Článek
Nakonec jsem došel k postoji, že pro mě jsou Mašínové prostě hrdinové, kteří si zaslouží ocenění a respekt. I když udělali spoustu chyb a vlastně ve výsledku selhali.
Proč jsem k tomuto závěru dospěl, se teď pokusím ve zkratce vysvětlit:
1. Studená válka
Bez pochopení počátku 50. let nemůžeme pochopit Mašínův příběh. Tehdy totiž reálně probíhala nejtvrdší fáze Studené války. Západ byl s komunistickým blokem de facto ve válce, jenom „pouze“ na sebe v Evropě nestříleli. Všichni ale čekali, že 3. sv. válka dříve, či později vypukne. Např. Stalin to považoval za nevyhnutelné. V Koreji ve stejnou dobu probíhal otevřený konflikt a ve vzduchu spolu bojovala sovětská a americká letadla…
Mašínové tak plánovali, že až válka vypukne, tak se připojí k americké armádě, která pak přijde osvobodit okupované Československo. Dělali přesně to samé, co tisíce Čechů na jaře 1939, když utíkali do Británie a Francie a netrpělivě čekali, až to začne a oni na straně západních Spojenců budou moc bojovat proti Němcům. Jenže zatímco v roce 1939 světová válka skutečně vypukla, tak v roce 1953 měli Mašínové smůlu… Jejich postoj byl ale v tomto zcela legitimní a správný. Československo bylo nepřímo okupováno a jediná cesta, jak proti sovětským okupantům bojovat, bylo utéct ze země a připojit se k americké armádě. A za to si zaslouží respekt. Nechtěli totiž čekat, až jak to dopadne, ale chtěli se postavit komunistům sami…
2. Třídní boj
Když se v roce 1948 dostali komunisté k totální moci, tak vyhlásili ,,třídní boj" svým nepřátelům (podnikatelům, zemědělcům, církvi…). Tyhle třídy měly být zničeny. Mašínova rodina byla mezi oběťmi, byl jim sebrán majetek a byli režimem tyranizováni. Z tohoto pohledu se tak odbojáři pouze bránili. Jejich útoky na stanice SNB byl útoky na instituce režimu, který jim vyhlásil válku jako první. Oni vedli pouze legitimní odpor. A ano, zabili u toho několik policistů, které spousta lidí považuje za nevinné, jenže pokud máte na sobě uniformu režimu, který vyhlásil části společnosti válku a své nepřátele vraždí, tak jste prostě jeho součástí a podporujete ho. Takže např. události v Čelákovicích pro mě nejsou vraždy, ale legitimní odbojové akce. I když je pravda, že to byla zbytečná chyba. Ale ne vražda!
Závěr
Když to nějak shrnu, tak akce odbojové skupiny Mašínů legitimizuje doba, ve které se odehrály. Kdyby to samé udělali v druhé půlce 60. nebo 80. let, kdy situace ve světě směřovala k usmiřování, uvolňování napětí a náš komunistický režim už vlastně nikoho přímo fyzicky nelikvidoval, tak bych na to koukal úplně jinak a souhlasil bych, že Mašínové byli vrazi. Oni to však prováděli na začátku 50. let, v době brutálního stalinistického teroru, který byl srovnatelný s nacistickou okupací. V takové situaci prostě měli právo na ozbrojený odpor.
Postoj k Mašínům podle mého jasně odráží postoje lidí k éře komunismu. Ta část společnosti, která bere komunistický režim jako zločinný a nelegitimní, tak Mašíny chápe a podporuje. Naopak pro lidi kteří sice komunisty možná úplně nemusí, ale na druhou stranu pořád nějak uznávají legitimitu tehdejšího státu, který měl svoje plusy a mínusy, tak pro ně jsou Mašíni samozřejmě vrazi, protože v takovém případě násilí nic neospravedlňuje…
Až teď jsem skutečně pochopil, jak je odkaz a interpretace Mašínů důležitá pro charakter současné české společnosti a jejího vnímání minulosti, svobody a vlastenectví.
Pro spoustu Čechů za tyto hodnoty totiž nestojí bojovat a hlavně umírat (pozor, to je také legitimní postoj), ale příběh rodiny Mašínů (včetně jejich otce Josefa Mašína st., který vedl odboj proti nacistům) všem naopak ukazuje, že pro někoho jsou tyto hodnoty skutečně důležitější než vlastní život.
Jsem rád, že tímto filmem (který doporučuji) se alespoň otevřela o tomto tématu debata…
Zdroje:
Jiří Padevět: Odbojová skupina bratří Mašínů, Academia, Praha 2018.
Ctirad Mašín – Josef Mašín – Milan Paumer: Cesta na severozápad, Academia, Praha 2011,
