Článek
Podle mého názoru zažila Evropa svůj ekonomický a mocenský vrchol v době před 1. světovou válkou (cca roky 1900-14). To byla éra, kdy evropské státy reálně ovládaly 2/3 celé planety, měly mezi sebe rozdělené kolonie v Africe i Asii a diktovaly tehdejší ,,světový řád“.
Evropská ekonomika prosperovala a zažívala do té doby historicky neuvěřitelný růst. Většina světového průmyslu a produkce pocházela z evropského kontinentu. Evropská populace zažívala už přes 100 let dramatický nárůst, byla mladá a dynamická. Většina inovací a nových vynálezů pocházela z evropských hlav a kontinent byl lídr v modernizaci a pokroku. Životní úroveň obyčejného obyvatelstva se rok od roku zvětšovala, střední třída rostla a všichni měli velmi pozitivní vizi budoucnosti.
To všechno přerušila 1. světová válka. Evropa v letech 1914–18 zcela zbytečně brutálně vykrvácela v nesmyslném konfliktu. Miliony mladých Evropanů umřelo v zákopech západní nebo východní fronty, v bitvách u Verdunu nebo Sommy. Celá jedna evropská generace byla zcela zdecimována. Co tihle mladí lidé mohli všechno dokázat, vynalézt, založit… Další miliony Evropanů mělo z války trauma nebo dlouhodobá zranění. 1. světová válka ekonomicky i materiálně všechny evropské státy totálně vyčerpala. Německo, Francie, Británie, Rakousko–Uhersko nebo Itálie přešly na válečnou ekonomiku a všechnu svou obrovskou ekonomickou sílu vrhly do války.
Evropa se z této katastrofy podle mě nikdy pořádně nevzpamatovala. V letech 1918–1938 se evropské mocnosti snažily vrátit do stavu před rokem 1914, ale byly už ekonomicky, populačně i psychicky tak vyčerpané, že to šlo velmi těžko. Nejhůř na tom byla Francie, která se v meziválečném období potácela od krize ke krizi, porodnost poprvé začala strmě klesat a ekonomika dlouhodobě stagnovat. Německo si naopak z války odneslo silný mindrák z porážky a ekonomický kolaps, který vedl k nástupu extremistické bizarní a šílené ideologie – nacismu.
Sociální a ekonomická nestabilita z 20. a 30. let vedla k další světové válce a masakru. V roce 1945 byla Evropa v totálních troskách, města srovnána se zemí, infrastruktura zničená, další miliony mladých mužů po smrti, hospodářství na dně… Ale hlavně, zatímco ještě v roce 1914 ovládala Evropa další dva kontinenty, tak o 31 let později byl evropský kontinent de facto obsazen a okupován dvěma ne-evropskými státy (USA a SSSR). Velká Británie sice také stále patřila mezi trojici největších vítězů, ale reálně tahala za nejkratší konec a svět si rozdělili Američané a Sověti. Evropa už nikdy od té doby nehrála první ligu.
V letech 1945–1970 zažila Evropa velké ekonomické oživení a obnovu. Málo si však uvědomujeme, že to bylo díky obrovské pomoci a podpoře USA, kvůli čemuž jsme se na nich stali přímo závislí. Bez Ameriky by se to nepovedlo, bez Ameriky by se Evropa neubránila sovětské expanzi. ,,Velký bratr“ za oceánem nad námi rozvinul svoji ochranou ruku a otevřel peněženku. Problém je, že si na to Evropa zvykla a z dlouhodobého hlediska to vedlo ještě k větší stagnaci a zaostávání.
Ekonomika a životní úroveň Evropanů postupně rostla, kontinent začal mezi sebou více spolupracovat, vznikl volný trh a otevřené hranice, evropské státy si vybudovaly obří sociální stát, který nemá ve světě obdoby. Málokdo si však uvědomoval, že to budujeme za peníze amerických daňových poplatníků, kteří se nám starají o bezpečí a mají vůči nám nerovnoměrné obchodní dohody, které naše zboží zvýhodňují.
Tahle protekce v posledních letech končí a Evropa si začíná uvědomovat, že sama bez spojenectví s USA, je vlastně strašně slabá a zaostalá. Pojďme se na to podívat podrobně:
Hranice a bezpečnost
Evropa není schopná kontrolovat svoji jižní a východní hranici. Z Afriky a Blízkého východu k nám už desítky let proudí miliony migrantů a my nejsme schopni s tím nic udělat. To sebou přináší demografické změny, sociální a etnické napětí, zvýšenou kriminalitu a vzestup extremismu a nacionalismu.
Na východě není Evropa sama schopna bránit ruskému imperialismu a expanzi. Putin už minimálně od roku 2008 porušuje mezinárodní právo, napadá státy na naší východní hranici a Evropa s tím nic nedělá. Už tři roky sleduje, jak Rusko ničí Ukrajinu, kde by bez americké vojenské pomoci Ukrajinci už dávno prohráli. Evropa je na druhé koleji, přitom se jí to primárně týká. Většina evropských armád je nefunkčních, nebojeschopných, odhodlání evropského obyvatelstva vstoupit do nějakého válečného konfliktu, je minimální. Ještě že na naší severní hranici je Ledový oceán s Arktidou a na západní hranici Atlantský oceán.
Technologická zaostalost
Evropa je v technologických inovacích a pokroku úplný skanzen. Když se dneska podíváte na technologické služby a výrobky, které používáme a které hýbou světem, tak pochází buď z USA nebo Asie. Příklad: Apple, Google, Microsoft, Meta, X, Samsung, Huawei, Xiomi, TikTok… Poslední velká světová evropská technologická firma byla Nokie. Kde je jí konec? A to vůbec nepíšu o AI nebo vesmírném výzkumu. V tom je Evropa také 10 – 20 let pozadu. To je ale obří problém, protože technologické inovace budou ve 21. století rozhodovat o moci a bohatství na naší planetě.
Ekonomická zaostalost a byrokracie
Tím, že si Evropa začala od roku 1945 budovat velký sociální stát, který masivně zasahuje do volného trhu a života lidí, sice na jednu stranu krátkodobě zvedla životní úroveň obyvatelstva a obnovila kontinent po válce, na druhou stranu to z dlouhodobého hlediska však vedlo k ekonomické stagnaci a obřímu zadlužení.
Evropa je pře-byrokratizovaná, má vysoké daně a nepružný pracovní trh. Minimálně od roku 2008 evropské ekonomiky stagnují a rostou maximálně 2% tempem. Země jako Itálie nebo Francie dokonce ani průměrně 1% tempem. Když to srovnáme s USA, kde průměrné tempo růstu jsou 3-4% a asijské ekonomiky mají 5-10% růstu, tak vidíme, že někde máme velký problém.
Evropské státy mají obrovské dluhy, nevznikají nové soukromé společnosti a podniky. Všechno řídí dotace a úředníci. To vede k velké frustraci, zmenšování střední třídy a zaostávání za světem.
Porodnost
Už několik let evropská porodnost klesá. V tom sice není evropská společnost ničím unikátní. Podobné problémy zažívají všechny vyspělé státy, jenže to sebou nese velké systémové problémy – stárnutí populace, neudržitelnost důchodového systému, nedostatek pracovních sil. Jak to budeme řešit? Robotizací? Migrací?
Mocenský úpadek
Ještě před 100 lety Evropa po celé planetě malovala hranice, tvořila státy a byla hegemonem, kterého se všichni báli a poslouchali. Dneska? Názor Evropy na jakoukoliv globální otázku skoro nikoho nezajímá. Nemáme vliv v Asii ani dokonce v Africe. Země jako Rusko, Turecko nebo Írán, které mají mnohem menší ekonomickou sílu, se nám smějí a neberou nás vážně. O Číně nebo USA vůbec nemluvím.
Energetická závislost
Ještě před 100 let byla Evropa, díky těžbě uhlí, energetická nezávislá supervelmoc. To už je minulost. Nyní jsme v nerostných surovinách zcela závislí na okolním světě. Nemáme ropu ani zemní plyn. Kvůli ekologii skoro nic netěžíme. Zcela iracionálně si některé státy dokonce zrušily i jadernou energetiku a všechno vsadily na obnovitelné zdroje. A výsledek? Nyní jsme v dodávkách nerostných surovin závislí na státech jako je Rusko, USA, Katar, Ázerbájdžán atd. To nás samozřejmě strašně oslabuje, protože máme jako odběratel vyšší ceny a jsme vydíratelní.
Úpadek Evropy za posledních 110 let je bohužel dost zjevný. Zbývá si položit otázku. Co s tím?
Pokud se vám článek líbil, budu moc rád za sledování mého profilu a sdílení. Pokud vás napadá cesta, jak tuto „evropskou krizi“ vyřešit, napište to do komentářů. Děkuji a přeji hezký den!
Zdroje:
DAVIES, Norman. Evropa (dějiny jednoho kontinentu). 2. vyd. Praha, 2005
Cameron, R.: Stručné ekonomické dějiny světa. 1. vyd. Praha, Victoria
Publishing 1996
Žídek, L.: Historie světového hospodářství. 1. vyd. Brno, MU, 1998
