedokážete a že vás navíc pořád něco u toho rozptyluje, jako třeba rádobyvtipné články na Seznamu, pomoc je na cestě. Stačí si pustit ze záznamu některý ten proslov o tom, že na předměstích Kocourkova je pořád hovězí hovězí, a o vaši nudu se postará školený profesionál, kterého si navíc platíte z daní, a byla proto přece škoda toho jaksepatří nevyužít. Protože není nuda jako nuda a kdo jednou ochutnal tuhle konzervu, tomu už domácí plotna nikdy nebude připadat nudná.
Vlastně kdo si vyslechl některý ten projev, tomu už NIC nebude dost nudné. Případně se budeme muset shodnout, že nuda se dá ještě tak vztáhnout na články o etymologii, ale pro to, co se onehdá dělo ve sněmovně, pro to ještě čeština slovo nemá.
