Článek
Před pár dny jsme si připomínali výročí dobytí Bastily a začátek Velké francouzské revoluce. Ve Francii to každý rok provází velké oslavy, přehlídky, průvody atd. Máme však na tom něco slavit? Určitě, Francouzská revoluce je jedna z nejdůležitějších událostí historie, jenže se tam naplno ukázalo, jak může touha po pokroku a novém lepším světě skončit tragicky s hromadou mrtvol. Byla to předehra ideologiím jako byl nacismus nebo komunismus, které přišly o pár let později.
Základní teze Francouzské revoluce (hlavně jakobínského hnutí, které se pak stalo dominantní) byla taková, že „starý svět“ reprezentovaný feudalismem, monarchií a hlavně katolickou vírou může za všechno zlo na zemi a než bude vytvořen ten „nový a skvělý svět“ musí být ten „starý“ úplně zničen. Všichni, kdo ho podporují, jsou zpátečníci, nostalgici, zrádci a sabotéři, kterých se prostě musíme zbavit. V zájmu svobody, rovnosti a bratrství…
Z toho důvodu byli lidé, kteří prosazovali osvícenské myšlenky svobody a demokracie, schopni páchat masové vraždy a zločiny. Oni byli přesvědčeni, že konají dobro a bojují za správnou a pokrokovou věc. A to je vždycky nejhorší. Pojďme se podívat na ta největší zvěrstva:
Rabování zámků 1789 – Hned na začátku revoluce, po pádu Bastily, si to sedláci a poddaní na francouzském venkově vyložili tak, že přišel čas odplaty. Vtrhli se na šlechtická sídla a zámky. Rabovali, ničili, zapalovali, bourali… Nezřídka jim do ruky padl samotný šlechtic, který byl následně zlynčován a někdy i brutálně zavražděn. Nikdo z vůdců revoluce se proti tomu tehdy nepostavil. Naopak to podpořili…
Zářijové masakry – Když se v roce 1792 blížila koaliční monarchistická vojska k Paříži, vypukla panika a strach, že po porážce dojde k návratu starých pořádků a k pomstě. Hysterie vyvrcholila v září 1792, kdy po demagogických projevech vůdců jakobínů, rozvášněný dav napadl věznice po celé zemi a často brutálně začal uvězněné vraždit (zejména zatčenou šlechtu a duchovenstvo). Jenom v Paříži během pár dnů bylo pozabíjeni přes 1 300 osob. Ani ženy a děti nebyly ušetřeny. Hlavy obětí byly napichovány na kůly nebo věšeny na lucerny. Stovky lidí bylo umučeno nebo upáleno. Někteří byli utopeni. Velká záliba rozvášněného davu bylo v běhu hodit svoji oběť proti zdi. Kolik při těchto masakrech umřelo lidí, se dodnes přesně neví…
Velký teror – Potom, co se jakobíni dostali k moci a zbavili se svých konkurentů (girondistů), vyhlásili teror za základ své politiky. Nechť teror vládne každým dnem. Zástupci starého režimu byli zatýkáni a následně posláni pod gilotinu. Nejvíc se šlo po katolickém duchovenstvu. Křesťanská víra totiž byla ve společnosti stále silná a podle revolucionářů jim tato stará zvyklost a pověra brání vybudovat ten nový a lepší svět. Jaká podobnost se snahou bolševiků o 120 let později. Za jediný rok bylo pod gilotinu posláno cca 40 tisíc osob…
Genocida ve Vendée – Ve francouzské venkovské oblasti Vendée už v březnu 1793 došla lidem s jakobínskou vládou v Paříži trpělivost a rozhodli se vzbouřit. Revolucionáři to brali tak, že zpátečnický katolický venkov je moc nevzdělaný, aby pochopil jejich ctnostné moderní myšlenky a rozhodli se tam poslat armádu. Jakobíni vydali rozkaz vyvraždit všechno odbojné civilní obyvatelstvo, ženy zmasakrovat, aby už nemohly plodit, a děti zabít, aby z nich v budoucnu nebyli další povstalci. To všechno v zájmu pokroku. Pod heslem svoboda, rovnost, bratrství… Během této, podle mého už jasné genocidy, bylo povražděno přes 130 tisíc obyvatel oblasti Vendée.
Proč to všechno píšu. Francouzská revoluce podle mého jasně dokázala, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. I dneska mezi námi jsou lidé, kteří chtějí prosazovat své názory, protože jsou na 100% přesvědčeni, že jsou správné a jde o pokrok. Takový člověk když je o své pravdě jasně přesvědčen, je schopen ji lidem vnutit i proti jejich vůli. A jít i přes mrtvoly. Dejme si na ně pozor!
FURET, Frabcous. Promýšlet francouzskou revoluci. Brno. Vyšehrad. 1997
TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787 - 1799. Praha. Triton, 2008
