Článek
Vím, že to možná bude jen další pokus, jak udržet hozený hrách na stěně, ale přesto to zkusím. Setkal jsem se opět (už snad po tisící) s názorem, že učitelé nic nedělají, mají pořád volno a ve dvanáct jsou doma. V diskuzi se pak do mě opřel jeden pán, že přece chodil do školy, tak to přece ví, jak moc (nebo spíš jak málo) učitelé pracují. Je to jedno z klišé a zkratka.
Není mi totiž jasné, proč lidé nejsou schopni uznat i fakt, že i jiné profese, nejen ta jejich, mohou také „tvrdě“ pracovat. To, že jsem chodil kdysi do školy, přece není automaticky „patentem“ na to, abych mohl odpovědně vykládat, že vím, co ta práce obnáší. Položím proto několik otázek. Troufli byste si operovat slepé střevo na základě toho, že jste s ním jednou byli v nemocnici? Určitě ne. Troufli byste si opravit plynový nebo jiný kotel pouze na základě toho, že ho máte doma a topíte s ním? Určitě ne. Troufli byste si na základě toho, že doma běžně sekáte trávu tuto trávu šlechtit třeba ve výzkumném ústavu? Nebo když máte doma psa nebo morče, znamená to, že byste se mohli starat o špičkový chov třeba kachen? Určitě ne. Tak proč máte všichni pocit, že když jste chodili do školy, tak víte, co všechno musí učitel zvládat a jak má pracovat?
Jsou to všechno klišé a stereotypy. Jak by se asi líbilo lékaři, kdybychom mu neustále tvrdili, že na službách pouze pije (nebo nedejbože dělá i něco jiného) kávu se sestřičkami a občas sešije nějaký nos? Ano, mám v rodině lékaře, který je často třeba na měsíc na dovolené, nezřídka v exotice. Ale to, že předtím dva měsíce v podstatě z té nemocnice nevyleze a často tam i spí, to už nikdo nevidí, všichni jen „no jo Indonésie“.
Nebo například opraváři. Copak je to tak, že přijedou, za hodinku inkasují dva tisíce, udělají to dvakrát denně a mají vyděláno? Tohle by se jim asi taky nelíbilo, protože kromě toho, co vidíme my, je tu ještě čas, kdy shánějí náhradní díly a materiál, musí někam dojet - k tomu potřebují koupit auto, musí se školit atd. atd.
Nebo účetní - je to snad tak, že za dopoledne zpracují účetnictví, udělají fakturu a šmytec? Není, kdykoliv volám své účetní, je někde na školení. A za to jí fakt nikdo neplatí, přesto je v tu dobu „v práci“.
Nakonec i ta uklízečka nemůže všechny podlahy „mydlit“ stejně, ale musí znát nové krytiny a materiály a vědět čím a jak se ošetřují - a to se taky učí jindy, než když zrovna tu podlahu stírá.
Nejnověji je tu spor, jestli „zaměstnanci“ nebo „OSVČ“. To je stejné, jako bychom porovnávali hrušky a jablka. O tom psát nebudu, ačkoliv jsem pracoval tak i tak a mohl bych srovnávat. Ale ani se o to nepokusím, protože to jsou prostě dvě různé věci. Tak jako mě, jako OSVČ, štve, když o mě někdo neustále říká zkratkovitě, že jsem zloděj, okrádám stát a neplatím daně (ačkoliv vše odvádím a platím, jak mám a to už dlouhá léta), tak zaměstnance zase štve, že o nich někdo říká, že pracují jen od-do a mají spoustu výhod. Není to tak, každá práce má svoje a je nutno to uznat, jinak se nikam nedostaneme. Je třeba uznat rozdíly v obou způsobem práce - OSVČ je si sám svým šéfem, má relativní volnost, ale musí si práci a věci kolem ní zajistit sám. Zaměstnanec toto nemá, má zase ale jiné výhody, jako benefity, příspěvky na stravu, nezřídka na dopravu, placenou dovolenou i nemocenskou. Každá strana má své pro i proti. Není lepší strana, je jen každá jiná.
Není totiž lepší a horší práce, dělník či uklízečka nepracuje víc než třeba lékař nebo programátor. Dělník jen pracuje jinak než uklízečka a jinak než lékař nebo programátor. U všech je ale důležité, aby pracovali dobře. Protože není lepší a horší práce - je jen lajdácky provedená práce a pořádně provedená práce. A je jedno, jestli jde o vytříděný odpad nebo odoperovaný žlučník. Výsledek musí být OK.
Zkusme tedy neosočovat jiná povolání, že pracují méně nebo více a mít více respektu i k jiným. Nejen povoláním, ale lidem obecně. Moc by nám to prospělo a posunulo by nás to o kousek dál.
