Článek
Na tuto otázku se už dlouho snaží najít odpověď spousta historiků, sociologů i psychologů. Přesto si myslím, že je toto téma stále dost podceňované. Já na to sice nedělal žádný důkladný výzkum, přesto bych se vám rád pokusil celý ten příběh rozpadu popsat z mého pohledu, jak to vidím já. Vycházím zejména z knihy Andreje Gračova Zkáza Sovětského svazu a skvělé analýzy ruské společnosti od Světlany Alexandrovny Alixijevič a její knihy Doba z druhé ruky.
1. Ekonomika a centrálního plánování
Abychom to celé pochopili, musíme se vrátit hodně do minulosti. Celý bolševický systém centrálního plánování znárodněného hospodářství totiž nefungoval už od samotného začátku. Hned v prvních letech se ukázalo, že myšlenka, kdy pár chytrých hlav v Moskvě bude všechno řídit, co, kde, jak a kolik se toho vyrobí a spotřebuje, se ukázala jako nefunkční. Už začátkem 20. let vypukl první velký hladomor. Aby tak Lenin svůj nový režim udržel, musel trochu ustoupit a částečně opět povolit soukromé podnikání a trh (NEP).
Jenže Stalin koncem 20. let zahájil tzv. druhou revoluci, která znamenala brutální a radikální přeměnu celého hospodářství i společnosti. Přišlo znárodňování, kolektivizace a masivní industrializace. Opět to nefungovalo a vypukl další obří hladomor. V Sovětském svazu zemřelo přes osm milionu lidí. Většina na Ukrajině. Ale i v Kazachstánu vymřelo cca 10 % veškeré populace. Stalin neúspěchy sváděl na zrádce a sabotéry. Nakonec celý jeho režim vydržel jen díky tomu, že defacto v zemi vytvořil otrokářský systém. Úmyslně zavřel do pracovních táborů přes 13 milionů osob a ti tam pak dřeli od rána do večera, dokud vyčerpáním neumřeli. A nějak to fungovalo (cynicky řečeno).
Po smrti Stalina se začalo z gulagů propouštět a otrokářský systém postupně skončil. Jenže co dál? Už v 60. letech se celá ekonomika dostala do vážné krize a opět hrozil hladomor. Produktivita práce klesala a k dostání nebylo skoro nic. U moci však v té době byl už Chruščov, který nechtěl mít na svědomí miliony mrtvých jako Stalin. Defacto tak kapituloval a začal postupně kupovat obilí od svého úhlavního nepřítele - od USA, což byla paradoxní situace. Hladomor byl zažehnán, krizi to však nevyřešilo a Chruščov si problémy uvědomoval. Chtěl spustit decentralizační reformy a zlepšit efektivitu. Jenže vládnoucí třída si tehdy ještě míru krize nepřipouštěla a žádné změny si nepřála. Chruščov tak dostal na výběr. Buď dostane infarkt nebo dobrovolně odstoupí. On si vybral druhou variantu a krize se nadále prohlubovala.
Rozpad celého systému nakonec oddálila pomoc ze zahraničí. V roce 1973 vypukl tzv. ropný šok, ceny ropy vyskočily nahoru a Sovětský svaz, jako jeden z největších vývozců, na tom pohádkově vydělal. Stovky miliard dolarů proudilo do země a celou krizi to oddálilo. Pouze však na chvilku. Po roce 1979 ceny ropy opět klesly a krize znovu propukla. Nyní však mnohem hlubší a závažnější. Velikost zkázy si teď začali uvědomovat už úplně všichni.
2. Ronald Reagan, zbrojení a válka v Afghánistánu
Jeden z dalších důvodů rozpadu byl ten, že v roce 1980 vyhrál americké volby tvrdý antikomunista Ronald Reagan. Ten přišel do Bílého domu s novou filozofii, kterou jednoduše shrnul jednomu novináři, když se ho ptal, jaký bude jeho přístup ke studené válce. Reagan odpověděl: ,,Je to prosté. My vyhrajeme a oni prohrají.“ Na rozdíl totiž od svých předchůdců nechtěl Reagan pouze zadržovat rozpínání komunismu, ale chtěl ho totálně zničit. A jeho administrativa pro to dělala konkrétní kroky. Rozjeli masivní až nesmyslné zbrojení. Strategie byla jasná. Experti v Bílém domě věděli, že se SSSR nachází v ekonomické krizi, když tak budou dávat desítky miliard dolarů do zbraní, tak Sověti budou muset také. Jenže zatímco Amerika to nějak ufinancuje, tak Sovětský svaz to položí. A to se také stalo. Moskva v reakci na Reagana musela stále více zbrojit, jenže na to už neměla peníze, tak omezovala financování zdravotnictví, školství, sociálních výdajů, investic do infrastruktury atd.
Američané navíc velmi chytře vyjednávali s arabskými šejky a tlačili je k postupnému snižování cen ropy. Dále tak připravovali Sověty o zdroje.
V roce 1979 navíc vypukla válka v Afghánistánu a Američané se rozhodli, že budou mudžahídy masivně vyzbrojovat. Sověti počítali, že to bude rychlá omezená invazní akce a bude klid. Jenže nakonec zapadli do nekonečné partyzánské války a kvůli americkým dodávkám zbraní neměli šanci válku vyhrát. Jen tam utopili další hromady peněz.
3. Sociální kolaps společnosti
Předchozí důvody jsou většinou všeobecně známé. Je důležité si však uvědomit, že Stalinův rozvrat země, válka s Německem a neefektivita centrálního plánování přivodila dosud nevídaný rozpad sociální struktury celé společnosti.
Všeobecný nedostatek produktů sebou nesl obrovskou míru korupce, která se rok od roku zvětšovala. Vznikala velká šedá ekonomika, kterou zákonitě ovládli kriminálníci. Vedle státu tak defacto vznikaly paralelní mocenské struktury různých gangů a mafií, které ovládaly obchod a ekonomiku. Korupce a zločinnost byla všudepřítomná a dotkla se úplně všech.
Další velkým problémem byla zdravotní krize. V důsledku nedostatku se potraviny doplňovaly nebo nahrazovaly nekvalitními přídavky a chemií. Ve kombinaci s hrozným stavem podfinancovaného zdravotnictví tak od 70. let rostla míra předčasných úmrtí a hlavně potratů. Zatímco všude ve světě rostl průměrný věk dožití, tak v Rusku naopak od 70. let rapidně klesal.
A do toho ještě jeden obří problém - alkoholismus. V Rusku se „chlastalo“ vždycky. Krize, nuda, šedivá každodennost a nemožnost nějaké osobní kreativity a lepší perspektivy, nakonec však vedla k tomu, že od 70. let se to úplně vymklo kontrole. Ve velké míře už pili úplně všichni, což mělo vážné důsledky pro samotný chod státu. Velké procento populace umíralo na problémy s játry, rodiny se kvůli alkoholu rozpadaly a dokonce přestávaly fungovat i samotné podniky. On se těžko řídí provoz nějaké fabriky, když vám tam každý den třetina chlapů vůbec nepřijde, protože to včerejší večer přehnali a druhá třetina sice přijde, ale má příšernou kocovinu. On se to zdá jako vtip, ale vodka začala být opravdu vážná komplikace pro fungování světové supervelmoci. Proto první Gorbačovovi reformy vedly k omezení alkoholismu. Tak velký problém to byl…
…
Kombinace těchto faktorů nakonec vedla k tomu, že v 80. letech už míru rozkladu a krize viděl úplně každý včetně vládnoucí elity. Všem bylo jasné, že se něco musí stát. Zejména vzdělané vedení KGB si nutnost reforem uvědomovalo a příklad viděli v Číně, kde komunisté v 70. letech zahájili ekonomické tržní reformy a docela se jim to dařilo.
KGB a mocenská elita tak v roce 1985 dostala do vedení Gorbačova a další reformátory, kteří měli následovat čínský příklad a rozjeli perestrojku. Ta nebyla příčinou rozpadu SSSR (jak se často říká), ale naopak už pouhým následkem probíhající obrovské krize. Pokus o reformu však nastal už příliš pozdě. V 80. letech byl už rozklad tak hluboký, že ho nešlo zastavit a Gorbačovovi patří jen ke cti, že si to nejspíše v jedné chvíli sám uvědomil a nesnažil se tomu zabránit silou. Možná kdyby se s reformou začalo někdy počátkem 60. let, tak by ještě mohla být úspěšná, ale o 20 let později už to bylo nereálné. Celá společnost i se státem se tak samovolně rozpadla. Každý se snažil zachránit a zaopatřit především sebe, svoji rodinu, město nebo oblast a na zachování existence SSSR nebyl čas ani prostor. Rusové si následně museli projít minimálně 15 lety hluboké ekonomické krize, války a chudoby, která nakonec zrodila Putinův režim.
Zdroje:
Andrej Gračov - Zkáza Sovětského svazu, 2017
Světlana Alexijevičová - Doba z druhé ruky, konec rudého člověka, 2022
https://en.wikipedia.org/wiki/Dissolution_of_the_Soviet_Union
Přednáška historika profesora Jiřího Peška https://www.youtube.com/watch?v=-ZBJk5Bagg4
