Článek
Tahle kovová koule, která se nachází mezi Marsem a Jupiterem, je podle vědců složená převážně z železa, niklu a možná i zlata a platiny. A teď se podržte – její hodnota se odhaduje na víc než 10 kvadrilionů dolarů. To je číslo tak obrovské, že by z každého člověka na Zemi udělalo multimilionáře.
Zatím ji jen zkoumáme (NASA k ní dokonce vysílá sondu), ale co kdybychom jednou opravdu dokázali dostat ji k Zemi a začít těžit? Co by to udělalo se světem, ekonomikou a námi samotnými?
Totální rozvrat trhu – nebo nový začátek?
Představme si, že se vědcům a inženýrům podaří přivést Psyché na stabilní oběžnou dráhu Země – žádná katastrofa, žádný konec světa. Vznikne první vesmírný důl v dějinách. Začneme těžit tuny kovů, které jsou dnes vzácné a drahé.
A tady přichází první šok: ceny těchto surovin se propadnou. Zlato? Najednou ho je tolik, že ztratí skoro veškerou hodnotu jako investice. Platina, která se dnes používá v lékařství a technologiích, by se stala běžnou jako měď. Světové burzy by zažily bezprecedentní otřes. Společnosti i celé státy, které drží své bohatství ve zlatých rezervách, by najednou zjistily, že jejich „jistota“ má hodnotu šrotu. To by mohlo spustit ekonomickou paniku a kolaps celých finančních systémů – přinejmenším v jejich dnešní podobě.
Ale na druhé straně by to mohlo přinést úplně nový ekonomický model. Představme si svět, kde suroviny nejsou problém. Můžeme stavět víc, levněji a rychleji. Solární panely, počítače, elektromobily – všechno by mohlo být dostupnější. Tohle by mohl být impuls k masivnímu technologickému skoku. Možná bychom se přiblížili představám sci-fi světa, kde se materiální potřeby stávají druhořadé, a lidé se soustředí na rozvoj, kreativitu nebo vesmírné mise.
Bohatství pro všechny – nebo nová forma elity?
Tady ale přichází zásadní otázka: Kdo by to všechno vlastnil? Kdo by těžil? Kdo by měl přístup k tomu bohatství?
Realisticky vzato – pravděpodobně nějaká mocná korporace nebo stát, který má dost peněz a technologií na to, aby takovou těžbu umožnil. A v tom případě se z toho může stát nová forma nerovnosti. Vznikne „vesmírná aristokracie“, pár hráčů s absolutní mocí nad nerostnými zdroji lidstva. Co udělají? Budou chtít prodávat suroviny? Budou diktovat ceny? Nebo si vytvoří vlastní „ekonomiku mimo Zemi“, kde budou platit úplně jiná pravidla?
Scénář číslo dvě je, že se mezinárodní společenství domluví (což historie moc nenaznačuje) a vznikne něco jako OSN pro vesmír – tedy spravedlivý a řízený přístup k těžbě mimo Zemi. Každý stát by mohl mít podíl, zisky by šly třeba do boje proti chudobě, změně klimatu nebo výzkumu. Utopie? Možná. Ale je dobré o tom aspoň přemýšlet.
Těžba mimo Zemi = záchrana pro Zemi?
Z pozitivnějšího pohledu: kdybychom dokázali suroviny získávat ve vesmíru, mohli bychom výrazně omezit těžbu na Zemi. Už žádné zničené hory, toxické odpady, devastace krajiny a vykořisťování pracovníků v rozvojových zemích. Místo toho těžba „tam nahoře“, s minimálním dopadem na přírodu tady dole. Samozřejmě by to muselo být technologicky bezpečné a ekologicky hlídané – i ve vesmíru lze napáchat spoušť, třeba vesmírným odpadem nebo kolizemi.
A co lidé? Co by to s námi udělalo?
Tohle je možná ta nejzajímavější otázka. Pokud by se bohatství stalo běžným a suroviny dostupné, změnil by se způsob, jak přemýšlíme o práci, hodnotě a životě. Možná bychom nemuseli pracovat jen kvůli přežití. Možná by se společnost začala posouvat směrem k něčemu, co dnes nazýváme „post-scarcity“ – tedy svět, kde nejsou zásadní materiální nedostatky.
Ale je tu i druhá strana: závist, boj o moc, manipulace. Pokud by bohatství ovládla malá skupina, mohlo by to vést k novému typu konfliktů. Možná ne o ropu, ale o „vesmírná práva“. A to by mohlo být ještě složitější než dnešní světová politika.
Závěrem: vesmírný jackpot s otazníkem
Psyché 16 je fascinující těleso – vědecky, technologicky i lidsky. Představuje šanci i riziko. Mohla by změnit svět, jak ho známe – k lepšímu nebo k horšímu. Záleželo by hlavně na nás – na tom, jak bychom se rozhodli s tímto pokladem naložit. Zda jako civilizace, která je schopná spolupráce a sdílení, nebo jako ta, která se nechá pohltit vlastní chamtivostí.
V každém případě je jasné jedno: vesmír nám možná brzy otevře dveře k novým možnostem – otázkou zůstává, jestli jsme na to připraveni.
Zdroje:
Elkins-Tanton, Lindy (2021). A Portrait of the Scientist as a Young Woman
Mitch Hunter-Scullion: The Asteroid Mining Corporation (UK-based company)
