Článek
Máme 2,5 roku od plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Reálně však celá válka trvá už přes 10 let od března 2014, kdy Rusové anektovali Krym a rozjeli bojové operace v ukrajinské Doněcké a Luhanské oblasti. Už jednu dekádu se tak Ukrajinci brání ruské agresi a je myslím legitimní si položit otázku, jakým způsobem to vůbec nějak můžou dotáhnout do vítězného konce a co to vůbec znamená…
Ruský plán je jasný. Jak často říkal můj vyučující historie na FFUK profesor Rychlík, tak Rusko bez Ukrajiny (UA) není světová ani evropská velmoc. Až její úplné ovládnutí v 18. a 19. století přivedlo ruský národ mezi světovou elitu. Putin tak chce získat co nejvíce území na jihovýchodě UA, minimálně Donbas s Chersonskou a Záporožskou oblastí a donutit Kyjev a Západ, aby to nějakým způsobem akceptovaly a přijaly Putinovy „mírové podmínky“ na ukrajinské odzbrojení a omezenou suverenitu v zahraniční politice, čímž by se z ní defacto stal nefunkční ruský vazalský stát. To je Putinův konečný cíl, který i veřejně deklaroval během svého projevu 24.2. 2022 při zahájení invaze.
Co je však cílem Ukrajiny a Západu? Dlouhodobě kritizuji, že bez jasné vize a plánu je velmi obtížné vést jakýkoliv dlouhodobý konflikt. To se Američanům vymstilo už v Iráku a Afghánistánu, kdy po několika letech už nikdo vlastně nevěděl, proč tam jsou a čeho chtějí dosáhnout. A bohužel se to nyní děje i na Ukrajině, kde se mi zdá, že naše jediná strategie spočívá v „neprohře Ukrajiny“, ale neexistuje plán na její vítězství a ruskou porážku.
Ukrajinci veřejně prohlašují, že jejich konečným cílem je obnova mezinárodně uznaných hranic z roku 1991. Tedy znovudobytí Donbasu a Krymu a vstup do EU a NATO. Je to však reálné?
Podle mého názoru ano. Má to však jednu důležitou podmínku - musí padnout Putinův režim. Dokud bude on v Kremlu, tak se tento scénář nikdy nemůže realizovat, protože ačkoliv sám nevěřím v ruskou hrozbu jaderné války, tak uznávám, že ztráta Krymu a vstup Ukrajiny do NATO by pro Putina byla ta červená linie, ze které by si už nemohl dovolit ustoupit a Západ by neměl odvahu to riskovat. Takže jediným logickým cílem Západu a UA musí bezpochyby být svržení Putina a celého jeho režimu. Pak je klidně možné „ukrajinské cíle vítězství“ splnit…
Zastánci ruského režimu a různí „chcimíři“ tvrdí, že ruskou jadernou velmoc však není možné porazit. To je samozřejmě nesmysl. Rusko za posledních 100 let prohrálo skoro všechny války a další jaderné mocnosti si nevedly o mnoho lépe. Američané by o Vietnamu a Afghánistánu mohli povídat, takže jaderné zbraně vám automaticky nepřináší neporazitelnost. Zároveň je však nesmysl čekat, že Ukrajinci nebo někdo jiný dobijí Moskvu a následně v Kremlu popraví Putina. To je také úplně nereálný sen. Ruskou federaci nejde porazit jako entitu a stát, ale jde porazit „Putinovo Rusko“, což nakonec povede k destabilizaci celé země a následnému ukrajinskému vítězství na bojišti.
Jenom za posledních 110 let máme dva názorné příklady, kdy Rusko prohrálo válku, protože se vnitřně naprosto zhroutilo. Nejprve se to stalo během 1. světové války, kdy „Únorová“ a následně „Říjnová“ revoluce v roce 1917 vyvolala v Rusku absolutní chaos, následné zhroucení fronty, kdy Rusové přišli o obrovská území. Druhým příkladem je ruská porážka v Afghánistánu, která také byla způsobena absolutním ekonomickým vyčerpáním a vnitřním rozkladem, který nutně vedl k úplnému stažení sovětských jednotek ze země.
Není proto vyloučené, že stejně jako se rozpadlo Ruské impérium a Sovětský svaz, tak se stejně rychle jako domeček z karet může zhroutit i Putinův režim a celá Ruská federace. Jejich struktura společnosti tam totiž historicky stojí na hierarchickém vedení a klientelistickém systému a tyto modely vládnutí mají tradičně tendenci být sice dlouhodobě stabilní, ale v případě krize naopak velmi rychle a překvapivě kolabovat. Jenže jak toho docílit? Nereálné jsou sny o „ruské revoluci“ v Moskvě nebo Petrohradu, kdy statisíce lidí vyjde do ulici protestovat proti válce, mobilizaci nebo diktatuře. V tento scénář v první dny invaze spousta lidí na Západě naivně věřila, ale nikdy se to nestane. Ruská mentalita je totiž jiná. Jejich nenávist k Západu a expanzivní ruský nacionalismus není jen Putinův výmysl a propaganda. Oni tomu skutečně věří a odráží to atmosféru v ruské společnosti. Stejně tak nevyjdou Rusové do ulic jen kvůli ekonomické chudobě, protože jsou po generace na bídu zvyklí a naučili se s ní žít. Není to tak „nároková společnost“ jako na Západě, která ve státu vidí nástroj pro svůj blahobyt. V nic takového Rusové nevěří. Oni vědí, že se o sebe musí postarat sami a že stát tady není pro zajištění kvality života, ale pro udržování pořádku a stability. Rusové do ulic nevyjdou dokonce ani kvůli mobilizaci, protože oni službu v armádě berou jako svoji vlasteneckou povinnost. Všechno tohle jsou ochotni přežít a přečkat z jednoho prostého důvodu. Putin z jejich milovaného Ruska udělal opět stabilní světovou supervelmoc, se kterou se ve světě počítá a nastolil v jejich zemi klid a pořádek.
Tahle úspěšná iluze však stojí na hliněných nohou. Když Ukrajinci a Západ tento stav zpochybní a vyvolají v Rusku chaos, tak potom v kombinaci s ekonomickým kolapsem, chudobou a mobilizací, ve výsledku de-legitimizují celý Putinův režim. Tohle by měl být primární vojenský cíl. Ukrajina musí vydržet minimálně další 2-3 roky. Pak podle mnoha expertů už ruské armádě dojdou obrovské zbrojní rezervy, které nyní vytahují na Sibiři ze skladů, stejně tak už v té době vyčerpají své finanční a devizové rezervy, díky kterým nyní uměle udržují kurz rublu, rozjeli velmi efektivní válečnou ekonomiku a udrželi i docela slušný životní standart pro běžného ruského občana. Zároveň do 2-3 let už dojdou Rusku dobrovolní rekruti a žoldnéři a oni budou nuceni na frontu nedobrovolně posílat i normální muže z Moskvy a Petrohradu. Tato kombinace faktorů pak nakonec vyvolá v ruské společnosti nespokojenost, která pro svržení Putina, jak jsem psal, ale ještě stačit nebude.
Ukrajinci musí zničit „iluzi ruské velmoci“ a Putina jako jejího „ochránce stability“. A zde se často bude jednat o symbolická gesta, jako například aktuální ukrajinský vpád do Kurské oblasti, kdy každý racionálně uvažující člověk ví, že ruská armáda ho během chvilky zastaví a za pár týdnů nakonec Ukrajince zatlačí zpět za své hranice. Jenže už to, že se o to Ukrajina pokusila, překvapila ruskou armádu a na několik týdnů přenesli válku na ruské území, ukazuje ohromnou Putinovu slabost a neschopnost. Podobných akcí musí být více. Ukrajinci musí provádět diverzní operace na ruském území, systematicky jim ničit infrastrukturu a vyvolávat chaos a paniku. Konečně odpálit Kerčský most, bombardovat Moskvu, Petrohrad a další velká města. Na mezinárodní scéně musí být Putin zesměšňován, trollen a zcela izolován.
Když se tahle strategie bude realizovat nejméně do roku 2027-28, Ukrajinci vytrvají, udrží současnou patovou zákopovou válku na Donbasu, Západ bude pokračovat, a ještě zpřísní proti-ruské sankce, tak jsem přesvědčen, že v kombinaci s nevyhnutelným ekonomickým vyčerpáním a nespokojeností ruské veřejnosti, nakonec přijde nějaký palácový puč, vojenská vzpoura nebo atentát a režim padne. Oligarchická vládnoucí třída totiž usoudí, že pokračování Putinovi vlády je pro ně a budoucnost celé země mnohem riskantnější, než jeho setrvání a prohra ve válce.
Ukrajina tak ani nemusí podle mého názoru podnikat velké ofenzivní operace. Místo toho je lepší systematická, dlouhodobá a promyšlená diverzní kampaň a asymetrická válka, která vnitřně Putinovo Rusko destabilizuje a přivodí jeho konec, což následně přinese ukrajinské vojenské vítězství.
Ukrajina se podle mě touto strategií částečně řídí a provádí ji víceméně dobře, bohužel vydržet musí i Západ. V této chvíli bychom měli UA dodat daleko více letadel a raket s dlouhým dostřelem, které budou moc střílet i hluboko do ruského území. Zároveň bychom měli postupně zpřísňovat proti-ruské sankce až k úplnému obchodnímu embargu a více dbát na jejich dodržování! Dále masivně rozjet evropský zbrojní průmysl, který za-prvé nakopne naši ekonomiku a za-druhé zajistí Ukrajině dostatek munice. A nakonec bychom měli vážně uvažovat o omezeném nasazení našich vojáků na ukrajinském území, kde by cvičili ukrajinské jednotky a hlídali NEBOJOVOU hranici s Běloruskem, čímž by se uvolnilo několik ukrajinských brigád, které by mohly být přesunuty na Donbas. Určitě jsem však proti bojovému nasazení našich vojáků přímo na frontě. Už však samotná přítomnost pár amerických vojáků na UA by zasadila Putinově režimu další nutnou psychologickou tvrdou ránu.
Abych to shrnul. Ukrajina má šanci zvítězit, když se povede svrhnout Putina. To se určitě nestane dnes ani zítra, ta válka potrvá ještě nejméně 3-5 let. My i Ukrajina tak musíme ještě dlouho vydržet a nepolevovat. Když se nám tohle povede a před celým světem Putina nějak ponížíme, tak v kombinaci s ruskou ekonomickou krizi a nepopulární mobilizací, se to celé nakonec zhroutí a Ukrajina bude slavit vítězství.
Držme palce!
Pokud se vám článek líbil, dejte prosím lajk. Pokud se mnou v něčem nesouhlasíte, budu rád za váš názor v komentářích a budu moc rád, když budete sledovat můj profil, abyste nepřišli o další články.
Zdroje:
Jak chápat putinismus - Françoise Thomová
Putin a putinismus - Walter Laqueur
