Článek
Srpen 1920
Sovětský generál Tuchačevskij přesně podle plánu zcela obklíčil Varšavu, překročil Vislu a ze severovýchodu zahájil masivní útok na město. Hned v prvních hodinách se Sovětům podařilo prorazit obrannou linii a co hůř, Poláci přišli o svého nejvyššího generála Pilsudského, který padl v boji. Po této události se celá polská obrana zhroutila a 13. srpna 1920 vstoupili Rusové vítězně a bez větších ztrát do Varšavy.
Tento sovětský triumf se rychle roznesl po celém světě a světová média přirovnávala tuto porážku k dobytí Konstantinopole Turky před více jak 500 lety. Naopak dělníci po celé Evropy začali slavit. 1. září byla vyhlášena „Polská sovětská socialistickou republika“, proti ní Poláci v Krakově stačili ustanovit novou nekomunistickou vládu pod vedením Gabriela Narutowicze. Vojenský debakl u Varšavy byl však tak velký, že sovětské jednotky do půlky září obsadili celé polské území včetně Krakova a polská vláda se musela stáhla do exilu.
Lenin s Trockým teď mohli plánovat svůj sen o invazi do Německa a rozpoutání proletářské revoluce v ulicích Berlína a Paříže. Nejdříve však museli zkoordinovat a přeskupit své jednotky, které byly po dlouhé válce s Polskem vyčerpané. Navíc jim doma stále propukaly nová povstání (zejména na Kavkazu), takže nová ofenzíva na Západ musela být pozdržena.
To Evropu zachránilo. Po pádu Varšavy se Evropané probudili a začali mobilizoval. Němci měli čas se na očekávaný útok připravit. Všechny politické strany od komunistů doprava se sjednotily a podpořily vládnoucí sociální demokracii a Výmarskou republiku. Vnější ohrožení paradoxně rychle sjednotilo nestabilní a rozhádané poválečné Německo. Po celé zemi vznikaly dobrovolné jednotky Freikorps. Komunistická strana byla zakázána a její představitelé pozatýkáni. Vypukla „Rudá panika“. Vláda v Berlíně nadcházející válku prezentovala jako „boj o přežití německého národa“, kterému hrozí „rudá apokalypsa“ a budoucnost „ruské provincie“.
Naopak Lenin s Trockým plánovali v Německu proletářské povstání, kam by pak Rudá armáda přišla jako osvoboditel. Vypuknout to mělo 7. listopadu v den 3. výročí revoluce. Všechno však změnily události v Československu, kde se na podzim 1920 rozpadla Sociální demokracie a vládnoucí Tusarova vláda padla. Rozhořela se ,,bitva o Lidový dům“ a po celé republice propukaly dělnické nepokoje. Lenin s Trockým si rozhodli využít situace a 24. října 1920 zahájili do Československa invazi. V Praze propuklo povstání a radikální část sociální demokracie v čele s Bohumírem Šmeralem, obsadila Národní shromáždění i Pražský hrad (Masaryk byl v té době nemocen v Lánech). 26. října byla vyhlášena Československá republika rad.
Přestože byl prezident Masaryk nemocný, rozhodl se vyhlásit stanné právo, jmenoval úřednickou válečnou vládu (v čele s Rašínem) a vyhlásil všeobecnou mobilizaci. Vypukla československo-sovětská válka.
Zatímco Trocký se zabýval Československem, Lenin neopustil svůj hlavní plán - revoluce v Německu. 12. prosince 1920 bylo zahájeno tažení Rudé armády na Berlín. III. Internacionála vyzvala všechny dělníky v Evropě k povstání. Vypukla revoluce v severní Itálii, kde vznikla Milánská sovětská socialistická republika. Podobné nepokoje probíhaly i ve Vídni či Bruselu. V Paříži proběhl „Masakr na Martově poli“ , kde nově ustavená silně pravicová vláda brutálně a krvavě potlačila dělnické protesty.
V lednu 1921 Sověti obléhali Berlín. V Paříži byla sestavena protisovětská koalice, kterou vedla Velká Británie, Francie a Německo. Na jaře 1921 vypukl v celé Evropě „bílý teror“, což znamenalo masivní pronásledování a popravování komunistů. Do čela evropských vlád se dostaly převážně krajně pravicové proudy, které vyhlásily totální válku bolševismu.
V červnu Němci odrazili Sověty od Berlína a zahájili úspěšnou protiofenzivu na východ. Rudá armáda se začala hroutit i v Československu, kde čs. armáda znovudobyla Slovensko a za podpory Maďarska a Rumunska zahájili ofenzívu do Polska. Rok po pádu Varšavy bylo město osvobozeno a Polsko obnoveno. Československá armáda v září 1921 došla až do Krakova. Povstání v Itálii bylo potlačeno. Kvůli kontrarevoluci v Povolží byl Lenin nucen v říjnu 1921 uzavřít s protibolševickou koalicí příměří, ve kterém uznal nezávislost Polska a slíbil zastavení expanze na Západ.
…
V mé kontrafaktuální historii tedy hranice Sovětského svazu nakonec skončily víceméně stejné jako v reálném světě. Rudá armáda totiž tehdy podle mého názoru neměla zdroje na to, aby dobyla celou Evropu a vypukla celosvětová revoluce. Kdyby tedy nedošlo k její porážce u Varšavy, nejspíše by byla poražena později někde jinde… Nejvíc by to však asi proměnilo osud Německa, Polska a Československa.
