Článek
Po volebním úspěchu AfD v Sasku-Anhaltsku se znovu řeší, jak tuto stranu vlastně označovat. Vojtěch Berger na HlídacíPes.org upozornil na zlehčování jejího extremismu v části českých médií. Připomněl také, že sasko-anhaltskou organizaci AfD považuje zemská kontrarozvědka od roku 2023 za prokazatelně pravicově extremistickou. K tomu bych přidal jednu podstatnou věc: „protestní“ a „extremistická“ se vůbec nevylučuje. První označení může vysvětlovat motivaci voliče, druhé charakter strany. Z toho, že někdo odevzdá hlas z nespokojenosti s vládou, ještě nevyplývá, že podpořil demokratickou alternativu.
Kritika ovšem musí být přesná. Německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy v květnu 2025 zařadil mezi prokazatelně pravicově extremistické organizace i celostátní AfD. Správní soud v Kolíně nad Rýnem však 26. února 2026 tuto klasifikaci předběžně zablokoval. Podle soudu nebylo dostatečně doloženo, že protiústavní směřování určuje charakter celé strany. Rozhodnutí je nutné respektovat. Současně ale soud výslovně potvrdil existenci protiústavních snah uvnitř AfD a přetrvávající silné podezření vůči straně. Předběžné rozhodnutí tedy nepotvrzuje, že problém s extremismem neexistuje.
Pozoruhodné je, co tentýž soud napsal o programu AfD pro spolkové volby 2025. Zákaz stavby minaretů a svolávání k modlitbě i požadavek zákazu muslimských šátků ve veřejných institucích, zejména školách, označil za protiústavní diskriminační požadavky. Vysvětlil, že určité náboženské skupině ukládají zvláštní zákazy zasahující do náboženské svobody a lidské důstojnosti. Zde pro mě vede podstatná hranice. Vést spor o rozsah migrace je legitimní. Upírat části lidí rovnoprávnost kvůli víře už míří proti demokratickým principům. A tentokrát čteme oficiální volební program, za který odpovídá strana.
Další příklad má jméno Björn Höcke, jeden z představitelů vedení durynské AfD. Jeho dvě odsouzení za používání zakázaného hesla nacistických SA „Vše pro Německo“ se v roce 2025 stala pravomocnými. Höcke také vedl vnitrostranické uskupení Der Flügel, jehož někdejší klasifikace jako prokazatelně extremistického obstála před soudy. Když se podobné skutečnosti týkají politika z vedení zemské organizace, vysvětlení o jednotlivých excesech na stranickém okraji přestává stačit. Důležitá je také odpovědnost strany, která takovému člověku poskytuje významné postavení a vliv.
Totéž platí pro stranické zázemí. Bayerischer Rundfunk v roce 2024 zjistil, že frakce AfD a její poslanci ve Spolkovém sněmu zaměstnávali přes stovku lidí aktivních v organizacích, které německé úřady označovaly za pravicově extremistické. Mezi zaměstnanci byli i neonacisté. Zjištění se týkalo více než poloviny tehdejších poslanců AfD. Placená spolupráce má přitom jinou váhu než náhodná fotografie s člověkem na mítinku. Znamená přístup k parlamentní práci, prostředkům a možnosti ovlivňovat politiku. Právě personální rozhodnutí ukazují, jak vážně strana myslí svou údajnou vzdálenost od extremismu.
Z ničeho z toho neplyne, že každý volič AfD je extremista. Někdo může být rozčarovaný z migrační politiky, jiný z ekonomické situace nebo z jednání zavedených stran. Tyto důvody je potřeba brát vážně. Jenže za hlas odevzdaný „na protest“ dostává strana stejný mandát jako za hlas přesvědčeného příznivce. Nezískává pouze možnost vyjádřit nespokojenost, ale také rozhodovat o ostatních. Ani vysoká volební podpora proto nenahrazuje odpověď na otázku, zda strana respektuje rovná práva všech občanů. Popularita a demokratičnost jsou dvě různá měřítka.
Pro mě jsou tyto skutečnosti dostatečným důvodem odmítnout líčení AfD jako běžné protestní strany. Její extremismus má konkrétní podobu: diskriminační programové požadavky, významné postavení politiků s doloženými extremistickými aktivitami a propojení parlamentního aparátu s extremistickým prostředím. V české debatě bych proto chtěl slyšet, jak tyto věci obhájci AfD vysvětlují. Pouhý odkaz na nespokojené Němce nestačí. Jejich nespokojenost může být oprávněná, ale sama o sobě nic neříká o kvalitě nabízeného řešení. Volební výsledek může extremisty dostat k moci. Demokraty z nich sám neudělá.
