Článek
Jedna ze dvou hlavních amerických politických stran si začíná v Iowě vybírat svého kandidáta do finálního souboje o Bílý dům. Favorit je jasný - exprezident Donald Trump, jedna z nejkontroverznějších postav současnosti. Málokdo ale u nás ví, že v Republikánské straně je dlouhodobě docela velké křídlo, které z Trumpa, jeho chování a názorů není vůbec nadšené a nejradši by se ho konečně rádi zbavili. V současné chvíli je hlavním miláčkem tohoto hnutí bývalá guvernérka Jižní Karolíny a americká velvyslankyně při OSN – Nikky Haley.
Pojďme se ale nejdříve podívat, kdo jsou tito… říkejme jim „umírnění republikáni“? Ideologicky navazují hlavně na politiku Reagana a obou Bushů. Jsou silně konzervativní a ekonomicky liberální. Voliče mají zejména mezi konzervativními vysokoškoláky. managery nebo podnikateli ve velkých městech. Dále k nim patří radikální evengelíci z tzv. biblickém pásu (jedná se o silně křesťanské státy na jihu). Zatímco Trumpova voličská základna je především na venkově, u pracující třídy nebo důchodců.
Až cca do roku 2015/16 měli tito umírnění Republikáni ve straně většinu, pak je však nečekaně převálcoval Donald Trump. Umírnění Republikáni a zejména stranický establishment a sponzoři strany se s ním tehdy nakonec smířili a přijali ho mezi sebe. Řekli si, že Trump je sice bláznivý egocentrik, narcis a podivín, ale že oni ho dokáží korigovat a udržet na uzdě. Naopak skrz něj a jeho popularitu budou prosazovat svojí konzervativní agendu, kterou by se jim jinak protlačit nepodařilo. A tahle jejich strategie jim dlouho vycházela. Trump si během vlády vedl své žabomyší války na Twitteru, ale jinak reálně vládl jeho viceprezident Mike Pence, vůdce republikánské většiny v Senátu zkušený Mitch McConnell a další umírnění Republikáni. Díky tomu prosadili velké snížení daní a deregulaci ekonomiky, jmenování silně konzervativních soudců a v zahraniční politice tvrdé sankce na Írán či přesun ambasády do Jeruzaléma. Trumpovi jeho bláznivé nápady, jako třeba vystoupení z NATO, nad kterým uvažoval v roce 2018, rozmluvili a prezident tak vlastně ze své radikální agendy skoro nic neprosadil. Umírnění Republikáni tuto „jízdu na tygrovi“ úspěšně zvládali.
Všechno se to ale zvrtlo v roce 2020, když Trump prohrál volby s Bidenem. Jak je všeobecně známo, tak Trump výsledek neuznal a prohlašoval, že jde o podvod. Umírnění Republikáni za ním docela dlouho stáli s tím, že prezident má právo na přepočítání a vyšetřování. Když však potom zjistí, že skutečně vyhrál Biden, tak to samozřejmě všichni uznají. Problém byl v tom, že jeden soud za druhým volby potvrzoval, ale Trump stále prohru odmítal a nechtěl předat moc. V tu chvíli se jim vymkl z rukou. Všechno to vyvrcholilo 6. ledna 2021, kdy měl Kongres oficiálně potvrdit výsledky, ale Trump svolal před Kapitol své stoupence, kde opět odmítl uznat prohru, svého viceprezidenta Pence nazval zrádcem a vyzval dav k pochodu na Kapitolu. Co se stalo, je také známo. Trumpovi fanoušci zaútočili na budovu, vtrhli dovnitř, Kongres musel být evakuován a během tohoto incidentu bylo zabito 5 osob. Umírnění Republikáni i Trumpovo okolí naléhalo na Trumpa, aby něco udělal a vyzval své stoupence k odchodu. On ale podle pozdějších svědectví jen sledoval v televizi záběry hořícího Kapitolu a odmítal cokoliv podniknout. Až když ho skutečně přitlačili ke zdi a ozvala se i armáda, tak po hodně dlouhé době nakonec Trump své stoupence k odchodu vyzval, ale zároveň řekl, že je miluje…
To pro umírněné Republikány bylo překročení červené linie. Uvědomili se, že Trump se jim vymkl z kontroly a už nejde ovládat. Zároveň si uvědomili, že tady už nejde jenom o politiku a běžný stranický či ideový souboj, ale že s Trumpem si Amerika skutečně zahrává s ohněm a země je na pokraji občanské války a rozpadu. Musí se Trumpa nějak zbavit. Jenže jak? Voličská základna (cca 50 % všech voličů Republikánů) ho bezmezně miluje. A Trump odejít nechce. Stále odmítá přijmout porážku a dokonce se rozhodl znovu kandidovat. Umírnění Republikáni tak dlouho hledali někoho, kdo ho může porazit. Nejdřív si všichni mysleli, že by to mohl být velmi oblíbený republikánský floridský guvernér Ron DeSantis, ale nakonec teď našli Nikky Haley.
Kdo to tedy vůbec je? Nikky Halay je zkušená republikánská politička, která je potomkem indických přistěhovalců. Američané by tak neměli pouze v Bílém domě první ženu v historii, ale zároveň i prvního prezidenta asijského původu. Na rozdíl od Trumpa je Haley vzdělaná intelektuálka, kultivovaná a psychicky vyrovnaná. Má vystudovanou vysokou školu a svoji kariéru si musela vybojovat sama bez pomoci rodičů.
Do politiky vstoupila během vlády Bushe mladšího, jako jeho velká fanynka. Do politiky v Jižní Karolíně šla s tím, že jejím hlavním cílem je snižování daní a zmenšování státu. Zároveň se na tehdejší dobu velmi silně postavila za přísnější omezení migrace. Tvrdila, že ona sama pochází z emigrantské rodiny, takže nic proti legální migraci nemá, chce ale, aby měla jasná a vymahatelná pravidla. Zároveň chce tvrdě bojovat proti nelegální migraci.
Docela překvapivě vyhrála v roce 2010 volby, a stala se tak první guvernérkou Jižní Karolíny. A své volební sliby rychle plnila. Snížila daně a přijala jeden z nejpřísnější migrační zákonů v Americe. Postavila se také například proti ,,transgender agendě“, když se odmítla zabývat tématem počtu záchodů pro několik pohlaví.
U republikánských voličů i v samotné Jižní Karolíně byla velmi populární. Proto se o ní uvažovalo v roce 2012 jako o viceprezidentce Mitta Romnyho. Ona to však tehdy odmítla. Stejně jako v roce 2016, kdy nejdříve podporovala v republikánských primárkách umírněného Marca Rubia a následně Tedda Cruze. Už tehdy kritizovala chování a styl Donalda Trumpa. Když však nakonec primárky vyhrál, tak ho jasně proti Hillary Clintonové podpořila.
Když následně Trump prezidentské volby vyhrál, tak se jí za tuto podporu odvděčil a nabídl jí vlivnou pozici velvyslankyně při OSN. Nejspíše to bylo na doporučení Pence a McConnela, kteří si tím chtěli pojistit, že zahraniční politiku budou mít pod palcem oni jakožto umírnění Republikáni, ke kterým Haley patřila. Zároveň znali její názory, které odpovídaly převážně reaganovské a bushovské zahraniční politice. Haley totiž patří k tzv. jestřábům. Prosazuje velmi tvrdou politiku vůči Rusku, Číně, Kubě nebo Íránu. Naopak silně podporuje Izrael, Ukrajinu či Tchaj-wan. V OSN tak měla velmi ostré projevy zejména proti Íránu a hlasitě obhajovala přesunutí americké ambasády do Jeruzaléma. Zároveň se zde dostala do střetu s Trumpovým Bílým domem, když navrhovala tvrdší sankce na Rusko za okupaci Krymu a Donbasu. Už tehdy varovala před Putinem a volala po větší podpoře Ukrajiny. Trump však další sankce na Rusko tehdy odmítl. Naopak se oba dva shodovali v tvrdší politice vůči Číně.
Haley po celou dobu Trumpovu vládu podporovala a jasně za ním stála i ve volbách v roce 2020. I pro ni však byly události 6. ledna poslední kapka. Následné odvolání Trumpa z úřadu ale odmítla a přišla s tím, že by se za vším měla udělat tlustá čára, už to dál neřešit a jít dál.
To je mimochodem i její hlavní rétorika v letošních primárkách. Ona otevřeně nekritizuje Trumpa, jeho kauzy nebo politiku. Pouze tvrdí, že s jeho zvolením přijde chaos a další babrání se v minulosti, které Ameriku bude brzdit, místo toho aby šla vpřed. A umírnění konzervativní voliči. kteří ani náhodou nechtějí volit kandidáta Demokratů starého a možná senilního Bidena, ale zároveň to nemůžou hodit bláznovi Trumpovi, na Haley čím dál více slyší a její preference rostou. Umírnění Republikáni v ní vidí poslední naději, jak se Trumpa zbavit a dostat se do Bílého domu, protože věří, že tato mladá, energická a umírněná konzervativní žena, pak unaveného Bidena porazí na plné čáře.
Podle průzkumů je v Iowě na druhém místě za Trumpem a v dalším státě New Hampshire na něj ztrácí jen pár procent. Kdyby tak ostatní kandidáti odstoupili a sjednotili se za ní proti Trumpovi, mohla by Nikky Haley svést s Trumpem velmi vyrovnaný a nerozhodný souboj o republikánskou nominaci. Uvidíme jak to dneska dopadne…
Pokud se vám tento článek líbil, tak budu sledovat celý průběh amerických voleb až do inaugurace nového prezidenta příští rok v lednu. Pokud tedy nechcete, aby vám nějaký můj článek utekl, tak sledujte můj profil. Děkuji a hezký den!
Zdroje:
„American Presidents: Greatest and Worst“. Siena College Research Institute. June 22, 2022. Retrieved July 11, 2022.
