Článek
Tak takto si mnoho lidí představuje běžný den OSVČ. Ještě jsem zapomněl na to, že když dorazím do firmy, znepříjemním život svým zaměstnancům tím, že chci vidět výsledky jejich práce, za kterou je platím (málo samozřejmě), polovinu práce udělám „bez papírů“, no a v jednu je hotovo. Ne, tak takto to opravdu nefunguje. Běžný OSVČ, který pracuje sám na sebe, je momentálně štvanou zvěří - prý kvůli tomu, že okrádá stát, kde může, odvádí nižší odvody než zaměstnanci a dělá spoustu věcí, které nejsou fér. Řeknu vám, co skutečně není fér - nestěžuji si, sám jsem si to vybral a tak, jak mě štvalo, že Babišova vláda si apriori vykládala podnikatele jako zloděje, tak mě štve, že tato vláda - potažmo její ministr práce - si vykládá něco o nedostatečných odvodech OSVČ vůči zaměstnancům.
Nejdřív tedy zaměstnanci - jako zaměstnanec jsem pracoval v obyčejné továrně na obyčejné výrobní lince. Ráno jsem přišel do práce (práce tam na mě čekala, byla tam), odpracoval si svých osm hodin a o půl třetí šel domů. Mezitím jsem si zašel na oběd, který mi částečně hradil zaměstnavatel, a měl dvě přestávky. Ve tři hodiny odpoledne už jsem nevěděl, že nějaká práce existuje. Když jsem chtěl volno, nahlásil jsem volno, většinou jsem ho i dostal (placené). Kdybych v té firmě pracoval dodnes, měl bych ještě „kartu“ s částkou 10 tisíc na sport, lékárnu a další věci, měl bych firemní stravenky, měl bych o týden více placené dovolené, než kdysi, a každého patnáctého by mi přišla výplata, ze které bych si zaplatil důchodové spoření, na které by mi zaměstnavatel přispěl. Neřešil bych žádné účetnictví, daně a přiznání nebo odvody - na ty by mi ostatně zaměstnavatel přispíval taky. A když bych náhodou ochořel, nemocenskou bych měl od prvního dne.
Odešel jsem a začal po VŠ dělat to, co jsem vystudoval a to dělám dodnes - jako OSVČ. Opakuji, že si nestěžuji, jen je třeba kromě „zaměstnaneckého“ pohledu nabídnout i jiný. Takže ráno vstanu, pracuji doma na PC, zapnu ho tedy a … většinou tam práce čeká nebo je, ale někdy také ne. Pokud tam je nebo čeká na finalizaci, pracuji. Pracuji i deset hodin denně, protože mám své termíny, nemůžu si dovolit skončit ve dvě a jít na pivo. Někdy pracuji i přes víkend, někdy mám víkend ve středu a čtvrtek, prostě podle potřeb a termínů dodání. Když zakázku dokončím, odešlu, padla… Ne, musím si ji sám vyúčtovat, udělat fakturu, odeslat ji a pak sledovat, jestli zákazník zaplatil včas nebo jestli vůbec zaplatil, pokud ne, bývá to nepříjemné a rozhodně to není tak, že v „den výplaty“ mám vše zaplaceno, jak má být. Bez papírů pracovat rozhodně nemůžu, protože vše se odehrává na dálku, pro firmy, takže z účtu na účet, tam to bez papíru neuděláte i kdybyste stokrát chtěli. K tomu si samozřejmě zpracovávám vše sám - musím hlídat odvody, platby, daně a DPH. Mimochodem ten, kdo vymyslel, že OSVČ dodávající do zahraničí služby musí být plátcem DPH v ČR i když do zahraničí se DPH nefakturuje, byl génius. 90 procent mých faktur nejde do ČR, přesto musím vyplňovat všechna ta kontrolní a souhrnná hlášení, za což samozřejmě platím účetní, protože to není v mých silách to sledovat a rozumět tomu. Ale co je hlavní, práci si sám vždy musím sehnat. Jinak nic z toho výše uvedeného nefunguje.
Žádný nástupní ani jiný bonus nemám, na stravenky mi nikdo nepřispěje, když mám volno nebo chci mít volno, musím si na něj nejdříve „našetřit“, abych neměl výpadek příjmu. Auto mám zcela obyčejné a měním ho jednou za 6-8 let, neplatí ho firma, ale já, protože jsem „firma“. Když chci být nemocný… já vlastně nechci být nemocný, protože to znamená, že nebude práce a nebude příjem. Nemocenská až po 14 dnech nemoci, to nechcete. A teď mi řekněte, kde je co nefér. To, že OSVČ možná platí nižší odvody nebo uplatňuje paušální náklady či daňový paušál, je vykoupeno nejistotou jejich práce a příjmu.
Pokud tedy stát chce, abychom platili stejně jako zaměstnanci, musí nám poskytnout stejné bonusy, jaké mají zaměstnanci, tedy ty, co jsem výše popsal, protože to, na co jsou zaměstnanci běžně zvyklí, my OSVČ zdaleka nemáme.
Nebo je tu druhá možnost, že si zaměstnanci „zkusí“ sami shánět svou práci, fakturovat ji, hlídat platby, dělat mzdy, platit odvody, řešit daně a přiznání atd. Osobně bych jim všem dal naprosto „nejhrubější“ mzdu a toto všechno bych je nechal dělat samotné, aby věděli, co to obnáší. Aby si z toho sami odváděli odvody, platili mzdovou a jiné účetní atd. Aby ráno přišli do práce a nejdřív si ji sehnali, aby měli co dělat. Aby si v červnu „nadpracovali“ a sehnali tolik práce, aby v červenci mohli k moři.
Porovnávat zaměstnance a OSVČ je jako porovnávat jablka a hrušky. Ano, pokaždé je to něco jiného. Nechtějte po hrušce, aby měla tvar jako jablko a obráceně. Nenásilně to provést totiž nelze.
No a nakonec už jen doplním podle mého názoru podstatnou informaci pro stát - nikdy jsem nebyl klientem úřadu práce a nikdy jsem nepobíral žádné dávky, daně a odvody platím přesně podle toho, co zákony a nařízení přikazují. Takže se milý státe nediv, že mi přijde trochu nefér, že po mě chceš stále více a ještě tvrdíš, že tě okrádám.
