Článek
,,Co by kdyby“ není mezi historiky moc oblíbené, přesto si myslím, že je to legitimní formát, který má v zájmu o dějiny své místo. Je určitě zajímavé se zamyslet, co by se stalo, kdyby Lenin s Trockým tehdy v Petrohradu selhali a bolševický puč byl potlačen. Je to pouze moje fikce, ale myslím si, že by nemusela být zase tak úplně mimo.
Podzim 1917, Rusko
Po svržení cara je v Rusku nastolena velmi křehká a nestabilní demokracie. Země pokračuje i přes odpor obyvatelstva ve válce s Německem. Malá a nepříliš vlivná ultra-radikální skupinka okolo Lenina a Trockého se připravuje využít chaosu a provést ozbrojený převrat. Ruská vláda se to však se štěstím dozví dopředu, posílí ochranu Zimního paláce, v Petrohradu vyhlásí stanné právo a zatkne Trockého. Naopak Leninovi se daří uniknout a opět prchá za hranice. Bez Trockého však veškeré plány na puč končí. Komunistická revoluce se nekoná.
Možná si myslíte, že jsem to ukončil moc rychle a jednoduše, ale tehdy skutečně stačilo málo a žádný převrat by se nekonal. Bolševici neměli velkou podporu mezi obyvatelstvem a ruská vláda opravdu padla jen proto, že tehdy útok na Zimní palác nikdo nečekal a vlastně ani nechránil.
Takže co by se asi dělo dál?
Jaro 1918, východní fronta
Ruská republika pokračuje ve válce. K žádnému Brest-litevskému míru nedochází. Němci sice slaví úspěchy (zejména kvůli obrovským dezercím ruských vojáků), avšak po příchodu amerických vojáků na západní frontu už nejsou schopni nadále výrazně postupovat. Což je jediné ruské štěstí.
Vzniká nezávislá Ukrajina a pobalstské státy. Od Ruska se trhá i Finsko.
1918 - 1919, Evropa
Německo a Rakousko - Uhersko kapitulují. Ruská republika velmi podporuje vznik nových slovanských států jako je Československo nebo Jugoslávie. Naopak rezolutně odmítá vznik nezávislého Polska.
I přesto že na konci války Rusové převážně prohrávali, tak se nakonec ocitají jako členové Dohody na straně vítězů a diktují si podmínky. Nekompromisně obsazují zpátky Ukrajinu, Pobaltí a Finsko. Jejich hranice se zároveň posouvají na západ na úkor Německa a R-U. Získávají celou Halič.
Zejména Kramář v Československu prosazuje silné spojenectví s Ruskou republikou. Na konferenci ve Versailles dokázal Beneš prosadit společné hranice s Ruskem. I Masaryk spojenectví podporuje a věří v novou ruskou demokracii. Rusko má být hlavní spojenec proti případnému nebezpečí z Německa. Stává se zároveň garantem bezpečnosti nových středoevropských států.
Vítězství a konec války zároveň v Rusku stabilizuje politickou situaci. Prozatím. K fungující demokracii to má stále pořád hodně daleko…
Rusko a svět v letech 1920 - 1930
Jelikož nedošlo k bolševické revoluci ani vzniku III. Internacionály, tak komunistické hnutí v Evropě i ve světě je stále roztříštěné a marginální. Většinou jsou součástí velkých sociálních demokracií, které po válce vítězí ve většině evropských států a postupně budují moderní sociální stát. Pravici totiž chybí strašák komunismu a rudého teroru, proto se ani moc nedaří fašistickým ideologiím v Itálii. Mussolini zůstává socialistou a nikdy se nedostane k moci. Jiná situace je v Německu, kde je obří inflace.
V Rusku se však situace horší. Mladá demokracie je nezkušená, nestabilní a neoblíbená. Žádná vláda se neudrží u moci déle než pár měsíců. Ruská společnost je stále hodně negramotná, demokracii nechápe a vlastně ani nechce.
Už počátkem 20. let roste silně nacionalisticky a konzervativně zaměřené hnutí ,,Jednotné Rusko“, které chce restaurovat monarchii a potlačit všechny pokrokářské myšlenky. Zároveň je silně antisemitské.
V roce 1925 provádí vůdce tohoto hnutí a bývalý carský důstojník vojenský převrat a přebírá moc. K moci zpátky dosazuje carskou rodinu, která je ovšem pouze loutkou jeho vojenské junty.
Postupně ruší volby, omezuje tisk a provádí perzekuce odpůrců. Zejména liberálů a socialistů. Zároveň začíná budovat velkou armádu, protože jeho cílem je Velkoruská říše, která se bude táhnout od Lisabonu po Vladivostok.
Rusko a svět ve 30. letech
Kvůli hospodářské krizi se v roce 1933 dostává v Německu k moci Adolf Hitler. Pro nikoho není překvapení, že ihned uzavírá spojenectví s fašistickým režimem v Petrohradu, se kterým se např. shoduje v nenávisti k Židům.
Ruský režim navíc začíná utahovat šrouby. Na Sibiři zakládá velké koncentrační tábory pro politické odpůrce a Židy. Ti nejdřív musí nosit Davidovu hvězdu jako označení, následně jsou zavírání do ghett. Hitler se v tomto od Rusů nechává inspirovat.
Československo má problém. Jejich úhlavní spojenec má stále více jinou ideologii než Masarykova republika založena na humanismu a demokracii. Navíc spojenectví Německa a Ruska je přímé ohrožení.
V roce 1938 je uzavřena tzv. Mnichovská dohoda. Tam si Německo a Rusko rozdělí Československo na půl. Rusové získávají Slovensko a Němci českou část. Pro Čechy je to totální šok. Jejich hlavní spojenec je totálně zrazuje. Panslavismus u nás navždy končí.
V roce 1939 vypuká 2. světová válka mezi Německem a západními Spojenci. Rusko stojí na straně Německa. Hitler však sní o svém životním prostoru na východě a proto 22. června 1941 překvapivě svého ruského spojenec napadá…
...
Konec fikce. Stejně jako ve většině mích alternativních historií, to nakonec dopadne hodně podobně jako v realitě.
Zdroje:
A. Zubov, Dějiny Ruska 20. století. Praha: Argo 2014.
