Článek
Svět se mění. Geopolitický pořádek, postavený na výsledcích 2. světové války a na americkém vítězství ve Studené válce v roce 1990, se hroutí. Dávné jistoty o americko-evropském atlantském spojenectví neplatí čím dál víc. A nejde jenom o Donalda Trumpa. Je to delší a mnohem složitější proces, kterého si tady v Evropě pořád moc nevšímáme a neuvědomujeme.
Jak už jsem psal v jednom ze svých předchozích článků, tak americký izolacionismus není nic mimořádného a divného. Naopak. Většinu svých dějin byla Amerika mimo veškeré dění, starala se jen o sebe, svůj kontinent a do okolních věcích schválně nezasahovala. To se změnilo až v roce 1945 (respektive v roce 1941 po útoku na Pearl Harbor).
Jenže to je pořád stále krátká kapitola (cca 80 let) a vypadá to, že Amerika se vrací ke svým izolacionistickým tradicím. Jde hlavně o Republikánskou stranu, což dříve paradoxně byla strana Reagana nebo Bushe. Nyní jsme však překvapení, proč je tato strana tak ,,pro-ruská“. Smysl to ale dává:
1. Současné Rusko totiž skutečně pro USA není žádná existenční hrozba. Jenom samotná ekonomika Floridy nebo Texasu je větší než celé ruské HDP. Technologicky i vojensky jsou Spojené státy úplně jiná liga a Rusko je nemůže nijak ohrozit. Navíc ani ten nejšílenější ruský propagandista nechce Ameriku dobýt (možná kromě Aljašky) a zničit. Putinovo Rusko není Sovětský svaz. Tehdy to bylo skutečně něco jiného. V 50. a 60. letech bylo SSSR opravdovou světovou supervelmocí, která létala jako první do vesmíru a vojensky měla armádu na podobné úrovni jako Spojené státy. Navíc tehdy Moskva šířila myšlenku světového komunismu a skutečně chtěla změnit řád a pořádek na planetě, což americký kapitalistický systém reálně ohrožovalo. Nyní však Putin má jinou ideologii. Revanšismus. Jeho minimalistickým cílem je obnovit moc a vliv v post-sovětském prostoru (Ukrajina, Pobaltí, Moldavsko, Kavkaz) a jeho maximalistickým cílem je získat opět určitou kontrolu a vliv nad post-komunistickým prostorem ve východní a střední Evropě (Polsko, ČR, Slovensko, Maďarsko, Finsko, Balkán), případně na Blízkém východě či v Africe. Chce tak obnovit sféru vlivu z dob Ruského impéria v 19. století nebo SSSR v 70. a 80. letech. Tím se nijak netají a je to reálné velké nebezpečí pro nás a náš region. Ale ruku na srdce, průměrnému zemědělci v Iowě to může být úplně jedno… Obyčejní Američané cítí, že jejich skutečně vážným a reálným konkurentem není Rusko, ale Čína. Což je fakt.
2. Většina Američanů (a voličů Republikánské strany) by na mapě vůbec nenašla Ukrajinu nebo Polsko. Pro ně je to exotika. Stejně jako by průměrný český občan nenašel na mapě Arizonu nebo Colorado. Proto současná válka na Ukrajině je pro ně velmi vzdálený a nepochopitelný konflikt, asi jako pro nás nějaký územní spor v Africe nebo mezi Indií a Pákistánem. Taky je nám vlastně jedno, kdo vyhraje, ale chceme hlavně, aby byl klid.
3. USA a Evropa se od sebe stále více vzdalují. Spojené státy se mění víc a rychleji než Evropa. Ještě před 100 lety si každý bílý Američan nějak trochu pamatoval, odkud jeho babička nebo dědeček z Evropy přišli a měli tak ke Starému kontinentu nějaký vztah. To už dneska neplatí. Už to není evropský stát na americkém kontinentu, ale prostě skutečně samostatný americký národ, který Evropu nezná a nechápe. My si to moc neuvědomujeme, ale USA se od Evropy liší opravdu hodně. Zatímco my jsme se (kromě Polska) hodně sekularizovali a odpojili od křesťanství, tak v Americe toto náboženství hraje stále obrovskou úlohu, pořád jsou v neděli narvané kostely, křesťanství zasahuje do politiky i obyčejných životů a stále roste. Proto v Americe pořád řeší potraty, zatímco v Evropě (kromě toho Polska) to je úplně mrtvé téma. Navíc USA se mění hodně i demograficky. Jejich populace strmě roste kvůli migraci z jihu a Amerika se z evropského národa ,,britského typu“ mění spíše na hispánskou zemi, která za pár let bude mnohem více podobná Mexiku nebo Brazílii. A jak víme, tak Jižní Amerika se do evropských záležitostí vůbec neplete a žije si odděleně na svém kontinentu.
4. U Trumpových voličů jsou velmi oblíbené konspirační teorie. Jedno z těchto spiknutí je o tzv. vojensko-průmyslovém komplexu, který prý chce po světě rozpoutat války, aby na tom mohly vydělávat peníze a ovládat svět. Proto spousta voličů Republikánů je proti jakékoliv válce a přeje si izolaci.
…
Kombinace těchto faktorů způsobila, že většina republikánských voličů je proti jakémukoliv angažování se ve světě, zejména pomoci Ukrajině a proti NATO. Oni nechtějí posílat desítky miliard dolarů do zahraničí, když jim potom politici řeknou, že nejsou peníze na ochranu jižní hranice na řešení nelegální migrace nebo na snížení daní atd. A nemůžeme se jim zase tolik divit. I u nás taková slova často padají. A to je ČR skutečně kousek od Ruska a reálně se nás to dotýká.
Trump a Carlson tak pouze jedou na této izolacionistické vlně, kterou však oni nevytvořili, ale šikovně se přizpůsobili. Navíc současná republikánská zahraniční strategie je bližší Nixonovi než Reaganovi. Zastávají tzv. reálpolitiku a tvrdí, že na světě vládnou velmoci, které mají své zájmy a jsou nadřazeny menším státům. Souhlasí tak s Putinem, že nejlepší by bylo, si prostě sednou společně ke stolu a namalovat si sféry vlivu jako se to dělalo v 19. století nebo v roce 1945 na Jaltě. Malé národy do toho nemají co mluvit…
Jenže to je právě pro nás to největší nebezpečí, kvůli kterému se dostávám k nadpisu tohoto článku. Rozdělení sfér vlivu v Evropě je Putinovým hlavním cílem už od nástupu k moci v roce 1999. Pracuje na něm systematicky a dlouhodobě. A současný americký vývoj mu hraje do karet. Sleduje jak Amerika míří k izolacionismu a že Trump (nebo i jiný prezident) bude dříve či později nakloněn nějaké takovéto dohodě. Nevěří, že současná americká společnost (tak jak jsme si jí popsali) by šla do světové války kvůli malému Estonsku nebo Litvě. Dokonce ani kvůli Polsku nebo ČR. A já osobně se bojím, že by do toho nešli ani Britové či Francouzi (z jiných důvodů).
Jaké je tedy řešení? Východní Evropa by se měla přestat spoléhat na Ameriku a Západ obecně. Vývoj jde skutečně jiným směrem. Poslední desetiletí ukázaly, že jediná garance míru a bezpečí jsou jaderné zbraně. Nejlépe to bylo vidět na Indii a Pákistánu, které spolu vedly válku každých pár let, dokud si oba státy nepořídily atomovou bombu a byl klid.
Pokud by si Polsko obstaralo vlastní jaderný arzenál (klidně malý), tak by to bylo pro Rusko šach-mat. Varšava by totiž nikdy Estonsko nebo Ukrajinu neobětovala (ze svých vlastních důvodů). A pak by vlastně bylo jedno, zda se Amerika z Evropy stáhne nebo ne, protože Rusové by si nikdy na jadernou velmoci netroufli. Paradoxně by to podle mě celou situaci zklidnilo a stabilizovalo.
Zároveň si však uvědomuji, že je to v současné době asi neprůchodné. Evropa je totiž stále slabá. pacifistická a věří v myšlenku ,,nešíření jaderných zbraní“. Samozřejmě Moskva by šílela, vyhrožovala by válkou atd. Kdyby však Západ měl skutečné lídry, kteří by bouchli do stolu a prostě by se za Polsko nyní postavili, tak věřím, že by Rusko zůstalo opět jen u výhružek… Zároveň by to bylo dobré stihnout, než bude v Bílém domě někdo jako Donald Trump.
Zatím svůj osud tak stále máme v rukou voličů z Pensylvánie, Michigenu nebo Arizony. A můžeme se jenom modlit…
...
Pokud se vám článek líbil a nechcete přijít o další, tak budu moc rád, když budete sledovat můj profil. Děkuji a hezký den!
Zdroje:
https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/31966/1/Americky%20izolacionismus%20_%20vyvoj%20konceptu%20%28DP%29-1.pdf
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-polsko-pozaduje-jaderne-zbrane-40428561
