Článek
Konzumní dary. Nejlepší dary
Dostávám bonboniéry, lahve vína, plechovky piva, čaje, kávu, čokolády, klobásky, což jsou absolutně úžasné konzumní dary, kterých si vážím. A myslím, že všichni moji kolegové také. Takže pokud chcete udělat učiteli radost a nevybrat se z peněz, nechte se inspirovat. Dá se to sníst nebo vypít, pak je to sázka téměř na jistotu.
Každý učitel má doma archiv darů
Říkám jim cestovatelé po kuchyňské lince. Jsou to především hrníčky, vázy, svícny, které také udělají radost, jen ty poličky nejsou nafukovací a po třech letech se tyto dary odeberou do sklepních prostorů, jelikož na ně již není místo.
Pak je tu sázka na jistotu v podobě květiny
Květina je sázka na jistotu. Jako muž moc řezaných květin nedostávám, ale pokud mi ji již někdo přinese, mám z ní ohromnou radost. Patřím totiž k málu mužů, kteří dostali svou první květinu ještě za života. Většina z nás dostane první kytku až na rakev. Nicméně být učitelkou a tahat domů třicet pugétů, nevěděl bych, co s nimi. Navíc, když se podíváte na ceny dnešních kytic, především v tomto období, ve kterém se zvedá poptávka, tak je lahev vína nebo bonboniéra o dost levnější variantou.
I takto mohou vypadat díky. Dnešní dar od deváťáků, které již rok neučím.
Pak ale přijdou dary, které uvíznou v paměti
Třeba balzám a mast proti pocení genitálií. Dodnes nevím, jestli to byl promyšlený vzkaz, nebo jen náhodný výběr z drogerie. Nicméně na kolo absolutní paráda. Poté balíčky se zubní pastou, ústní vodou, které nutí člověka ptát se, zda mu opravdu nesmrdí z pusy. A léky, magneziové tablety, masti na klouby, jsou jasnou reakcí na můj zvyšující se věk. Ač jsou tyto dary za mě top (hned po jídle a pití), tak některé učitele by mohly pohoršit. Proto je darujte těm, u kterých víte, že to ocení.
Velmi specifické dary jsou propojené s humorem. Například ananasový šampon měl u mě ohromný úspěch. Jsem totiž plešatý a mám na ananas alergii. Naštěstí jsem zjistil, že alergii mám jen při jeho požívání, takže jsem ho použil jako sprchový gel, ale právě tento typ promyšlených darů mi vhání slzy smíchu do očí.
Nejlepší dárek posledních několika let
Nejvíce si vážím obyčejného obrázku, který mi nakreslila studentka. Není to drahé. Není to zabalené v luxusní krabici. Neprodává se to ve speciální kampani. Je to osobní. Je z něj poznat, že vznikl proto, že mi studentka chtěla udělat radost. Tento dar mám na stole, vidím ho každé ráno hned po otevření očí. A připomíná mi, že dělám vlastně supr práci.
To je podle mého podstata
Dárek pro učitele není povinnost, není to vstupenka k lepší známce. Je to poděkování za práci, kterou člověk během roku odváděl. Osobně žákům i rodičům vždy říkám, že žádný dárek není potřeba. Jsem učitel. Dělám svou práci. Jsem odměněn platem. A když někdo donese kytku, bonboniéru, kresbu, ponožky, zubní pastu, nebo třeba velmi znepokojivou mast, beru to jako něco navíc. Jako lidské gesto, které je zcela dobrovolné. A tak by to i mělo být.
Škoda jen, že některé firmy z toho dělají další důkaz, že učitelům nic nestačí. Přiživují se na náladě společnosti, která má vůči učitelům až podezřele silnou míru nedůvěry a pohrdání.
Proto prosím pamatujte - a píšu to jako učitel. Kytka stačí, bonboniéra stačí, obrázek stačí. Ale taky úplně stačí, když za učitelem přijde jeho žák s rodičem a popřejí hezké léto.
