Článek
Téma zavedení inkluze, jak ji známe nyní, je neodmyslitelně spojeno s působením Kateřiny Valachové ve vedení Ministerstva školství, mládeže a sportu ČR. Nastavení parametrů společného vzdělávání bývalo a je velmi často předmětem odborných diskuzí. Na rozpor mezi ideou a realizací upozorňuje třeba starší článek v Deníku. Podle dětského psychologa Václava Mertina by se měly školy přizpůsobit myšlence umožnit společné vzdělávání všem bez rozdílu. Současně upozorňuje na realitu, že často se řešení situace spíše omezuje na diskuze o tom, kolik se pro děti vyčlení podpůrných pomůcek a asistentů.
Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, děti cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti.
Podporu vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami legislativně specifikuje § 16 školského zákona. Pro děti s podpůrnými opatřeními lze zřizovat školy (speciální školy), třídy (speciální třídy), oddělení a studijní skupiny. Zařazení dětí, žáků a studentů do nich lze provést jen se souhlasem pedagogicko-psychologické poradny a jejich zákonných zástupců. Školská poradenská zařízení určují také stupně podpůrných opatření, tedy zda dítě potřebuje mít k dispozici asistenta či některé pomůcky.
Ve větší míře se inkluze dotýká základních škol, jelikož tento druh vzdělávání je v současnosti pevně spojený s povinnou školní docházkou. Paralelu k inkluzivnímu vzdělávání lze však hledat i v nabídce oborové skladby středních škol. Pro mnohé je nepředstavitelná myšlenka, že by jedna škola byla současně gymnáziem a střední odbornou školou, a to s maturitními či dokonce učebními obory. Setkal jsem se také s názorem, že nelze v jedné škole vzdělávat žáky maturitních a učebních oborů. Po celé České republice jsou přitom již stovky škol, které tento koncept vzdělávání realizují. Odpovědností každé z nich je, jak dokáží společně tyto středoškoláky vzdělávat.
Široké portfolio oborů vzdělávání pro žáky s rozdílnými potřebami
Třeba střední školy v Ledči nad Sázavou a ve Světlé nad Sázavou nabízí ke studiu obory učební, maturitní, gymnaziální a dokonce i vyšší odborné vzdělávání. Rád bych zmínil jeden významný příklad dobré praxe, a sice Vyšší odbornou školu a Střední odbornou školu zemědělsko-technickou v Bystřici nad Pernštejnem.
Zmiňovaná bystřická střední odborná škola má již obor vyššího odborného vzdělávání jako dobíhající a také v tomto důsledku bude od příštího roku přejmenována na Agro-technickou střední školu Bystřice nad Pernštejnem. Z nabízených oborů však velmi profesionálně dokáže zajišťovat současně výuku v oborech E (dvouleté či tříleté obory určené hlavně pro žáky se zdravotním postižením či znevýhodněním), H (učební obory) a M (maturitní obory).
Slavnostní vyřazení absolventů oborů skupin E, H a M ve školním roce 2022/2023
Nabídka oborů VOŠ a SOŠ Bystřice nad Pernštejnem
Obory E
- Strojírenské práce
- Stravovací a ubytovací služby
- Zemědělské práce
Obory H
- Mechanik opravář motorových vozidel
- Opravář zemědělských strojů
- Strojní mechanik
- Zemědělec - farmář
Obory M
- Agropodnikání
- Cestovní ruch
Zdroj: Rejstřík škol a školských zařízení
V rámci jedné organizace a školského objektu tak dochází k příkladnému vzdělávání žáků oborů ze zmiňovaných kategorií E, H a M. Každý žák má od svého studia zcela odlišné očekávání a potřeby pro vzdělávání. Profesionálním přístupem vedení školy i učitelů se však daří toto společné vzdělávání realizovat úspěšně. Navíc škola od školního roku 2025/2026 má zájem po dohodě se zřizovatelem (Krajem Vysočina) nabídnout i obor Ekonomické lyceum, které bude vhodnou formou odborně zaměřeného všeobecného vzdělávání v kontextu záměrů proměny středoškolského vzdělávání ze strany ministerstva.
O peníze je vždy až na prvním místě
Trochu smutnou realitou je, že se diskuze okolo inkluze v českém školství často omezují pouze na finanční krytí personálních a materiálních potřeb a méně se řeší, jaké vhodné přístupy ve společném vzdělávání realizovat. V loňském roce působilo v českém školství okolo 30 tisíc asistentů pedagoga, dále pak osobní asistenti žáků. Vždy při sestavování rozpočtu pro školství se diskutuje, jak moc efektivní je stávající systém. Přitom efektivnější by bylo se podívat do škol, jako je zmiňovaná bystřická střední odborná škola, jak za minimální náklady realizovat skutečně přínosné společné vzdělávání.
