Článek
Banán nalepený lepicí páskou na zdi. Maurizio Cattelan to nazval Comedian. V listopadu 2024 se dílo prodalo za 6,2 milionu dolarů. Koupil ho krypto-miliardář Justin Sun, který ho pak snědl.
Pokud vás teď zvedlo ze židle, čtěte dál.
Chápu tu frustraci. Vypadá to jako podvod. Snobismus. Provokace bez obsahu.
V době vzniku tohoto článku vystavuje v Praze Romana Ondak. Slovenský konceptuální umělec, etablovaný, díla v MoMA a Tate Modern. V jedné místnosti stojí rozříznutá vana s vytékající vodou a mincemi na dně. V jiné místnosti nic. Jen bílá zeď pokrytá tisíci čárkami a jmény. Měření vesmíru. Performance, kde návštěvníci galerie postupně označují svou výšku, jméno a datum. Za pár týdnů je celá zeď černá. Pak se přemaluje. A začne se znovu.
Není to hezké. Není to dekorativní. Máte pocit, že to nemá nic společného se starými mistry. A přesně v tom může být problém s tím, jak o současném umění přemýšlíme.
Dekorativnost je jen jedna funkce
Když chodíte do galerií pravidelně, po čase vám všechny ty madony začnou splývat. Technicky precizní. Krásné. A pořád to samé. Další variace na téma, které znáte nazpaměť.
A pak přijdete na výstavu současného konceptuálního umění a zůstane vám rozum stát. Ne proto, že by to bylo hezké. Ale proto, že vás to nutí přemýšlet. Několik dní po výstavě nad tím ještě pořád dumáte.
Umění nemusí být jen okrasou na zdi. Může být provokací. Zrcadlem. Experimentem. Dekorativnost je legitimní funkce uměleckého díla. Ale jen jedna z mnoha, a není povinná.
Volný výzkum na poli vnímání
Kdyby věda fungovala jen na principu „co se okamžitě vyplatí“, neměli bychom polovinu objevů, které máme. Obecný výzkum, při kterém vědci dostávají volnou ruku, aby něco zkoumali bez okamžité aplikace, je základem pokroku. Občas to k ničemu nevede. Občas to změní svět.
Současné konceptuální umění funguje podobně. Volný výzkum na poli vnímání, estetiky, filozofie. Experimenty s tím, jak vnímáme prostor, čas, běžné předměty, sebe sama.
Ondakovo Měření vesmíru není o čárkách na zdi. Je o tom, jak vnímáme vlastní existenci v kontextu ostatních. Jak se cítíme, když nás někdo změří a zapíše na zeď mezi tisíce dalších lidí. Jak se díváme na tu stěnu a vidíme tisíce životů, z nichž každý tam byl v jiný okamžik. A pak to zmizí.
Třeba to k ničemu dobrému nebude. Nebo nám to dokáže říct něco o nás. O naší každodennosti. O tom, jak vnímáme čas, paměť, kolektivitu. Ne náhodou se v konceptuálním umění často používají každodenní předměty. Vana. Pisoár. Banán. Věci, které vidíte denně a které vás přestaly zajímat. A pak je někdo dá do galerie a vy se na ně musíte dívat jinak.
Komentáře pod článkem
Kdykoli se na internetu objeví zpráva o prodeji nějakého moderního díla, opakují se stejné komentáře dokola. Pojďme si je rozebrat.
„Domů na zeď bych si to nepověsil.“
To je naprosto v pořádku. Jak bylo řečeno výše – dekorativnost není povinná funkce uměleckého díla. Ale ještě důležitější je, že některá díla z principu domácí dekorací být nemohou. Oponu Národního divadla byste si domů taky nepověsili. Nevypovídá to nic o její umělecké hodnotě.
„Tohle by namalovalo i moje dítě.“
Velice pravděpodobně nenamalovalo. Ale i kdyby – říkat, že dětská tvorba rovná se nekvalitní, je logický zkrat. Děti mívají okouzlující výtvarný projev, nezatížený konvencemi a strachem z toho, co se smí a nesmí. To z něj nedělá vzácnost, ale taky ne důvod k automatickému odmítnutí. A pokud si opravdu myslíte, že vaše dítě má výjimečný talent, bylo by logické ho podporovat. Obzvlášť pokud se domníváte, že jde o snadnou cestu ke zbohatnutí. Spoiler: není.
„Dřív museli umělci alespoň něco umět.“
Tohle je jazykový omyl. Slovo umění nepochází od slovesa umět. Pochází od slova umělý – tedy vytvořený člověkem, arteficiální. V angličtině je to vidět lépe: art od latinského ars, artificial od stejného kořene. Umělec není ten, kdo něco umí. Je to ten, kdo něco tvoří záměrně.
A i kdybychom tu diskusi přesunuli na manuální dovednosti, současní konceptuální umělci je velmi často mají. Skill ale nemusí spočívat v tom, co na první pohled vypadá jako pracné. Ondak nestojí s fixem u zdi. Ale vymyslet a zrealizovat performanci, která se replikuje v MoMA, Tate a Pinakothek der Moderne a přitom pokaždé funguje, to je jiný druh dovednosti. Není méně reálná.
Můžeme si to dovolit
Další častá námitka proti současnému umění: je to vyhazování peněz. Jenže patříme mezi 1–5 % nejbohatších lidí na světě. Jako společnost. Máme prostředky na to, dopřát si vytříbenou zábavu v různých formách. Obešli bychom se bez současného umění? Pravděpodobně ano. Stejně jako bychom se obešli bez literatury, filmu nebo vesmírného programu.
Ale máme na to. A je to legitimní způsob, jak zkoumat hranice toho, co jsme, jak vnímáme svět a co považujeme za důležité.
Smysl přilepeného banánu
Vraťme se na závěr k Cattelanovu banánu. Jaký má tohle konkrétní dílo smysl? Možná komentuje vztah ceny a hodnoty. Možná konceptuální umění záměrně paroduje samo sebe. Po pravdě: nevím. Nerozumím tomu.
Ale na rozdíl od lidí, které miliony zaplacené za banán dokážou vytočit, to řadím k dalším mnoha věcem na tomhle světě, kterým nerozumím a které mě nechávají klidným.
A těším se na další výstavu konceptuálního umění.
Zdroje:
