Článek
Nejdříve je potřeba si připomenout, jak svět vypadal před 11. zářím. Z dnešního pohledu se jednalo o idylická 90. léta, období po skončení Studené války, kdy se mluvilo o ,,konci dějin“, o definitivním vítězství kapitalismu a liberální demokracie. Amerika byla jediná supervelmoc na planetě. Američané se právem cítili, že jsou součástí vítězné a nejmocnější země na světě i v dějinách. Porazili nacismus i komunismus. Dostali člověka na Měsíc a udávali pravidla celému světu. Spojené státy neměly dominanci pouze v ekonomické a vojenské oblasti, ale vládli i v kultuře. Hollywood zažíval zlaté časy a filmy jako Jurský park, Titanic či seriál Přátelé, sledovali lidé na všech kontinentech. Pro spoustu obyvatel na planetě byla Amerika i vzor demokracie a správných morálních hodnot. Šlo skutečně o americké zlaté období a jejich sebevědomí tak bylo přirozeně na svém vrcholu.
A nejednou přišlo 11. září. Velkou supervelmoc silně zasáhli nějací nevzdělanci z Al-Kaidy, o kterých většina Američanů nikdy neslyšela. Pár fanatiků se někde v horách domluvilo a provedlo největší útok na USA od 2. světové války. Unesli čtyři dopravní letadla a naletěli s nimi do Světového obchodní centra a Pentagonu. To poslední se zřítilo díky vzpouře cestujících na palubě. Výsledkem bylo zhroucení obou věží, tři tisíce mrtvých civilistů, kolaps části Pentagonu, chaos v New Yorku, uzavřená letiště, mosty, tunely, akciové trhy, evakuován Bílý dům, Kapitol, ministerstva atd. Během pár hodin byla supervelmoc ochromena. Teroristům se přesně podařilo zasáhnou srdce amerického kapitalismu a centrum americké vojenské síly. Plus se podařilo vytvořit nezapomenutelné záběry kouřících a padajících budov, což živě sledovala celá planeta. Z pohledu teroristů to byl bravurní zásah, který zasáhnul Ameriku přesně do srdce.
Američané byli v šoku. Najednou si uvědomili, že i když jsou supervelmoc, tak jsou extrémně zranitelní a jejich otevřenost a svobodný styl života jsou pro tyto fanatiky jako terč. Jak můžou vládnou světu, když si nechají udělat tohle od nějakých vousáčů s koránem? Proč se to stalo? Jak tomu zabránit? A hlavně. To si necháme jen tak líbit?
Americká reakce byla tedy rozporuplná. Na jednu stranu vypukl obří strach a panika, že se útoky budou opakovat a že se minimálně každý měsíc odehraje něco podobného. Na druhou stranu se Američané ihned přepnuli do válečného stavu, mobilizovali armádu i celou společnost a nadšeně volali po válce. Začalo to v Afghánistánu, kde Al-Kaida za podpory vládnoucího Tálibánu měla své výcvikové tábory a základny. Když jim Tálibán odmítl vydat Usámu bin Ládina, tak za celonárodní podpory a nadšení přišla vojenská invaze, kterou díky článku 5 podpořilo celé NATO, včetně České republiky.
Prezident Bush vyhlásil defacto ,,Třetí světovou válku“ proti terorismu. Ve svém slavném projevu prohlásil, že neexistuje neutrální půda, buď jste s Amerikou, nebo s teroristy a jakákoliv vláda, která jen trochu bude teroristy podporovat, bude automaticky považována za nepřítele. Podle Američanů bylo totiž 11. září způsobené slabostí předchozích vlád. Aby se to už nikdy neopakovalo, musí být tvrdí a nekompromisní. Existovala skutečná panika, že se teroristé nějakým způsobem dostanou k chemickým či jaderným zbraním a spustí peklo. Z toho důvodu také americká veřejnosti podporovala útok a invazi do Iráku v roce 2003. Bushova vláda totiž využila válečnou atmosféru v zemi, aby se zbavili svého dávného nepřítele Saddáma Husajna. Bush asi skutečně věřil, že představuje vážnou hrozbu, a proto se ho musí zbavit.
Zatímco však útok na Afghánistán byl ospravedlnitelný, v otázce Iráku šlo o úplný omyl, který narušil důvěru veřejnosti v americkou vládu a jejich instituce. CIA a další bezpečnostní složky přesvědčovaly svět, že Husajn vyrábí zbraně hromadného ničení. Dokonce předkládaly důkazy. Bohužel se však po pár letech ukázalo, že šlo o podvod a nic takového neexistovalo. Válka se ukázala jako nelegitimní, což byl pro americkou veřejnost další šok. Jak mají věřit své vládě a zpravodajským službám, když jim lhaly v tak důležité věci? To byl zárodek současné popularity konspiračních teorií. Američané si začali myslet, že vláda a média jim lžou a podvádí. Narušila se důvěra, což vyvrcholilo v roce 2021 tím, že cca 40 % americké veřejnosti nevěří, že Biden vyhrál volby, existuje covid či že země je kulatá. Stejně tak se narušila jednota Západu. Francie a Německo se totiž této války odmítly zúčastnit a nenávist vůči Americe dosáhla v Evropě svého vrcholu. USA tak přišly o svůj důvěryhodný kredit a lidé už jim nikdy nebudou plně věřit. Když teď Bílý dům něco tvrdí, tak se ozve ze všech stran, že jsou to kecy a jestli už našli ty zbraně hromadného ničení v Iráku…
Amerika navíc přišla i o svoji morální autoritu. Velmi brzy se dostaly do medii obrázky, výpovědi a důkazy o brutálním mučení a zacházení se zajatci Al-Kaidy či Tálibánu. Vznikla věznice Guantanamo, kde zcela prokazatelně docházelo k válečným zločinům. Vzor lidských práv a demokracie, jakým byla Amerika pro svět v 90. letech, se rozplynul.
Válka proti terorismu navíc nepřinášela výsledky. V Iráku i v Afghánistánu vypukla nekonečná partyzánská válka a americká veřejnost si začala říkat, co jsou to za supervelmoc, když nedokážou porazit ani Tálibán… Stejné myšlenky měly i rostoucí konkurenti jako Rusko a Čína. Lidem docházela trpělivost a chtěli konec. V roce 2016 byl zvolen Donald Trump se slibem ukončení těchto ,,nekonečných válek“ a izolace. Amerika začala stahovat své vojáky ze všech koutů světa a teroristé slavit vítězství. Definitivní tečka se odehrála v Afghánistánu, ze kterého jsme zbaběle utekli a Tálibán se rychle vrátil k moci. Ten Tálibán, který v roce 2001 odmítl vydat Usámu bin Ládina. Válka proti terorismu a radikálnímu islámu, která začala před 23 lety, tedy skončila drtivou porážkou supervelmoci, jenž po útoku 11. září slibovala, že se nezastaví, neochabne a nevzdá se, dokud tuto válku nedovedou do vítězného konce…
Porážka Západu ve válce proti ,,radikálnímu islamismu“ zvýšila sebedůvěru Rusku a Číně, kteří si tak řekli, že teď je čas změnit mocenské rovnováhu na planetě a ukončit americkou hegemonii. Stažení z Afghánistánu v srpnu 2021 byla podle mého poslední kapka, po které Putin rozkázal invazi na Ukrajinu…
Zdroj:
Troy, Gill. The Age of Clinton: America in the 1990s (2015)
Brown, Michael E. (2000). America's Strategic Choices. Cambridge, MA: MIT Press.
Barilleaux, Ryan J.; Stuckey, Mary E. (1992). Leadership and the Bush Presidency: Prudence or Drift in an Era of Change. New York: Praeger
„Empire hits back“. The Observer, July 15, 2001.
